chci zemřít

Nejsem hysterka, ale už chci zemřít.
Několik operací na rakovinu, špatně provedená ortopedická operace, již rok a půl ležím, nikam nedojdu pro bolest, nohu mi nikdo nechce opravit, je to prý riskantní. Skočím a nebo sežeru nějaký jed. Teď babo raď.

přání zemřít je to jediné jediné, které se všem stoprocentně dříve či později splní.

Ahoj je mi 19...Michalko, vše se změní, ale musíš chtít.
Začni myslet na to dobré co by tě mohlo potkat.Říkej si já to zvládnu a zvládneš to. VĚŘ SI!!
Já jsem měla těžký život a dnes jsem ráda, že jsem to zvládla a žiju. Mám hodného muže, děti, které občas dělají hlouposti a mám práci a střechu nad hlavou a hlavně jsem zdravá, abych mohla chodit a pracovat. Prodělala jsem embolii plic a probrali mě z komatu. Byla jsem v té době těhotná a holčička to taky přežila. Dnes je ji 23 let a je zdravá. Já měla 7 let stavy podobné stavu po mrtvici. Paměť mi nesloužila a měla jsem obrovské bolesti hlavy. Starší dcera mě učila znovu mluvit a číst a psát. Trvalo to hrozně dlouho, ale chtěla jsem žít pro své děti a pro to, že nevzdávám věci. Léčitel mě po sedmi letech vyléčil. Pak manžel alkoholik, přepadl mě rok po rozvodu a tak jsem byla jen krůček od smrti. Zase jsem se vzchopila. Pomohli mi psychiatři a děti. Tělo mě přestalo po dalších sedmi letech sloužit a nemohla jsem chodit a skoro dýchat. Vždy, když mě něco hodně špatného potká, říkám si, že to přejde a bude zase dobře. Lékaři mi dávali před 22 lety pět let života a já žiju navzdory tomu stále. Moc chci žít a dělám pro to vše. Špatné někdy trvá dlouho, ale většinou to zkončí a zase je dobře. Lidičky nevzdávejte život. Stojí za to žít. Jen se koukněte kolem sebe a zvedněte hlavu a věřte si!!!!! Každý jste jedinečný a skvělí. A neposlouchejte ty co říkají něco jiného. D

sem uplně v haji nechci už žít a chci se zabit kvuli tomu že tu na tom světě sem sam a všichni na mě serou a nikdo mě nechce a nikdo mě nama rad nevím co mám dělat. jemi 17 a sem na světě sam

Gekon - kdybys měl rakovinu,...to-Filozof Petrman: může hele

Gekon - kdybys měl rakovinu, tak bys takhle v poho nebyl schopen nic napsat. Zamysli se ;)

Ahoj,,, je mi skoro...Tady mladík píše,že ho bolí noha chce se zabít kvvuli tomu. Já bych mu něco rád řekl.. je mi 21 a mám rakovinu na kterou vím že umřu a když to pak začneš sledovat že tohohle človíčka už neuvidíš.. že tamtu holku už nepolíbíš.. nebude se ti chtít umřít. To mi věř. Já mám zhruba měsíc před sebou a za tři měsíce se mi má narodit syn.. Kamaráde.. zamysli se..

Jani,Ivanka má pravdu.Můj synek jí udělal až na potřetí.Dnes se tomu řechtáme.Janičko,hlavu vzhůru,jsou důležitější věci.Pa a pohlazení

Jani,neboj všechno špatné je tu proto aby ty ostatní dny byly lepší. Svět se nezboří,že jsi maturu neudělala. Můj bratr ji taky opakoval a na vysoké každou zkoušku dělal aspoň dvakrát. O to můu říkám,že je chytřejší,když se délee učil než ti ostatní. Šikovná jsi určitě,jen si nevěříš.Jsi teď smutná,tak svět vidíš černě,ale věř i když je pořád zataženo a pršavo,tak žít je krásné. Štěstí na tebe teprve čeká. Jsem o tom přesvědčená. Všechno co bylo hoď za hlavu a začni znovu. Máš na to a i na víc...

Toužím zemřít! Připadám...já taky,myslím si co ty ale je to mnohem horší..:( mam smůlu na všechno jsem blbá a nešikovná nikdo mě neposlouchá a jsem jen ve svém vlastním světě a nemám kamarády.. ach jo..
dokonce vidím i duchy v našem domě!
prostě není dne kdy bych měla štěstí..

tak vážně super den...tak co že si neudělala svět se pořád točí tak si ji opravíš.

tak vážně super den opět...učit se mi nejde a teď jsem se navíc dozvěděla, že test, kterej jsem si myslela, že jsem udělala, jsem neudělala...já nevím, jestli na tu školu vůbec mám...opravdu to vůbec nezvládám a připadám si jako megablbec, když to přitom 98 procent lidí udělalo.......je mi do breku....

Michaelo určitě si dojdi k...Alenko, chtěla jsem se zeptat jak jste dokazala zvladnout maturitu?

Haničko,
Tvé situaci a pocitům dobře rozumím a chápu je, prožil jsem něco velmi podobného. Pokud chceš, napiš na mail:
[email protected] a můžeme podiskutovat včetně nějakých rad.
Myslím to upřímně, měj se.

Michaelo určitě si dojdi k psychiatrovi, dneska to není žádná ostuda, v podobných stavech jsem se plácala od cca 16ti do 21 let, kdy mi to vyústilo v bulimii, dostala jsem se na psych., začla brát antidepresiva a už dokážu normálně žít.Řekla bych podle tvého popisu, že depresi máš, alespoň slabší určitě. Léky by ti mohly pomoct, bohužel bývá náročné a dlouhodobé zjistit, které, někdo musí vyzkoušet třeba desatery, než mu sednou. Ale fakt to zkus, doktor ti hlavu neutrhne. Nebo si najdi aspoň psychologa.

ráda ,bych Vám napsala jeden příběh .Bylo mi kolem osmnácti let a měla jsem celkem velké potíže s krční páteří.Náhodou jsem se seznámila s rehabilitační sestrou.Domluvily jsme se že mi pomůže dát zada dohromady.Ještě než jsem za ní poprvé šla tak mě upozornila ,že je to pavilon kde se léčí lidi po autonehodách ,lidé bez nohou rukou a po úrazech.Děti mladí dospělí to je vlastně jedno.Když jsem tam poprvé přišla a čekala přijel za mnou celkem mladý kluk na vozíku.Chtěl si popovídat.Já nevěděla jak s tím člověkem mluvit a o čem.časem jsme navázali komunikaci o životě .dozvěděla jsem se jak se mu stal úraz jak se s ním vyrovnal a jeho největší sen byl dostat se za hranici všedních dnů jak mi řekl.Já jsem to nepochopila.Těšila jsem se už potom každý den že ho uvidím a budeme si povídat o všem a o ničem.Měla jsem předposlední rehabilitaci a utekla jsem z práce dřív abych s ním mohla být trochu déle ,ale na svém místě nebyl.Bohužel jak jsem se dověděla do rána umřel měl rakovinu.Na poslední terapii jsem nešla protože jsem nesnesla pocit ,že tak "zdraví člověk "mohl umřít.Od té rehabilitační sesty jsem se dozvěděla ,že když mu bylo sděleno ,že má rakovinu tak se chtěl zabít,ale jen se velmi zmrzačil.Tehdy mi řekl,že měl nehodu s vlastní vůle a že toho lituje ale další okolnosti jsem se dověděla až časem.je zvláštní kolika lidem začal chybět ta rehabilitační sestra z oddělení odešla.taky si tehdy neuvědomil kolika lidem bude chybět když tu nebude.Dlouho jsem přemýšlela co tím přáním za hranice všedních dnů chtěl říct a až teď jsem to pochopila .jeho největším snem byl život.jsem ráda ,že díky vám jsem tohle mohla pochopit.

Ty si kráva

Ahoj je mi 19 let..Potřebovala bych poradit, nebo já vlastně ani nevim jak nazvat tuhle situaci, mívám chvíle beznaděje, že je všechno zbytečné, nedokážu se soustředit na učení, po chvíli to vzdám a jdu spát, hodně krát se to opakuje, brečím, nemůžu si pomoct, ikdyž situace které mne trápí, hodně trápí a nemůžu se jich zbavit ani po nějakých 5 letech, probírám s kamarádkou, pomůže mi to snad v danou chvíli, ale jen co se naskytne nějaká hádka, prostě neco negativního, zkoncim kde jsem byla a tak se to posledni dobou stupnuje, cely tenhle skolni rok je hrozny, skoncila jsem v nemocnici, kvuli alergii, kterou mi nezjistili na co ji mam..potom litani po doktorech dohaneni uciva, potom mi umrel deda, mamka s tatkou se asi dva mesice hadali a nakonec si nasla pritele a po dvou mesicich se odstehovala do sveho bytu, neustale se hadaji, kamaradka mi odesla a uz ani nezveda telefon a nemam na ni zadne informace, nabaluje se jedno na druhe a ja nevim jak z toho ven,...potom nastane na den asi tak zlom a chci si dokazat ze na to mam, ze zvladnu nemozne, na praxi jsem si vsimla, ze tohle delam, ze proste si chci dokazat a vymlatit ze sebe dusi a premoct sebe samou, ze pri nekterych ukonech kde jsou zapotrebi dva , to zvladnu sama, ano ja to zvladla, ale kdyz se vratim potom domu, zase do toho spadnu, do toho kolotoce, nevim jestli mam vyhledat doktora, nevim fakt co delat, nemohu se toho zbavit asi nejakych 8 let, ale ted se to vystupnovalo jeste vice, snad neni den abych nebrecela, abych ho mela v pohode, abych na nic nemyslela, jenze nejde se z toho vymanit, pramyslim nad tim, kolik lidi by mi prineslo na hrob kvetin, jaka je nejrachlejsi smrt atd...nevim jestli by to nebylo vysvobozeni ze zacarovaneho kruhu, kdyz se ohlednu nevim zadne pozitiva a to je nejhorsi...i ve skole se rychle vzdam a radsi dostanu za pet a pak toho doma lituju, ale ja z toho nikam nemuzu se vyhrabat...prosim poradte mi nekdo, nebo asi bude brzy o jednoho cloveka mene

Hanko,myslím si,že máš malé sebevědomí a taky jsem přesvědčená,že štěstí tě teprve čeká. O tomhle problému psala nedávno i má kamarádka a kam to dotáhla? Má školu za sebou,našla si přítele a čekají spolu dvojčátka. Je zdravá,šťastná a spokojená se vším co ji potkalo.I s mynulostí,která ji naučila si právě těchto věcí vážit. Nemysli si, i to špatné co tě potkalo je pro tebe dobré. Já jsem přesvědčená,že pokud o sobě dokážeš napsat,že jsi špatná,tak jsi ve skutečnosti jedna z bezvadných holek, které tu mají místo. Takže nehaž flintu do žita a popadni knížku s učením a šprtej. Pokud jsi se dostala na školu,tak jsi chytrá holka a vůbec o sobě nepochybuj!!!

myška - to není jen o tom,...zvládla si toho ,už podle mě dost.ono se dostat na školu je už úspěch tak v tom pokračuj.nedívej se kolem jestli si toho všimli ostatní důležité je že to vidíš ty.nevzdávej se kvůli jiným.Podívej se do své minulosti co už si všechno dokázala a není toho určitě málo.