Reklama

Deprese

Marek (Čt, 2. 10. 2008 - 09:10)

Ahoj,
Je to tu desne, vzdy kdyz sem se vratil z ciziny do CR cekali me tu jen same problemy, slecnu nemam, kamaradu dost, ale to neni ono, nemam moc motivaci do skoly, sou doby kdy jen lezim a nic me nebavi.
Nejhorsi je, ze si to uvedomuji, ze mam se sebou neco delat, chodim k dobremu psychologovi, ale.. Praskum se zatim vyhybam ale asi na nich skoncim.
Spim max 5 hodin dene.

Lenka (St, 10. 9. 2008 - 08:09)

Chtěla bych zkusit říct, co se stalo asi před rokem mě. Začínala jsem upadat do depresí, nic mě nebavilo, všechno (i život) se mi zdál zbytečný. Když mi dal psychiatr Fluzak, vůbec nepomohl, Neurol jen oblbne. Došlo to tak daleko, že jsem přestala vnímat, kdo jsem, nechtěla jsem ani dceru a vážně pomýšlela na konec. Jenže víte, prášky Vás utlumí, dnes už tak nějak vím, že musíte hledat příčinu toho všeho a pokusit se o nápravu. Jinak si myslím, že medikamenty samy to nezvládnou. Pokusila jsem se krůček po krůčku přehodnotit svůj život, nebylo to snadné, blízcí lidí Vás můžou podržet, ale vy musíte začít sami to klubko, do kterého jste se zamotali, pozvolna rozvíjet.Zkusit se zamyslet, co Vás trápí, protože to je ono-něco nebo někdo Vás trápí, máte zmatek v duši a to se pak projeví na těle. Nespala jsem tenkrát asi 2 měsíce, jen tak po 2 hodinách s prášky, bylo to období, které bylo nejhorší noční můra. Neupraví se to všechno hned, jako mávnutím kouzelného proutku, ale pozvolna. Přiznám se, že tak obden si musím vzít ještě na noc půl nebo i celý Oxazepam, ale spím. Tenkrát mi nepomáhalo vůbec nic, mohla jsem sníst i 5 tablet čehokoliv. Tak jsem udělala radikální věci, které nebyly z rozumu, ale jak jsem to cítila: složila jsem práci, kde jsem vydělávala hodně slušně-i 80 tisíc měsíčně, přehodnotila jsem, co je v mém životě důležité, to také nejde hned, nějak se k tomu musí dospět. Manželství už asi nezachráním, ale musíte si říkat, že VY jste na světě nejdůležitější, a chovat se k lidem tak, jak by jste chtěli, aby se oni chovali k Vám. Říká se tomu etikoterapie, a myslím že je to lepší než všichni psychiatři. Musíte pochopit příčinu problému, ne to tlumit jen prášky. To nestačí. Mějte se krásně a bojujte.

jaja (So, 16. 8. 2008 - 23:08)

děkuju že,že ste proste napsali.ona doktorka me tam chtela poslat ted přes prazdniny at nezmeškam školu,jenže byl to pro me šok,odmitla sem.docela se toho obavam.nekdy se moc bojim co bude,a připada mi že už se bojim všeho.citim ale že problem je taky v tom že se potřebuju o nekoho opřit nebo o neco,ale nemam moc o co..jasne že mam rodiče kteří sou skvěly v tomhle,ale..vy mate zkušenosti s kromeřiží?mužete neco o tom napsat,jestli chcete

Smutný klaun (So, 16. 8. 2008 - 22:08)

Ano,máš zkušenost,dobrá,ale ta dívka musí někde začít a ať je Kroměříž dobrá nebo není,ona tu pomoc prostě potřebuje a dle mého názoru velmi nutně.

Martin (So, 16. 8. 2008 - 19:08)

Kroměříž pomůže jen,když to není chronické.Já též byl a k ničemu to nebylo,možná nějaká životní změna pomůže nastartovat k lepšimu,ale je to boj.

Smutný klaun (So, 16. 8. 2008 - 14:08)

jaja - jdi do té Kroměříže,myslím,že to moc potřebuješ.Tady už žádná rada ani podpora nepomůže.Uleví se Ti a bude Ti o moc lépe,uvidíš.Sama to nevyřešíš,jen by se to zhoršovalo.Neboj se toho.

jaja (So, 16. 8. 2008 - 13:08)

moc mi pomaha když vidim že v tom nejsem sama,je to totiž hnusny pocit.k psychologum chodim už nekolik let nevim asi sem to už psala.je mi huř a huř,jedine co me drži je myšlenka na to že to skončim jakmile přijde škola.mam velky problemy ve škole kvuli toho ,tak si to už ani zase nedokažu představit.mam zas už o tom nočni mury a ve snech zvracim na hajzlu ve škole z toho napeti a stresu pak se vzbudim a je mi zle.psychologim a psychiatrum už ani moc neveřim,spiš nemam nadeji.chtej me dat do kromeřiže,ale stejne co potom.nevim,už neveřim.chvili sem třeba v pohode a najednou se rozbrečim a chcu si neco udelat,přitel a rodina už sou z toho vydrcení a težko pochopi i když chcou.přatele už moc taky nemam,už neveřim a nechcu se neustale svěřovat s tim samym.připadam si strašne sama

M. (Pá, 15. 8. 2008 - 17:08)

Honzo a co zkusit psychiatra, ten Ti na to může dát léky, sam se toho nezbavis.

Honza (Pá, 15. 8. 2008 - 13:08)

uz sem tady psal ze si myslim ze trpim depresi je mi 16 byl sem u psychologa ale ten mi vubec nepomohl nevim co mam delat trpim uzkostmi prosim pomozte :-(

M, (Pá, 15. 8. 2008 - 08:08)

Jajo, mam neco podobnyho. Je mi 20 a posledni rok, je to nejhorsi, nejvic zmen (konec skoly, nastup do prace, samota, beznadej, uzkost, myslenky tu nebyt, pocit, ze jsem k nicemu...)odmitam, nebo se bojim byt dospela. Minuly tyden jsem sla poprve k psychiatrovi. Hned mi dal citalopram. Jeste jsem si ho nevzala, mam strach, ze budu z niceho nic jina. Spis aby okoli si nevsimlo. Za tyden tam jdu zas, dal mi ukol, at napisu vsechno, co si pamatuju od detstvi az po soucasnost, pac ze me nic nevytahl, jak jsem uzavrena. Tak jsem zvedava, nevim, jak moc mu muzu verit. Asi Ti moc neporadim, jen muzu rict, ze v tom nejsi sama, coz je taky dobry vedet.

jaja (So, 9. 8. 2008 - 12:08)

jo je mi 18.

jaja (So, 9. 8. 2008 - 12:08)

ahoj potřebovala bych poradit od nekoho kdo ma zkušenosti s problemy jako ja.mam deprese a uzkostnou poruchu.prošla sem mnoha vyšetřenimi at už pro problmey somaticke tak psychicke.moje břicho ma problem jmenem draždivy tračnik jinak mivam zachvaty nebo omdlivam,vše je pry z psychiky,a co se tyče meho mozku je zdravy,deprese pry neni v mozku ale nasledkem me poruchy osobnosti.leky beru už jen cipralex,brala sem rivotrily neuroly adalši,pomahalo mi top,ted mi to vysadili bo sem byla zavisla.je mi hrozne,nevim jak mam bojovat,doktorka mi řika že v tom se musim snažit ja že leky to za me neudelaj,ale mam s ni sezeni jednou do mesice,tam se me zepta co se zmenilo co doma atd a to je vše.takže co mam vlastne delat?neni to moc ok když akorat slyšim že se chovam jak dite že musim byt dospela a neustale že to tak nepujde a že nebudu moci mit dite a zastrašovani.připada mi že vše delam blbe.nejhorši je že pokažde když to na me přijde mam myslšnky na konec.už sem se pokusila,ale dostali me z toho.bojim se.nevim jak mam bojiovat.

Sona (Čt, 7. 8. 2008 - 18:08)

Akio,děkuji nechám se vyšetřit,také mě to napadlo,jen musím sebrat odvahu,momentálně se lékařům trochu vyhýbám,poslední dobou od nich neslýchám moc dobré zprávy,týkajících se mých nejbližšších.Sona

Sona (Čt, 7. 8. 2008 - 18:08)

jani děkuji za podporu,léky jsme měnily již několikrát,chodím i na skupinová sezení,ale po nich je mi ještě hůř.snad jestli bych neměla změnit lékaře,no nevím.asi jsem beznadějný případ,fakt jsem zoufalá.

Akia (Čt, 7. 8. 2008 - 15:08)

Soňo, to může být klidně zvýšená činnost štítné žlázy, s tím je třeba jít na odborné vyšetření.

JANA (Čt, 7. 8. 2008 - 15:08)

SONI možná potřebujete upravit nebo jiné tabletky.Nebojte se to říct svému psych.lékaři a netrapte se.

sona (Čt, 7. 8. 2008 - 15:08)

dobrý den,vlastně ani nevím odkud začít.zhruba tak před 5lety se u mně začaly projevovat divné stavy,bušení srdce,návaly horka,třes těla.navštívila jsem psychiatra atem mi řekl,že trpím panickými záchvaty úzkosti,začala jsem docházet k psychologovi,ale musím říci,že zlepšení nepřichází.v noci nemohu spát,jakmile položím hlavu na polštář má hlava strašně ztěžkne.je to strašný pocit.musím všude rozsvítit a zapnout televizor,jinak mám pocit,že se zblázním.k mým stálím problémům s manželem se ještě ke všemu u mé mamky objevila nemoc ALS,nemůže polykat,ani přijímat běžnou stravu,již rok nemluví,nyní váží 40kg,a nehodlá přistoupit na výživu.mám vždy strašný pocit,když ji jedu navštívit,nemohu ji vydět trpět.vzpamatovávám se vždy dlouhou dobu.mé problémy se stále stupnují.jsem zoufalá nevím jak dál.děkuji za jakoukoliv radu.sona

Vivienne (Čt, 7. 8. 2008 - 12:08)

Simi - předpokládám, že jste vše popsala psychiatrovi. Zajímejte se o léčení na oddělení 18B v Kroměříží - PL, mohlo by vám významě pomoci. Jde o psychoterapii, kterou tam zavedl Prof. MUDr. Stanislav Kratochvíl. Mají výborné nohaleté zkušenosti.

Simi (Čt, 7. 8. 2008 - 09:08)

Ahojky,zkouším psát sem,možná mi někdo poradíte??? Léčím se už druhým rokem s depresemi,ale mám dojem,že neúspěšně.Mívám takový záchvaty,že nevím co dělám...rozbíjím co mi přijde pod ruku,jsem sprostá,zlá a dokonce to odnáší i moje malý děti s manželem!!Pak když mě to přejde a uklidním se,vše si uvědomím co jsem udělala a brečím jak blbá(ale už je pozdě).Sama sebe za to nenávidím,stydím se za sebe,ale nedokážu to zastavit.jen si na to vzpomenu a je mi z toho do breku,nejhorší je,že fyzicky i psychicky ubližuji svojí rodině.Ted jsem se objednala k jinému psychiatrovi než jsem chodila..mimochodem léčím se i s cukrovkou.jinak na deprese beru IXEL,VELAXIN,REMOOD.Děkuji předem za rady...popř. na mailíka kytk.a"seznam.cz

petra (Ne, 3. 8. 2008 - 21:08)

děkuji za rady.vyzkouším

Reklama

Přidat komentář