Panická porucha 2

Leníku, vyjasnili jsme si to a asi bude všechno v pohodě. Těch 14ti dní se tak nebojím, nebude to poprvé ani naposled. Spíš teď musím myslet na to, co jsem psala Nice. Já totiž nemám s kým na to kafe zajít. Je to hrůza, ale je to tak. Já bych třeba ráda zašla, ale není s kým. Potřebovala bych nějakou kamarádku, abych pořád neseděla doma u počítače, když zrovna nejsem s přítelem. Mé odpoledne totiž vypadá tak, že mám puštěnej počítač a buď chatuju nebo píšu maturitní otázky, takže pořád jen sedím doma.

Díky, Máco, za přání k eMDéŽet :-) Dito - Nevím, zda tvoje zpráva byla odpovědí na můj mail, kde píšu, že jsem si uvědomila, že se chovám k příteli hrozně. Víš, spousta lidiček si tady stěžovala, že se ke své druhé polovičce chová divně a bude to tím, v jaké stavu jsme. Určitě chceme oporu, chceme, aby si nás neustále naše polovička všímala, opečovávala nás apod. Jenže každý má také své vlastní problémy. Víš, chtěla jsem po příteli moc. A dnes jsem se přesvědčila, že na to opravdu neměl sil. Přecházel nemoci, pořád pracoval, denně dvanáctky i více... a dneska se tento odpůrce lékařů odhodlal čekat dvě hodiny v čekárně, protože už nemohl více. Má totálně v háji zdraví, muselo mu být už dlouho hrozně, jenže tlak zaměstnavatele byl tlak zaměstnavatele. Jednou, když jsme měli s přítelem "povídací", je to asi týden, jsem se ho zeptala, jak je na tom všem psychicky. A on mi řekl, že úplně v háji... a to jsem nevěděla. Měli bychom tedy hledět i na toho druhého a ne jen na sebe. Tím netvrdím přestat na sebe myslet... ale nejsme tu jen my... :-)Kamčo - Rozhodně nelituj toho, jaká jsi. Každý jsme, jaký jsme a každý jsme jedinečný... a není to jen fráze. Přítel tě má rád takovou, jaká jsi a určitě si nemyslí, že jsi špatná... tak nemáš důvod si to myslet ty. Vyjasnili jste si to, tak buď v pohodě. Zažila jsem to samé, co ty. Měla jsem depresi a stala se na svém příteli závislá. Doslova. Chtěla jsem trávit každou minutu s ním. Já byla doma na nemocenské a trpěla i tím, že chodí do práce... ale tak to nejde. Sama jsem také neměla koníčky, vším jsem byla znuděná a připadala si všude navíc a nezábavná. Jenže to chce nějak začít a nejlépe pravidelně. Proto jsem si s kamarádkou stanovila ty pravidelné "úterní seance" na kafíčku v restauraci. Kolikrát se mi tam také vůbec nechce, ale překonám se a nakonec se bavím. Pak si mám s přítelem o čem povídat... docela se baví nad těmi ženskými "blábolky" :-)))) a já nad těmi "chlapskými řečmi", které vede s kamarády on :-) Je to vlastně docela hezké. A píše o tom i Niky: Je důletité mit odlišné zážitky a odloučení navíc utužuje vztah. Sama jsem se o tom přesvědčila. Můj přítel odjel na 4,5 měsíce na Nový Zéland (nevyčítám, zamilovala jsem se do něj právě proto, jaký je cestovatel, dobrodruh a odvaz)... a když se vrátil, byla to nejkrásnější doba v mém i jeho životě - byli jsme jako hrdličky, dokonce jsme se zasnoubili v Chorvatsku. Navždy si budu stát za názorem, že odloučení sice bolí, ale návrat je to nejsladší, co může být :-)Niko - S těmi plesy to máme stejné. Také chodím s kamarádkami. A přítel mě v tom dokonce podporuje. Zkrátka na to není, raději spolu zajdeme do kina nebo do restaurace... ale v obleku je jak ve svěrací kazajce.

Niki, občas to vypadá, jak kdybychom byly přinejmenším segry, co? :o))) Je fakt, že na kamarádky můžeš narazit tam,kde bys to nejmíň čekala, ale mně se to zatím nestalo. Od té doby, co jsem vyšla základku, jsem svou nejlepší kámošku ze základky viděla tak 10krát za ty 4 roky a to bydlí ve stejné vesnici. Na základce jsem chodila do třídy i se sestřenkou, se kterou se vidím každý den, protože spolu jezdíme busem do školy, ale ona jezdí ještě dál, jak já. Bavíme se i jako kamarádky, to jsme vždycky byly, ale není to ono. S ní kámoším od mala, jenže jsme nebyly dvě, ale tři a to nedělalo dobrotu.. Mám totiž o dva roky mladší sousedku a ona byla ta třetí. Vždycky když byly dvě spolu, pomluvily tu třetí.. Ta sousedka se děsně změnila, asi před dvouma rokama, možná už před třema začala chodit s klukem, který na ní měl hodně špatnej vliv... Dostala se tím na rok do pasťáku a vrátila se až teď na druhé pololetí. Teď je v prváku a s tou mou sestřenkou si tak trochu asi rozumí. Nevím, sestřenka jí taky občas pomlouvá, ale jezděj spolu na diskotéky a tak. Jenže teď už jsme každá jiná a já jim nerozumím, když jsou spolu. Teď na gymplu mám taky nějaké kamarádky, ale není to vůbec ono. Kámoška, se kterou sedím, je děsně uzavřená a to já jsem zas úplně jiná. Jiná kámoška je zas jedináček, rodiče jí nikam nepustěj a maj o ní děsnej strach. Mám kámošky tam, kde bydlí přítel, ale je to 30km a pokud nejsem u něho, tak se s nima nevidím a v poslední době jsem je neviděla vůbec.. Teď, když to píšu, tak mi vlastně došlo, co mi chybí a co bych potřebovala...kámošku, se kterou bych si rozuměla...

Kamčo, mám malý dotaz. Nejsme my náhodou dvojčata?To s tou ¨kamarádkou mám toiž skoro stejný - dříve jsme byli spolu každou chvíli a teď se se mnou sotva baví a víc jak jednou za měsíc ji nevidim.Já tě chápu že ti bude smutno, koneckonců to zná moc dobře:-) A stejně jako tebe mě PP taky obtěžuje v různých akcích nebo sportu - sice už méně, mám jí rok ale stejně. Když mě kámošky ze třídy zvou na akci, tak hodněkrát musím odmítnout kvůli strachu, ale ted jsem se 3x po sobě dokázala překonat a bylo to super. A s těma zájmama - ono je možná těžky v sobě nějaký zájem objevit - určitě je to i PP. Dříve jsem hodně jezdila na koni, to byl muj svět, jenže pak jsem přestala - zčásti z finančních důvodů, ale hlavně z důvodů zdravotních. 10 let jsem zpívala, teď opět ne a když jsem takhle ne svou vinou přišla o to, co mě bavilo, připadala jsem si, že jsem úplně sama, nic mě nebavilo. Kámošek taky nemám moc - určitě ne těch , se kterejma bych mohla někam vyrazit a už mě to začínalo mrzet. A najednou jsem se začala bavit s bývalou spolužačkou se ZŠ a poslední dobu se z nás stávají dobré kámošky. Chci tím říct, že můžeš na kámošku i na zájmy narazit i tam, kde bys to ani nečekala.

Pajko, za to se neomlouvej, takový věci by mě taky štvaly,když nějakej pupkáč shora brání těm slušným a pracovitým v práci.A kdybych měla vyhodit v dnešní době lidi z práce,kteří pracovat chcou(nemyslím, když jsou to lempli nebo něco porušují) strašně moc by mě to trápilo a těžko bych se s tím vyrovnávala, sem cíťa. Evi R. tak jak, v pohodě, dnes?

Promiňte, ale představa 50 lidí na dlažbě je deprimující, zejména když nám přibývá zakázek a přijímáme další lidi.

pouze vás zdravímEvi R., díky za krásné verše i Oscary, sama jsi na Oscara.Dita asi byla s Julinkou v cukrárně U Mahlera? a taky krásně a vtipně veršuješ, má to šmrnc.na víc se nezmůžu. mám za sebou folklórní víkend s vnoučaty, moc hřejivé, ale expozice, kraj řady, foťák a něžné city způsobily, že jsem to zvládla.jinak zase válčím s psychopatickým mocipánem, který nám vypíná přívod energie, takže výroba nejede a budeme asi muset propustit lidi. šílený na tom je, že je to zmocněnec vlády pro revitalizaci kraje a pracovní čas tráví osobními zájmy a devitalizací podnikání. je to velmi bezútěšné o to víc, že je placen z našich daní...

Niki, já se většinou snažím, abychom se mohli vidět, i když to je třeba zrovna tak, jako teď. Možná se nakonec uvidíme, možná ne. Chtěla jsem tam ve čtvrtek jet a být s ním aspoň do pátku, ale spíš to asi nevyjde. Asi pojedeme totiž se segrou na krev v pátek brzy ráno, takže asi nikam nepojedu. Musím na vyšetření kvůli borelióze a segra chce jet teď v pátek, má ji totiž taky. V poslední době se vůbec necítím dobře, tak bude lepší, když tam zajedu co nejdřív. Vím, že to těch 14 dní bez něho nějak vydržím, jen mi asi bude smutno. Víš, opravdu nemám sama žádné zájmy a i PP mě v tom dost omezuje. Když bych chtěla jít třeba ven, tak nemůžu, protože se bojím ataků. Navíc ani nemám s kým... Asi před rokem a půl se se mnou přestala bavit úplně neprávem moje nejlepší kamarádka, což mě hodně vzalo a doteď to mezi námi není v pohodě. Když se vidíme občas u autobusu (tak jednou do měsíce maximálně), tak chvilku pokecáme, ale pak zas nic. Vůbec nic není jako dřív. Chodily jsme dvakrát týdně na aerobik a já teď sama nechodím. Ne, že bych tam sama jít nechtěla, ale hlavně kvůli PP. Když jsem ještě chodila, měla jsem občas ataky, ale když jsem nevěděla, co to je, tak jsem se toho tolik nebála. Teda bála, ale bylo to jiný... Všechno bylo jiný, když jsme spolu kamarádily. Chodily jsme ven, kecaly jsme a teď nic. Navíc ona neměla přítele, tak pro mě měla hodně času. Teď ale přítele má, a tak tráví většinu času s ním a má už svůj život...

Ahojky všici, zdravim Vas.Dituš ta basnička je fakt bomba, jen tak dále.Kamčo děkuju za fotkyČtla jsem některé příspěvky ohledně tvého přítele a na jednu stranu ti rozumim. Víš, byla jsem s Tondou skoro rok, když přišlo to, že musí na vojnu. Do té doby jsme spolu byli téměř denně, a já si nedokázala představit, že se třeba měsíc neuvidíme. Když odjel, nějakou dobu to bylo děsný, ale postupně jsem si zvykala. Vídali jsme se málo, a myslim, že to našemu vztahu prospělo - teď alespoň víme, že když přijde neplánovaný odloučení, tak to zvládneme. Píšu to proto, žes psala, že se teď neuvidíte 14dní. Věř, že jednou to přijít muselo a vy to zvládnete, bez problémů. My se neviděli měsíc a vidíš, jsme spolu 5let.A k těm zájmům, já byla taky 2roky skoro jen s ním, přestala jsem jezdit na koně, protože mi to bralo čas, chtěla jsem, aby byl jen se mnou..Najednou jsme zjistili, že se začínáme hádat, a tak jsme schůzky omezili, on začal chodit víc ven s klukama, já začla zpívat, byla jsem s kámoškama - tyhle zážitky, když jste každej někde jinde s příteli tomu vztahu taky prospějou - můžete si vypravět, co se dělo a tak.Třeba mě mrzí, že můj přítel se mnou nechce chodit na plesy-nemá je rád. dříve jsem nešla, když nešel on, ale teď jdu radši s kamarádkou a bavím se výborně. A on mě zase nenutí jezdit s nim na motocross, nebo na nějakou chlastačku.. Chápu, když spolu můžete být jen o víkendu, že tě štve, když by si neudělal čas, ale jak říkám, jednou bez sebe budete muset vydržet i dýl. A neříkej, že nemáš žádné zájmy, já si to taky myslela, a teď nevím, co dřív.

Ájo - tady rychlý Alergodozor! Bacha i na tu melasu, obezřetně! Já ji dostala kvůli železu, protože jsem se poudávila po železu v tabletkách.... no no no a poté jsem se téměř doudávila i na tý melase, byť jsem ji ředila téměř homeopaticky :-(((Ditunko - noční krůta přeci v peci? Ty jsi poklad, vyřiď to doma!! A když ti to neuznaj, tak jim omlať o hlavu PP Oscara, kterého ti tímto za ten verš o nebožačce upečené posílám!

Ahojík všici...Leníku, včera jsem se tak trochu zamyslela nad tím, cos mi napsala.. Psala jsem broukovi mail, že mě mrzí jaká jsem a chtěla bych, aby mi napsal, co by chtěl, aby se mezi námi změnilo. On mi napsal to, že mě miluje takovou, jaká jsem a že mu nic konkrétního na mně nevadí. Napsal, že má své zájmy a do budoucna se bude snažit věnovat jak mně, tak i zájmům.. Asi mě má hodně rád, když napsal, že mu na mně nic nevadí. Vím ale, že stejnak za všechno můžu já. On má totiž těch zájmů hodně a já nic. V tom je celej ten problém. Já se totiž neumím nijak zabavit. Od té doby, co ho znám, tak mě nebaví nic jiného, než být s ním....Dito, napsala jsi to hezky, že bychom měli být na sebe hodní. Jenže co znamená být hodný sám na sebe? Jak poznám, že na sebe nejsem hodná? Vím, že nejsem hodná na přítele, ale jak poznám, jestli na sebe jsem nebo nejsem hodná?? Ta básnička je super :o)))

No to je ale divný, že ten Aloe vera gel je od toho Barnys co vyrabí i ten Greens, a je v něm ten benzoan,oni to vysvětlují jako že by to jinak nevydrželo,a já mám doma ještě dvě balení od Vánoc,chjo :-((A je pravda,že jiný účinek než že trochu napomáhá vyyprazdňování jsem nezaznamenala, ale na to sou i pravda lepší přírodní přípravky.A co Kájo říkáš na Melasu s těma Beta glukanama,co je u nás v té plechovce?

Dito, mail kupodivu nedosel, zkus prosim jeste jednou, diky.Johanzi, mas pravdu, ten benzoan je fakt svinstvo, taky jsem to v jednom doplnku vloni snedl (nevsiml jsem si slozeni) a bylo mi po tom blbe.

Ahoj milé ženy, to věnování od Mácy je skvělé a Dito,ta básnička opět nemá žádnou chybičku.No je tu poslední dobou větší absence všech, tak nevím čím to je, asi sme už všichni skleslý z nedostatku sluníčka a čekáme na to jarní vlání.Tak jaru zdrar a... nazdar:-))

Dito, ta básnička je kouzelná. Fakt super. Eli

Dito já teda nejsem na básničky ale tahle se ti opravdu povedla.

Milé dámy, k dnešnímu mezinárodnímu dni žen Vám ze srdce přeji hodně síly k překonání všech záludných překážek, velký kus lásky od blízkých milovaných osob, pochopení a toleranci Vašeho okolí, a do budoucna neustále se zvyšující pocit osobní spokojenosti, stoupající sebevědomí a úspěch v boji proti PP! Určitě vyhrajeme, neboť jsme mladé, krásné, inteligentní, soběstačné a vyrovnané a jen tak něco nás nerozháže!Hezký den přeje Máca.P.S.: Dito, s tou krůtou - to nemá chybu.

Krůta civí z trouby, mám ze spánku houby. Krk mě bolí k uzoufání, je to bolest na posrání. Pardon že tak sprostačím, jen tak trošku skotačím. Ráno jdu s tím k doktorovi, nebo koupím si krk nový. Snad to jaro blízko je, sníh konečně roztaje. V městech je už k nepřežití, jen to klouže, kdo mě chytí? Delon sotva, ten jest stár, třeba nová superstar? To jsem se zas pobavila, když pěchota včera vyla. Ježišmarjá, krůta píská, vedrem trpí, krutě vříská. Už jí holce ulevím, vypnu ji a ochladím. Do polohy vodorovné odploužím se pomalu, bolesti mám zas varovné, tož to balím, au áú...

Nevím, ale často mě napadá, proč zrovna my- úzkostlivci...-se při problémech ve vztazích či na pracovišti snažíme sami sebe znehodnocovat, obvinovat se, že to či ono je jistě jen naše vina ,a budem muset tudíž změnit jen my sebe...nikoliv ten dotyčný protějšek v našem vztahu, či naši kolegové. Proč by pokaždé musela být vina JEN na naší straně?! To samé se může týkat i našich rodičů. Úcta k nim samozřejmě- ale vždy nejsou v právu a pokaždé nemusí mít ve svých jednáních či tvrzeních pravdu. Proč by se jednou nemohl někdo přizpůsobit nám, proč pořád jen my někomu?Tím nechci tvrdit, že jest tak u vás všech, ale u mě tomu tak ještě donedávna, tj. po celý dosavadní život-až do "probuzení sebe sama díky nasazené léčbě apod." , bylo. Přesvědčení, že nejspíš na vině budu já, když něco nevyjde, někdo se na mě zlobí, urazí, nadává mi...nevěnuje se mi(Kamčo :) ). Není jednoduché řešení pro tyto otázky, ale je potřeba se zamyslet, myslím si já, jestli nejsme příliš hodní na ty druhé, příliš tolerantní...a málo hodní na sebe samotné a hlavně bez přiměřené dávky sebevědomí. Tot můj hlavní problém, nevím, jak u vás, přítelíčkové, ale ...mysleme trochu víc na sebe, pokud to jde:), naučme se " bouchnout do stolu", jsme-li přesvědčeni, že jsme v právu a nenechme se odstrkovat. Např. proč by nemohli kolo, tenis,kuželky, chlapi na pívo, počítač, práce...aspon jednou za měsíc:( být až na tom místě druhém..a my na prvním. Tak jsem si tu zafilozofovala, snad se nezamotala ve svých dobře míněných myšlenkách a někdo se v mých řádcích třebas najdete:) PAPA všem a dnešní malou účast, absenci, vám omlouvám v žákovské:) Jdu zkontrolovat tu pitomou krůtu v peci, kterou si naporučil manžíleček, již spící, a misto, abych si s bolavým krkem šla lehnout, mu ji podlívám a dokřupava opékám.Mrchu jednu pětikilovou.Dobrou noc.

Kamčo, díky moc, došly! Takový hezký mládí...jojo.Karle, došel včera mail?