Deprese

Ahoj Dano,mohu se podepsat pod to, co Ti napsal Přemek. Snad jedině nějaké praktické informace. Hlavně to, že se sama můžeš pokusit vyhledat pomoc pro manžela. Tam, kde je psychiatrická ordinace, Ti poskytnou informace o nejbližší AT poradně, kde dostaneš podrobnější informace o možnostech léčby, eventuálně postupu, jak se pokusit přimět muže ke získání náhledu na to, že potřebuje léčbu.Největší problém totiž bývá v tom, že závislý člověk svoji závislost nevidí a potřebu léčení nepozoruje. Na rozdíl od okolí, které jeho onemocněním trpí jak citově, tak leckdy i materielně, alkoholik je přesvědčen, že alkoholikem není. Bez pomoci odborníka je velmi malá naděje na nějakou změnu.Ještě bych Ti chtěla doporučit něco, co se Ti bude zdát asi velmi obtížné. Pokud Tvůj muž projeví snahu situaci řešit, pokus se zapomenout na všechny krutosti z doby alkoholismu. Závislost je onemocnění, které dokáže proměnit povahu člověka k neuvěření.Ale jde o nemoc.Jejím projevem nejsou fyzické potíže, ale potíže osobnostní, ztráta schopnosti zvládat zátěžové situace, řešit problémy, ztráta schopnosti empatie, kontaktů s okolím. To vše jsou projevy onemocnění. Pokud se závislý člověk motivuje k léčbě a má na ní sám zájem, je poměrně značná naděje na trvalou naprostou abstinenci, která je podmínkou k získání dřívějších duševních schopností a vazeb. Držím Ti palce, abyste toto těžké životní období ustáli.

Milá Dano,v tvém případě se bez pomoci odborníka těžko obejdeš, s tím kdo nadužívá alkohol i s léky je těžká řeč. Alkohol mění osobnost, pokud člověk popíjí nadmíru a k tomu ještě pobírá nějaké léky (léky na uklidnění zesilují účinek alkoholu), stane se nekontrolovatelným. V tom je potíž, takový člověk v střízlivosti slíbí všechno, že už se Vám bude více věnovat, že alespoň zmírní pití atd. Jenomže s první sklenkou je vše zapomenuto. Alkohol je mocný čaroděj duše, mizí po něm úzkozt, a to co se člověku zdá jindy těžko dostupné, těžké se stane strašně jednoduchým, člověk v alkoholu vlastně hledá klid. Je to nebezpečná hra, škody z alkoholu vyvolají úzkost ata zase chuť na alkohol.Protialkoholní léčba, to je tvrdý soud nad alkoholem, ale nemusí být tak zlá. Je nutná proto, aby se začalo s psychoterapií. Na prvním místě je tedy odvykání, ve specializované léčebně pomocí různých metod se alkohol znechucuje. V odvykání se hodně uplatnila kombinace psychoanalýzy spíše v podobě náhledového rozhovoru + skupinová terapie, kdy se člověk na sobě učí jak ho vidí ostatní k tomu je nesmírně důležitá rodinná terapie, ta si všíma toho jaké situace nastartují cestu "za kamarády". Je nesmírně těžké z pár slov usoudit kolem jakého jádra se problém (hra), v jejímž popředí je alkohol, odehrává. Za alkoholem je vždy ale strach, člověk, který se napije je vlastně na dně, mnoho ztratil a je strašně těké navázat na to dobré na čem by se dala stavě odvykací kůra, ale je to nutné. V naší zemi se koneckonců po celé 70 a 80. léta na to co je v nemocném dobré, zapomělo. Pomalu se k tomu naši terapeuti vracejí.Myslím, že důležité je navázání kontaktu s kvalitním psychologem, mohli by Vám pomoci čtenaři zdejších rubrik, ale psychologa pro úvodní informaci můžete navštívít ze začátku jen vy, nejtěžší bude asi rozhodnutí nastoupit protialkoholní kéčbu, to je strašně těžké.Pro všechny by mělo platit, že odsuzování zneužívání alkoholu je nesmysl, právě biologicky podmíněná deprese, která je signifikována např. ve Švedsku (málo světla, ponuré podnebí), byla tamějšími obyvateli řešena alkoholem (proto prohibice), vzhledem k špičkovému lékařskému vzdělání švédské lék. veřejnosti, patří téma deprese v této zemi k těm netabuizovaným.Švédská kultura (moderna - sochařství, modrá abstrakce aj.), jejich občanství, patří doslova k příznakům superega tohoto světa, vyjádřit opak je projevem nízké inteligence, netolerantnosti a obyčejné lidské hlouposti.Zdraví Přemysl Vlček 22 let.PS. text nebyl pravopisně kontrolován.

Mam velke problemy s manzelem a nevim si rady. Co zacal podnikat doma vse se zmenilo. Nemel moc prace a pak zacali kamaradi a alkohol. Pil vzdy ale ted je to porad a jeste k tomu bere prasky. Trpi depresi ma hrozne stavy a uz to nechci trpet. Jednou je az moc mily a vzapeti mne sproste ale zatim jen slovne napada. A ja to uz nechci snaset, nemam chut mu popoct protoze odmita lekarskou pomoc a mam pocit ze sam nechce. Jaky ma vliv na osobnost spojeni alkoholu s leky na uklidneni? Jeho chovani je horsi a horsi a hadky jsou stale castejsi protoze se branim a nenecham si jen nadavat. Diky aspon za malou radu

Ahoj všichni.Chtěla bych se s vámi podělit o zajímavý zážitek.Není to asi ani trochu divné,ale v poslední době se mi stává,že na depresi narážím všude možně. Koupím si noviny,je tam,přijdu ke kamarádce,má jí.Ale mě se zatim asi 3 týdny vyhybá obloukem, hlavně chodí okolo,ale nedosedá na mě.Nedávno jsem začala pracovat v jednom hotelu.Co to má s depresí společného? Asi to,že tento víkend tam byly Prácheňské psychiatrické dny, kam se sjelo spoustu psychiatrů z celé ČR.Pro účastníky tohoto setkání byli všude přítomné hromádky letáků, ve kterých byli různé informace týkající se užívání depresiv,vlivu na potenci,snášenlivosti léků u různých věkových skupin...atd.Zaujali mě informace o jednotlivých antidepresivech,v nihž byla statistika účinnosti spotřeby a vedlejších účinků,které se asi jen tak obyčejným lidem do ruky nedostanou,protože by těm lékařským výrazům asi ani nerozuměli,ale já jsem se rozhodla toho využít a odebrala jsem si od každé brožury kus,který si teď pomocí lékažského slovníku překládám do pro mě srozumitelného jazyka.Nechci se piplat v depresi,jsem ráda,že jí mám z dosahu,i když člověk nikdy neví,ale jsem ráda za tyto informace,které mě alespoň trochu osvětí.Píši to proto,že jsem v ordinaci,kde se léčím nenašla tolik užitečných informací,jako na tomto setkání psychiatrů.Dokonce jsem mezi přítomnými poznala svojí psychiatričku,ale ona byla tak zabraná do rozhovoru,že mě nepoznala.Takže to by jsme měli.Zdravim IlonaPro Ivana: Asi mě ty Tvé maily navedli na správnou cestu.Smiřuji se s tím kdo jsem.Určitě se ještě ozvu.

Psychoterapii hradí v nějakém rozsahu snad všechny pojišťovny, důležité je, aby s nimi (s tou vaší) měl smlouvu terapeut nebo zařízení, pro které pracuje. To se dá zjistit už telefonicky nebo při první návštěvě. Nechci tu dělat nikomu reklamu, ale např. v Praze je těch možností docela hodně, něco málo je o tom v článku o psychoterapii tady na Doktorce.cz, jsou tam i konkrétní odkazy.

Já se chci zeptat - to Ti psychoterapii hradí pojišťovna? A která, protože já s tím mám také negativní zkušenosti.

Pro pana J.K. :psychoterapie je rozhodně velmi dobrý prostředek k boji s depresí právě proto, že dává pacientům možnost se na léčbě aktivně podílet a ne pouze pasivně pojídat medikamenty. S pomocí terapeuta lze najít řešení problémů, které se pacientům s depresí jeví neřešitelné, uspořádat příčiny a následky, problémy "odlehčit" tak, aby se nejevily jako kritické. Ovšem jistě ne každý má to štěstí, aby v období deprese, kdy sotva přežívá, nalezl dobrého terapeuta. Pro Petru :nemám s hrazením psychoterapie potíže, Ty ano? Pro Ilču :to je prima, tak Ti držím palce !!!Všem :na stránce je pusto temno, jen jediná odezva na to, co se stalo, co se děje se světem. Jste tu někdo ?

To slyším poprvé, že by individuální psychoterapii hradila zdravotní pojišťovna...

Je mi to hrozně líto,že jsem už tak dlouho nepsala,ale časy se snad začínají měnit a já se teď ani nestíham dívat kolikátého je.Slibuji,že napíšu brzy Ivanovi a zdravim Janu a všechny ,kteří tu debatují.Jen to nechci jen zakřiknout,ale je mi ted? docela fajn.Ilka

Dobrý den,chtěl bych diskusi doplnit o své zkušenosti s depresemi, s nimiž terapeuticky pracuju (snažím se o to).Předně - není deprese jako deprese. Depresi známe všichni, zvlášť doba podzimu a špatného počasí je pro dep. jako stvořená. Tady stačí upravit svůj program, jíst vitamíny, nebýt sám... Většinou máme už své finty jak na depresi.Deprese je ale i nemoc, která se rozhodně vůlí ovlivnit moc nedá a se kterou je třeba se léčit. Deprex je standardní lék, dnes velmi populární, užívá se spíš na lehčí formy deprese. Toto také není má doména, jsem psychoterapeut. Je-li deprese reaktivní (reakce na nějaký problém), je mnohem účinnější řešit ten problém než pouze jíst prášky. I v případě, že deprese trvá už delší dobu, je rozhodně dobré spolu s léky docházet na psychoterapii. Možností je dnes už poměrně dost. Navíc, psychoterapii velmi často hradí zdravotní pojišťovna, může si ji dovolit každý.Jdenou z důležitých změn, kterou přinese docházení k psychoterapeutovi je, že člověk přestane být pouze pasivní obětí své deprese, ale začne se aktivně podílet na své úzdravě, na tom ,aby mu bylo lépe.

Chtěla bych se připojit k JANĚ, že pokud je člověk ocejchovaný jako pacient trpící depresemi, pak nemá šanci u lékařů, vše je způsobeno depresí. Já se léčím již rok - i když předtím jsem depresemi trpěla cca 4 roky, léčba mi nijak výrazně nepomáhá, i když jsem již vyzkoušela několik druhů antidepresiv a lexaurin beru také. Mám spíše fyzické příznaky, jako celková slabost, tlaky na hrudi, únava, brnění a pálení končetin, někdy je to k nevydržení, ale musím vydržet, protože mám dítě, tak stále věřím, že snad jednou mi bude líp.

Ještě pro Alexe - jak tak pročítám zpět:S Lexaurinem bych byla velmi opatrná. I na něj může vzniknout závislost a to je pak velký problém. Všechny léky tohoto typu jsou návykové, ne jen Diazepam. S těmi fyzickými projevy deprese nevím. Podle obvodní lékařky je depresemi podmíněno vše až po angínu. Leta už se nepřu, ale ztratila jsem schopnost posoudit, jestli mne bolí něco, protože mám blok na páteři, nebo proto, že jsem pacient s depresemi. A to tak naprosto, že pak chodím se sedimkou 90 a namlouvám si, že si potíže jen namlouvám. Asi tak. Tlak v krku. Ten třeba způsobuje štítná žláza.Třeba.

Pro JANU a Hanku:Děkuji Vám oběma za odezvu a za milá slova, již beru Aurorix asi 20 dní, 150mg, už asi týden cítím jisté zlepšení, zdá se mi ale, že asi zvýším dávku, protože se mi zdá účinek né dost silný, ale to se dohodnu s doktorem.Máte pravdu s tou "loutkou" , když jsem bral seroxat, tak to byla taková otupělost a zároveň napětí, jak psychické, tak fyzické.Todle je jiné.Ještě ale taky stále pociťuji, jako takový "tlak" v krku, co myslíte, je to jden z fyzických projevů deprese?

Pro Alexe :po návratu z dovolené hned odpovídám. Beru Aurorix 3 roky, počáteční dávku 300 ráno 150 v poledne, večer nic, protože po něm nespím (jediný nepříjemnější vedlejší účinek), po několika měsících snižování na současnou udržovací dávku 150 mg ráno. Tu beru už asi 2 roky. Nástup zlepšení nebyl nějak rychlý nebo markantní, ale zato trvalý, poprvé žiji bez velkých výkyvů. Také jsem postřehla, že jsem si po něm nikdy nepřipadala jak chemická loutka. Pocit, že skutečně jednám, myslím a rozhoduji já a ne nějaká spolykaná chemikálie. Vydrž.Abychom se s druhou Janou odlišili, změnila jsem písmena jména na velká. Takže ahojte. JANA

Pro Alexe:Mohu ti jen potrvdit, že s Aurorixem mám i já velmi dobrou zkušenost. Po létech trápení s depresemi, s občasným výkyvem do mánie (těch však bylo málo a stále se zkracovaly), poté so se letos zjara přidaly i stavy úzkosti, mi byl předepsán právě Aurorix. Začínala jsem na dávce 2x 150mg denně, postupně mi ji zvyšovali až na 600mg denně, což jsem brala pět měsíců a nyní začínám dávku pomalu snižovat (momentálně 450mg denně). Nástup účinků trval více, jak dva týdny, ale pak už to bylo jako vynořovat se z hluboké ledové vody opět na hladinu, ke slunci. Vedlejším účinkem byly pouze poněkud divočejší sny, až jsem musela svou večerní dávku posunout na časnější večer. Jinak jsem momentálně zcela bez obtíží a můj život se radikálně změnil k lepšímu. Čeho si na tomto léku nejvíce cením je to, že si během jeho užívání nepřipadám jako "chemická loutka", jako člověk s umělými emocemi, bez vlády sama nad sebou. Mohu žít zcela normálně jako ostatní lidé.Doufám, že i ty budeš mít podobnou zkušenost a přeji ti, aby se ti léčba dařila!

Po 10 dnech co beru Aurorix 150 mg, tak začínám "něco" pociťovat, myslím trochu, se to lepší, ale je to velmi nestálé.

Maruško!To co píšeš je to co také prožívám já,ale určitě to každý prožívá jinak a v jiné míře.Člověk sám ví , že chce aby mu bylo dobře a říká si ať mu je dobře, vždyť se nic neděje, ale tělo a mozek je niného názoru, je to hrozný, opravdu.Člověka asi nejvíce ubíjí, že si byslí, že už to lepší nebude, že už to takle zůstane a že nikdo nepomůže.Napiš , léčila ses nějak?

...nejdriv jsem si rezala kuzi kdekoli po tele, abych necitila bolest, co se mi valila zevnitr. potom jsem prestala jist, protoze jsem chtela mit silnou vuli, protoze jsem chtela byt stastnejsi, protoze jsem chtela, aby me mel nekdo rad...pak jsem zacala zvracet, bat se lidi a nekdy citit takovou uzkost, ze mi to az bralo dech a zacala jsem se dusit...zustalo mi jen to zvraceni a obcasny, zato intenzivni pocit, ze vubec nejsem dobra holka. jak se to dela, abyb se mel clovek rad? nikdo o me nic nevi, protoze kam nikoho nepustim nikdo nebyl. mam vsecko, ale vlastne nic. navic-logicky si umim spoustu veci vysvetlit a vim, jak bych mela...ale bohuzel nejsem racionalni clovek. jsem prilis emotivni. vic uvnitr nez venku. a neumim dovolit svym ranam, aby se zacelily...

Já beru 3x3mg.denně a taky mi to moc nepomáhá, můj doktor říká, že to mám snižovat. Tak snad domluvit se s doktorem o nějakých jiných lécích na úzkosti. Já lexaurin beru proto, že mám fyzické projevy deprese (např.tlaky na hrudníku, šílená slabost, špatně se mi dýchá), ale jak říkám někdy to nepomáhá.

Chtěl bych se zeptat, kdo bere Lexaurin.Nevzniká na něj závislost?Můj lékař mi řekl, že to ještě neviděl. Na diazepam to , jo ale na Lexaurin ne.Já teď beru (mimo jiné) 2x1,5mg ,ale zdá se mi že už na mě neúčinkuje jako dříve a mám potřebu ho brát čatěji-no a nechtěl bych si zadělat na nějaký další problém.