Pravidla žvýkání podle Ladislava Špačka
Pravidla žvýkání podle Ladislava Špačka:
Žvýkačku vkládáme do úst nepozorovaně, nenápadně, ve skrytu. Nejde přirozeně o nic skandálního (jíst obložený chlebíček je mnohem nechutnější a mnoho lidí přesto konzumuje chlebíčky na veřejnosti), ale ve společnosti s ústní dutinou veřejně nepracujeme, proto radím odvrátit hlavu a velmi nenápadně a rychle žvýkačku vsunout do úst.
Žvýkačku nezačneme okamžitě drtit stoličkami. Jemně ji válíme po jazyku (jako Karel IV. s Buškem z Velhartic, když popíjeli první české burgundské) a vyčkáváme, až žvýkačka přijme naši tělesnou teplotu. V této fázi jde také o uvolňování osvěžujících aromatických látek z potahu žvýkačky.
Jakmile žvýkačka zvláční, můžeme ji lehkými stisky mezi stoličkami i mezi řezáky intenzivněji exploatovat (vytěžit aromatické látky). Důležité je, že veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty, bez zjevných pohybů čelistí. Okolí nesmí vůbec tušit, že máme v ústech žvýkačku.
Jak dlouho máme žvýkačku v ústech? Nekonečně dlouho. Jsou mistři, kteří mají žvýkačku v ústech celé hodiny, a to zcela nepozorovaně. Tím, že ji nežvýkají intenzivně jako hokejisti, uchovávají v ní dlouho osvěžující aromatické látky, žvýkačka tak po celé hodiny působí jako osvěžovač vonného dechu.
Co se žvýkačkou po dožvýkání? Tímto pojmem můžeme označit stav, kdy žvýkačka ztratila své aroma a je zbytečné ji dál mít v ústech nebo kdy nastává situace, kdy by žvýkání, byť nenápadné, bylo přece jen nevhodné. Vždy máme po kapsách nebo v kabelce kousek papíru, ubrousek, kapesníček, projetou jízdenku. Odvrátíme se od okolí do ústraní, vyjmeme žvýkačku nenápadně z úst a vložíme do připraveného obalu. Ten vrátíme do kapsy či do kabelky a vyhodíme ho při vhodné příležitosti do odpadkového koše.
Přesto může nastat situace, kdy náhle zjistíme, že žvýkačku mít v ústech nemůžeme a nemáme šanci ji odložit. Např. na firemní konferenci nás šéf nečekaně vyzve, abychom se dostavili na pódium a převzali ocenění za dobrou práci. Pak nezbývá, než abychom žvýkačku bez váhání spolkli, rychlejší a nenápadnější řešení nenajdeme. Není to škodlivé, jen nezvyklé.
Navzdory tomu, že se naučíme se žvýkačkou zacházet nenápadně a „společensky“, existují místa, kdy žvýkat nebudeme. Je jich tak málo a jde o tak výjimečné situace, že snad ani nestojí za to je zmiňovat, ale přesto: nebudeme žvýkat na svatbě (nemyslím ženicha nebo svědka, ale ani jako diváci), na pohřbu, v soudní síni, při obchodním jednání, jsme opatrní v kostele a na hřbitově.
Naopak, mnohem více je prostředí, kde žvýkat máme: na pracovišti, po každém jídle, po kávě nebo cigaretě, v dopravních prostředcích, na soukromé schůzce, při intimním kontaktu, na plese (bezpodmínečně při tanci), na večírku, v kině a divadle, na koncertě, při jednání s klienty u přepážky. Řeč je o žvýkání, které protějšek nepostřehne. Po patřičném tréninku společenského žvýkání můžeme rozšířit akční radius o další prostředí. Stručně řečeno, jde o všechny situace, kdy přicházíme do blízkého kontaktu s druhým člověkem.
- Odpovědět
Pošli odkaz