Panická porucha 2

Karle, je mi to líto :(. Čekala jsem, co o tom napíšeš. Medicína je dnes ale hodně daleko, ale vy to teď budete mít všichni náročnější na psychiku...

Karle tak to vidíš ty zmatené diagnozy. A pak máme věřit doktorům. Za tvé nůžky posílám tobě a mamině virtuální podkovu pro štěstí.

Hanulko, mám to podobné i když souvislost s menstruačním cyklem jsem nevypozorovala. Někdy nic, někdy tři za den, někdy 15 skoro za sebou a ty mě děsí nejvíc. Někdy mám ES říkám jim podebrané, to se uplně chytím za srdce, je to jakoby mi ho někdo uplně vzal a zmačknul v ruce. Snaž se jich nebát, máme je tu skoro všechny a zatím žijeme:))))))))))))Moje závratě jsou taky jakoby od temene hlavy, ale stáhnou mi tělo jakoby k zemi. No hnus. Dnes jsem musel slupnout Neurol a dva Guajacurany. Tak se držte.

Dito, doufam, ze uz je ti ted lip. Cola je fakt docela svinstvo, s tou energii to nejspis ti doktori mysleli tak, ze vysoky obsah fosforu v Cole se nejak projevi na vyssi tvorbe adenosintrifosfatu (ATP), coz je energie pro bunky. P se zmeni v ATP. Jenze v Cole neni idealni forma P (fosforu), nedostatkem fosforu krome toho skoro nikdo netrpi (kdo ji bezne mnozstvi bilkovin, ma i dostatek az nadbytek fosforu), a fosfor je prave na opacne strane pH stupnice nez Mg, Ca, K, Na. Takze bohuzel zhorsuje bilanci tech alkalizujicich prvku vcetne toho mileho horciku naseho... Takze i kdyz tahle rada muze treba mit urcite opodstatneni u bezPP, tak u PP-lidicek s nizkou hladinou Mg bych to fakt nedoporucoval. A pak je tam samozrejme i ten cukr a kofein, ze... Oba zvladatelne spis u naprosto zdrave osoby.Dito, ptas se jak se mam. No je to takove smisene. Fyzicky i psychicky OK, dnes mi zvlast prijemne chutna vzduch, chripku jsem nemel, i kdyz jsem byl s detmi od sestry, nechytil jsem od nich nic, takze to je to pozitivni. Tuhle zimu jsem odolnejsi nez ty predchozi a to me tesi. Problemy ze skonceni "iluze srdce" uz jsem vstrebal a vyrovnal se s tim. Ale tento tyden je zase mama v nemocnici, vcera ji operovali strevo, a diagnoza se vratila bohuzel zpet tam, kde byla "jako omylem" v listopadu - tj. kdyz tam rizli, nador tam nasli, vzali ji neco tlusteho streva a preventivne i vajecniky. Operace pry byla slozita. Kvuli chripkam za ni nemuzeme, nemocnice zrusila navstevy. Kupodivu jsme tentokrat vsichni docela v pohode, tj. nikdo tady nesili, nebreci, nehrouti se, tata ani nepije (asi jsem mu v listopadu promluvil ucinne do duse), pomahame si, drzime se, verime, ze to dobre dopadne. Rizikovy faktor je chovani mamy do budoucna, ona je vlastne takove velke zlobive dite (Jindro, Eli, Barco, je to fakt nekdy slozite s temi rodici) - na ostatni tvrda, sama mekka a neochotna nic moc zmenit (treba to ted bude jine) - napr. by mela odpustit nekterym sourozencum i svym uz nezijicim rodicum (to, co sama dela a presto se za to na ne zlobi), mela by zacit zit zdrave atd... Ájo, absence vcera byla kvůli mé cestě do Rakouska, dnes zase kvůli té zprávě od doktorů z nemocnice. Sám jsem z toho docela šokovaný, ale fakt jsem úplně OK a vyrovnaný se vším, tak nevím, jestli to teprve na mě přijde, nebo už ne, ale teď si myslím, že ne. Prostě nějaká stabilita a důvěra ve věci příští.

Hanulko, tak jak své ES líčíš, vypadá to na psychiku kombinovanou s hormony. Kdyby to byla objektivní porucha srdce, neustávaly by s přibližujícím se domovem... Zkus taky zatajit dech, mělo by se vrátit do svého tempa. Někdy mi taky srdce vyskakuje z rytmu, člověk si to okamžitě uvědomí, ale nevím, proč mne to nijak extra neděsí. Naopak i lehká závrať mne dokáže doslova zvednout ze židle. Je to celkem paradoxní. Logicky člověk nejvíc panikaří u potíží spojených se srdcem nebo dechem, neboť ví, že jsou to důležité život ohrožující funkce, kdežto závrať?

Ahoj kamarádi, teď jsem napsala tak dlouhý přípěvek, ale nějak se mi ztratil. Už nemám dnes na to, abych to psala znovu, až zas zítra. Myslím na Vás na všechny, přečetla jsem, co jste napsali a aspoň vás zdravím. Dobrou noc.

Edito, je to fakt složitý, mně se to lehce píše, já mám PP totiž teprve rok a půl a prášky beru teprve dva měsíce.Sice už předtím tak od těhotenství jsem byla trochu úzkostnější, ale to se dalo vydržet, protože jsem neměla vtíravé úzkosti.Jinak já už PP nemám, aspoň jsem už strašně dlouho neměla panickou ataku, ale tu úzkost mám pořád, i když v mnohem menší míře.Já doufám, že za deset měsíců ty prášky přestanu brát, musím říct, že bych byla nerada, kdybych je musela brát déle, ale chápu, že Ty jsi na tom hůř a necítíš se na to být bez prášků.Jindro, Románkovi je líp, ale má pořád teplotu, ale hraje si tak, jako by mu nic nebylo, musím ho trochu krotit, ale nezvracel celý den.Eleno, Ty jsi to napsala strašně moc krásně-o těch dětech. Já se takhle přemáhat nemusím, obchody ani dopravní prostředky mi nevadí. Tvého psychologa bych brala všema deseti.Hanulko, když u mě PP začala, taky jsem se nejvíc bála extrasystol, ale zatím mi všichni lékaři, u kterých jsem byla, říkali, že ES nejsou nebezpečné. Já už PP nemám a ani si už ES nevšímám.A to je mám každý den, někdy je cítím víc, jindy míň,štve mě, že je mám, ale pozornost už jim skoro nevěnuju. Já vím, že je to hodně nepříjemný pocit, když máš ES, ale snaž se vždycky si říct, že to vlastně nic není.Když jich budeš mít víc, zkus změnit polohu nebo rychlou chůzi, mně se tohle osvědčilo.Většinou to pak přestane.Barčo, jo extrasystola je takové jakoby přeskočení srdce.

Barčo, já extrasystoly vnímám přesně tak, že mi srdce jakoby přeskočí. Když jsem to řekla jednomu internistovi, tak mi řekl, že to není možný, aby mi přeskakovalo srdce, hrozně mě tím naštval, asi si myslel, že si vymejšlím. Ruce se mi netřepou, ale někdy mám hroznou slabost v nohou. A to motání hlavy mám někdy třeba celý den a je to hrozně nepříjemnej stav.

A s tim tocenim hlavy: ja mam vzdycky pocit,ze mi to vystreli jakoby z krcni patere a mam pocit,ze to neustojim,vzdycky se po takovem motaku leknu,sevre se mi hrudnik a musim se neceho chytit.Ale pozitivni je,ze jsem jeste nikdy nespadla a ani nikdo si toho nikdy nevsimne,tak co ja vim,jestli to taky neni subjektivni.A jeste jeden dotaz: trepou se mi ruce,porad,ne jen pri atace,ne nejak tragicky,ale toho uz si lidi vsimaj.Beru Anafranil a ma psychiatricka rikala,ze to z toho nebude.Ale treba je to syndrom PP.Vam se nekomu taky trepou ruce?

Ahoj holky,prosim,prosim,vysvetlete mi někdo,co jsou to ty extrasystoly?!To je takove to jako,ze se mi zastavi na chvilku srdce nebo jakoby preskoci?Eleno,strasne mne dojalo,ze kvuli detem jsi sla i do metra,to musi byt tak krasne mit nekoho tak rad,na me jsou uz asi ty materske hormony nebo co.

Katcho, já ty tvoje pocity taky znám, taky tomu říkám, že se mi motá hlava, ale je to trochu něco jinýho než motání, spíš mám takovej divnej pocit v hlavě, ale neumím to popsat.

Ahojky všem panikářům. Tak se zase po nějaké době ozývám. Chci se vás zeptat na to, jak jste na tom s extrasystolama, jak je máte častoa tak. Pravdou totiž je, že práve z nich mám největší strach. Já je mám někdy několikrát za den, přijde mi, že někdy je to skoro celý den.Někdy se mi objeví jenom párkrát za den. Někdy mi dají pokoj i několik dní a když se zase objeví, začnu mít strach a panikařit. Chci se zeptat hlavně žen a dívek, jestli se jim extrasystoly objevují častěji v období těsně před menstruací.Já zjišťuji, že to u mně platí. Je to fakticky nepříjemný a pokaždé mě to strašně vyděsí, myslím, že už je konec, že už mi srdce snad nezačne bouchat pravidelně. Kolikrát jdu v pohodě i do marketu nakoupit, jsem v pohodě, ale stačí 1 jediná ES a mám z toho záchvat paniky jak vyšitej. Asi před 14 dněma jsem šla svým dětem naproti ke škole, jak jsem tam tak čekala, najednou ES v intervalu tak po 5-10 vteřinách, asi tak 15krát za sebou. Chtěla jsem strašně utýct domu, ale nemohla jsem. Počkala jsem se strašnou hrůzou a ES na děti a hnala je rychle domu, naštěstí nebydlíme od školy daleko. Jak jsme se blížili k domovu, pomalinku to začalo ustávat. Je ale zajímavý, že mě to někdy takhle chytne i doma.Od minulého týdne mám změněný lék ze Seroxatu na Esprital. Tak by mi měl začít koncem týdne učinkovat. Jsem na to zvědavá. Ve čtvrtek mě čeká kontrola na psychiatrii. Zjistila jsem totiž, že se mi taky trochu víc přitížilo změnou léků, ale to k tomu asi taky patří.Budu moc ráda, když zareagujete na můj příspěvek. Předem vám všem moc děkuji. Přeji všem pevné nervy v boji s PP a ES.

nazádrek děvčata. Tak jsem zase rozhozená. včera jsem byla v makru, a byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla, a nevolnosti rozchodila. Dnes jsem šla jen do místního supermarketu a málem jsem tam chcípla. Už vím, jak popsat ty moje závratě. Nemotá se mi hlava, ale jakoby se mi bortí tělo. Je to jako když jdete a najednou šlápnete do díry. Tak mě to jako stahne celou dolů a rozhodí mi to chůzi. Nebo jindy zase mi něco zatlačí na hlavu. do toho se mi chce zvracet. No hnus, zase jsem to obrečela. V té nejhorší atace jsem musel naběhnou na kuchyň pomoct kuchtíkovi. No ale snad už zabraly prášky. K těm plánujícím maminám, asi si to malují, ale znám jednu, a ta týden po císařáku začala dítě vozit do ciziny, do hudebních studií, na dovolenou. No je to bohémská režisérka a taky asi záleží na stavu mimča. Ale valila jsem oči. Eli, můj psychouš říkal, že není zase tak důležité, jakou diagnozu máš. Stejně je to u každého tak individuální a složité, že je těžko to zaškatulkovat. Důležité je abyste společně věděli jak zrovna na tebe. A ten tvůj "drsňák" to vzal evidentně za správný konec. Někteří se s tím nemažou a mají větší úspěch. Z mimča mám taky hrůzu už od puberty, právě jak je mi furt šoufl, tak mám strach, aby to nebylo ještě horší, a taky aby to mimčo dozrálo ok. O soužití s ním ani nemluvě. Ale děti chci, takže jsem si řekla: až ve mě bude, tak to nějak dopadne. a taky dost spoléhám na už zmíněně zázraky hormónů. Papa

Niekedy je naozaj ťažké najsť pôvod PP, niekto može vyrastat ako v bavlnke raz zažije nejaku traumu a už ma PP, niekto zas može celý život podliehat stresujucim okolnostiam a aj napriek tomu sa u nho PP nevyskytne, je to o predispozíciach o tom aku nervovu sustavu sme zdedili a aj o tom ako nase telo funguje, samozrejme okolie a ludia co sa okolo nas pohybuju maju tiež velký vplyv.

Moja mama je hysterická, ve?a vecí strašne preháňa, bežne sa stáva, že ma otravuje s debilinami, napr. mi volala o polnoci ked som bola u priatela, že kde som jej dala nabijacku na Nokiu/pritom mame doma 2/, že ona chce tu svoju a že jej ničím život. Dosť často ma šokuje, ale na druhej strane keď som týžden preč od nej na dovolenke bojí sa o mna a ked pridem domov je na mna par dní ako med:) tak si vyberte, ale je pravda, že ve?a stresov si pri nej prežijem, ale aj napriek tomu ju mám rada.

Já neříkám, že moje mamča můžed za moji PP, to ne, u mě to je dědičký, můj otec měl zamlada to samý, ale sám se z toho dostal. Já jen, že možná kdyby mě mamča dala víc volnosti, tak bych nebyla sama tak úzkostná, ale třeba taky ne. Já jí nic nevyčítám a sama to taky neřeším...

Eli, Tvůj psychiatr měl opravdu dobrý přístup k věci! Mělas štěstí. Taky si myslím, že maminky nezpůsobí PP. moje byla úžasná, láskyplná a taky příliš úzkostlivá. PP jsem měla bez ohledu na ni. Chování okolí nám může pomoci dostat se rychleji ke zdraví, ale zásádní kroky děláme jen a jen my sami.

Napadla ma teraz jedna básnička, možno by niekto z Vás chcel na dnes večer podobný program:)Vonku je clivo,no telo by radosťou žilo,pretancovať vo farebnom svetle celú noc,nech chví?a tanca má zazračnú moc,zmietať sa v príjemných piesňach,neostať s PP v úzkych tiesňach,užiť si život v zápale tanca,veď život je len chví?a nám daná šanca,vnímať tie kroky a paže,čo v nich oporu máš,energiu, radosť, smútok -emócie do tanca dáš,po tanci koktail si daťa po tom už len sladko spať...

Pekný víkend všetkým!Evka R. Karel kde sa nám stratili? co dali si spoločné rande?:)Ve?mi krásne tu píšete o deťoch, Pajka Eli ostatní...takisto si myslím že tehotenstvo ppčkarkam navodi prijemne pocity-hormony a príroda sa stara o pohodlie nového babätka, tiež som už mala take myslienky, že ktovie ci sa stav radikalne nezhorsi ale zatial každý na tuto temu pise pozitivne. Ja sa na deticky tesim, zatial som mlada este tak velmi o nich neuvažujem, ale o take 3 roky už ano, ved co može byt krajsie ako mať dieťa s človekom ktoreho milujete celým svojim srdcom.

URČITĚ mějte děti pokud je chcete. Příroda ví co s námi, abychom to zvládly. Když jsem před zhruba 9ti lety navštívila psychiatra v období, kdy jsem měla denně několik chutných atak, žila jsem v hrůze, že se mi každou chvíli zastaví srdce, reagoval možná dost tvrdě na moji otázku, jestli můžu volat při atace záchranku. Řekl: