chci zemřít

myška - to není jen o tom, že toho teď mám moc, já prostě nikdy jsem nic nezvládala, pořád jen samý průsery...nikde žádná světlá chvilka, fakt to není jen tahle momentální situace i když ta je teď dost špatná...
Samozřejmě, že jako každej mám pud sebezáchovy, ale prostě ten pocit, že život mi bude ubíhat a bude pořád o ničem a nikdy nic dobrýho nebude...nevím, prostě mi to přijde zbytečný tady být a spokojovat se s málem a s minimem...a jen prostě přežívat...já nevím, nechci se podceňovat, ale myslím, že já fakt žádnou hodnotu nemám, vím, že kdybych umřela, nikdo by si toho nevšiml, naši by si spíš asi oddychli a bohužel myslím, že v tomhle mám fakt pravdu, celý život si přijdu všude jako neviditelná, nikdo by si mé smrti fakt nevšiml

Tyhle myšlenky opravdu může mít JEN člověk, který nezná svou skutečnou hodnotu (a její podstatu) a smysl života (ne že nezná SVŮJ "smysl života", ale ten pravý). Ty problémy jsem takd KDYSI měla, ale teď si užívám i navzdory jakýmkoli okolnostem. Napište mi na [email protected] a mrk na www.apostol.webnode.cz

Mno jo Jíro, já nevím,...prosím tě proč se tolik podceňuješ.Každý toho máme občas dost.memusíš cestovat po světě stačí třeba zajít do leslehnot si mezi stromy a sledovat mraky jak se nad tebou předhání.vnímej kolem sebe svět jaký je .už jen to že ses ozvala svědčí o tom ,že sama sobě nejsi lhostejná .tak se zvedni a bojuj tehle svět tě potřebuje.

Mno jo Jíro, já nevím, připadám si fakt na nic a zbytečná....zrovna mě vyhodili od zkoušky...depka jako blázen, nejhorší je, že mám za pár dnů státnice a vůbec ale vůbec to neumím (a fakt nekecám), nevím, jestli tam mám vůbec jít, zase se tam budu několik hodin ztrapňovat a pak mi řeknou, že jsem to neudělala...je to tak deprimující...já už nic nezvládám a ty zkoušky už vůbec ne....už mi to učení vůbec neleze do hlavy :-((

Hanko, domnívám se že to vidíš víc černé než to ve skutečnosti je. Sama připouštíš, že tě baví cestovat - a to je obrovsky důležitá věc a přitom jednoduchá cesta k lepší náladě; a nemusí jít zrovna o nějakou hurá kolektivní akci, když se necítíš dobře ve společnosti. A možností je jistě víc. Teď dodělej zatím semestr na vejšce a pak to můžeme hned důkladně prodiskutovat - tady, mailem, telefonicky, písemně, osobně, jakkoli (výlet se ti neodvažuju navrhnout). Zatím se měj a nesmutni. :-)

žeby jsi si to hodila děvče ty blba maš rodiče?to je strašné mladí lidé

Ahoj, poslední dobou mám ze všeho tak nějak pocit, že už bych tady raději nebyla. Nikdo mě nemá rád(nepřeháním), nemám žádné přátele(ani jednoho), ve škole na VŠ se mi nedaří (mám obavy, že mě vylejou) a vlastně mi to přijde, že mě každej nesnáší i když nevím proč, práci nemám a pochybuju, že si někdy nějakou vůbec najdu, s rodinou moc nevycházím, do společnosti nechodím, můj život za nic nestojí, jsem pořád jen zalezlá doma, maximálně občas zajdu do školy...problém je v tom, že jsem hodně stydlivá, spíš soc. fobik a a ńemám bohužel sílu to změnit....vše se mi v poslední době hroutí, nevím, jestli vůbec chci ještě dál takhle přežívat, stejně to, co bych si přála, se mi nikdy nesplní. Jediné, co mě tak trochu baví je cestovat - třeba i jen jít na výlet, nebo někam za levno k moři, ale na to stejně nemám prachy, neb jsem z chudý rodiny, práci si najít nemůžu, ve škole mi to nejde, nejsem průbojná a ani asertivní, obávám se, že se v dospělosti tak tak uživím, ani nejsem hezká,....prostě mám pocit, že takovej život je na nic, na cestování nemám, nic jiného mě ani nějak nebaví, kluci mě nechtějí a ani nemůžu moc počítat s tím, že ze mě v budoucnu něco bude. Vždycky jsem snila o svém životě - představovala jsem si kariéru (bohužel tohle asi nevyjde i proto, že mi to ve škole nejde a navíc nejsem dost agresivní na úspěch v dnešním světě, bojím se i mluvit s lidma), krásný a hodný partner (taky bohužel nic - nejsem hezká a nikdy nebudu), rodina - no, to bych nejdřív musela mít toho partnera, bydlení - v nedohlednu, cestování, přátelé - nemám nic z toho a asi nikdy mít nebudu, říkám si, proč tady dál živořit, když vím, že stejně na tomhle světě nikdy nebudu šťastná a vždycky se budu muset spokojit s málem, prostě jen přežívat....tohleto mě už nebaví, dny ubíhají a já jsem jen nešťastnější a nešťastnější, nikde žádná světlá chvilka. Můj dosavadní život byl spíš jen průser za průserem....a tak nevím, chtěla bych to už skončit, zároveň mám strach, že se mi to nepovede a zavřou mě někam do blázince. Já prostě se nedokážu každý den dívat na ty šťastný lidi a vědět, že já nikdy taková nebudu, každý den se dívat na to, co nikdy mít nebudu....nebaví mě takhle přežívat a když nikdy šťastná nebudu, tak proč žít??

Jiří, ale to co jsi viděl, už je ta nejtěžší forma deprese. Deprese má samozřejmě různé stupně. Já s depresí bojuji přes patnáct let, musím brát léky, jinak je zle - a poslední dobou už mi ani s nimi není do skoku. Je to takové přežívání, nic mě netěší, připadám si zbytečná.
Symfonie - chodíš k psychiatrovi? Sama tohle asi nezvládneš. Kolik ti je?
Sebevražda není řešení, je to strašlivá hrůza, představ si, co by zažívali třeba tvoji rodiče. Já osobně jsem i moc zbabělá na to, to provést. Ale je fakt, že nad smrtí taky často přemýšlím. Nebo spíš nad smyslem života. Přátele sice mám, ale jinak žiju osaměle, mám za sebou hodně zlých věcí, připadám si zbytečná, s vypětím všech sil zvládám náročnou práci a na víc už mi nezbývá. Jsem unavená....

Klára:
Vůbec nevíš a nechápeš, co je DEPRESE.
Kdyby jsi zažila takovou depresi, kdy člověk leží v blázinci, nedojde si ani na záchod, leží, nepřijímá potravu a je vyživován kapačkami, mluvila bys jinak!!
Já už tohle viděl!

Měnila bys? Rakovina je hodně zlá nemoc, ale je víc zlých nemocí. Takže pozor...

Na sebevraždu myslím taky častěji než dřív. Mám deprese - funguju a pak najednou, když to nejmíň čekám, přijde zhroucení - přijdu z práce domů a sesypu se, jen brečím a připadám si naprosto zoufalá a zbytečná existence, v tu chvíli se nenávidím a chci zemřít. Nemám dobré přátele - vlastně žádné - cítím se hrozně sama. Zoufale toužím po lásce, ale nevím, kde mám narazit na člověka, se kterým bych si rozuměla a kdo by mě bral takovou, jaká jsem - jsem sama pro sebe dost komplikovaná, náladová, náročná na partnera. Jsem mladá a mám pocit, že mi život utíká... Tak vidíš, nejsi sama ve svém smutku..

Kláro, napsalas jim to moc hezky. Tobě osobně přeju už jen samé šťastné dny. ?

To jsou ubožaci vůbec neví o čem píšou měj se hezky.

Až budete opravdu nemocní , až budete mít rakovinu pak vás přejdou myšlenky na sebevraždu, pak budete bojovat za život ..

kéž by jste to zažili vy .. co si života
nevážíte

Iva - máš dvě děti, manžela a chceš zemřít ? musíš být hodně stupidní, lidi jako ty by opravdu zemřít měli! Mně maminka zemřela, ne sebevražda, ale rakovina ,ovlivnilo to negativně celý můj život, to máš své děti a manžea asi hodně ráda když jim tohle chceš udělat. A víte co vy všichni, co chcete zemřít, tak o tom tady nežvaňtě , nelitujte se a prostě se zabijte, ti , co se zabít opravdu chtějí tak ti o tom nemluví. Prostě to udělají. Vy jen voláte o pomoc. A speciálně pro Ivu , která si neváží, že má dvě zdravé děti a manžela, specálně jí bych přála aby je neměla a byla na tomto světě úplně sama.

Ahoj. V poslední době mám pocity, že můj život je zbytečný. Nemám žádné pozitivní myšlenky. Neví co dělat na koho se obrátit. Poraďte někdo. Prosim. Je to strašný takhle žít.

a proč mu odepisujete ,,,on...ať ji vezme třeba čert

a proč mu odepisujete ,,,on se zabít nechce ,,, on chce se litovat on neví co je to bojovat o život ,,, Veroniko ,,, bojuj já taky bojuji a dost dlouho ,,,

Ales,suhlasim,co si odpisal...Co je na tom bezcitného? Každý člověk je za sebe odpovědný. Pokud se chce zabít proč by mě to mělo trápit? Je to její svobodná vůle, ať si dělá co chce. Já respektuji plně svobodu jednotlivce, pokud chce umřít. Prosím. Má na to právo!

Veroniko, hezký příspěvek :-). Přeju hodně zdraví, šťastnou pohodu a pěkné svátky!

ty hňupe pod přezdívkou...Ales,suhlasim,co si odpisal osobe pod menom "Mrdnik".Ako moze byt niekto taky bezcitny?Ved zivot je to najcennejsie co mame.Preto treba ludom v bezvychodiskovej situacii poradit a nie davat navod ako si siahnut na zivot.Som po onkologickom ochoreni,s mnohymi dalsimi problemami,ale stale bojujem,aby som mohla este na tomto svete pobudnut a tesit sa z kazdeho dna,vidiet slnko,kvety,hory a stretavat iba dobrych ludi.Majka,tes sa aj Ty zo zivota,ved mas pre koho zit!