Reklama

chci zemřít

deprese (So, 24. 5. 2014 - 10:05)

tě položí až na dno. Jen málokdo má to štěstí že zase plave vlastní silou normálně na hladině života. Můžeš o tom číst povídat si s někým představovat si to. Ale pokud to nezažiješ na vlastní kůži tak o tom víš prd.

pavel (So, 24. 5. 2014 - 09:05)

Cim vice porozumeni budes davat , tim vice se ti bude vracet.To plati.Nekteri lide, nevyjimaje tech znamych, slavnych ztrati smysl zivota, propadnou se do deprese , tu vyhradne resi leky a casem pouze zjisti, ze se nachazi v zacarovanem kruhu, ze ktereho uz nemohou vystoupitJak se pise nejenom jidlem je clovek ziv.I deprese je vyzva, vyzva neco ve svem zivote zmenit..

Agaia (So, 24. 5. 2014 - 08:05)

Sylvo, myslím, že většina lidí má svýho dost a málokdo má trpělivost řwšit cizí problémy. Zabývat se problémy jiných znamená potlačit své vlastní - což se snažím dělat já, abych zapomněla.
Abych zapomněla na to, jak byl dříve život krásný a jak teď marně hledám nějakou nitku, aby se štěstí aspoň trochu vrátilo.
Proto asi cítím se všemi, co sem píšou, a obdivuju Pampelišku, která má pro každého dobré slovo.
Mně toho v životě spousta chybí, ale nenašla bych odvahu k tomu, abych ho ukončila, jen na to někdy myslím.

Sylva (So, 24. 5. 2014 - 08:05)

Kolem skonu paní Bartošové byl celonárodní rozruch. Ale proč? Pamatuji si na dobrovolný odchod ze života pana Brodského, Svoboda a dalších známých osobností. Většina lidí sebevrahy odsuzuje jako slabochy. Vůbec si třeba nemyslím, že konkrétně pan Brodský byl nějaký slaboch. Naopak. Byl to muž s velkou životní moudrostí a přehledem. Já si myslím, že člověk, který uvažuje o sebevraždě má nějaký pro něj velký nepřekonatelný problém. Buď o tom problému vůbec nemluví, aby neobtěžoval okolí a to je špatně nebo o tom mluví a okolí je náhle hluché a s problémem toho člověka nechce mít nic společného natož mu nějak pomoci a to je také špatné a nebo, a takový člověk má z pekla štěstí, mu nejbližší pomohou.
Asi souhlas s tím slovem bezradnost.
Já osobně bych si nikdy sama na svůj život nesáhla. Neměla bych na to tu obrovskou odvahu. Ale copak člověk ví co ho kdy čeká?

pavel (So, 24. 5. 2014 - 08:05)

Faktem je ,ze i pod vlivem ruznych leku se meni mysleni i jednani.V takem pripade mluvit o sebevrazde muze byt zavadejici.

pavel (So, 24. 5. 2014 - 07:05)

Pampelisko, urcite je to tak jak pises, doplnil bych to v pripade sebevrazdy o jeden dulezity faktor.Jsem presvedceny o tom , ze velkou roli sehrava konstituce jedince.

libor (So, 24. 5. 2014 - 07:05)

dej si štranek...

Pampeliška (So, 24. 5. 2014 - 07:05)

Nikdo si sám život nedal....To jsou "hezké řečičky", dobře to zní ale blbě žije.
Když je člověk v opravdových sračkách, mění se zcela pohled na život. Nesuďme jiné, když jejich život nežijeme...
Není to zbabělost ani hrdinství, taková sebevražda. je to prostě rozhodnutí.

Sylvo (So, 24. 5. 2014 - 07:05)

Byla to nemoc. Bezradnost.

Sylva (So, 24. 5. 2014 - 07:05)

Nikdo si sám život nedal. Nikdo by si ho dobrovolně neměl sám brát. Každý máme svoji svíčku života a kdy ten plamínek zhasne nikdo nevíme. Je to hrozné jak ukončila svůj život Bartošová. Byla to síla nebo zbabělost. Co myslíte?

pavel (So, 24. 5. 2014 - 07:05)

Jeste by me zajimalo, jak se jeho pacienti nasledne zaradili do pracovniho procesu, jak jsou v osobnim a pracovnim zivote uspesni.dik

pavel (So, 24. 5. 2014 - 07:05)

Predpokladam , ze se nejedna o zadneho mladika v psychiatrii, ze by mohl poradit s lecbou.

pavel (So, 24. 5. 2014 - 06:05)

Chtel jsem se vas ostatnich zeptat.Mate nekdo osobni zkusenosti s MUDr.Leo Prochazkou.Jaky je to lekar ?Dekuji

Pampeliška (So, 24. 5. 2014 - 05:05)

ale když máš zájem a...Tyhle návody jsou fakt nebezpečný...
Lidé jsou tu sice dospělí a povětšinou svéprávní, ale nikdy nevíš, co koho v blbé chvíli zlomí a čeho se chytne. To co píšeš, ten postup, není úplně mimo mísu, ale je malá pravděpodobnost, že by se to povedlo, tak jak si to člověk naplánuje. Do toho bych nešla. Důsledky můžou být fakt hnusné.

Pampeliška (So, 24. 5. 2014 - 05:05)

chtel bych presvedcit o tom,...Jiří,
tohle já vnímám jako volání o pomoc. Hledání "důvodu" proč tu zůstat.Rozumím, snáze se vše překonává, když na to nejsi sám, když tě někdo čeká, když máš s kým sdílet. Někdo skutečný. Ale na přechodnou dobu může pomoct i virtuální skupina. Najít lidi co tohle znají, inspirovat se jejich postupy.
A v reálu pak mezitím hledat skutečné vztahy. Člověk je tvor společenský a z tebe cítím touhu po vztahu, kdybych byla lékař, doporučila bych ti psychoterapeutickou skupinu. Ta sice není určena k tomu, aby sis tam našel kamarády nebo vztah, ale dá ti ten pocit sounáležitosti, opory....abys pak mohl být jistější ve skutečných vztazích.

Takže pokud bych byla na tom takhle (a taky se mi to může stát), vyhledala bych komunitu, od které se můžu odpíchnout.

Jinak ti můžu radit-procházky, koníčky, pořídit si zvířátko, sportovat, jezdit na kole, dělat cokoliv, co tě baví. Tohle ale určitě znáš...nic nového pod sluncem.
BTW: je něco takového, co tě opravdu baví, a můžeš se tomu věnovat?

blbej dotaz (So, 24. 5. 2014 - 00:05)

Kdyby někdo věděl jak...ale když máš zájem a nedokážeš to vymyslet sám... Seženeš si krabičku neurolu, flašku vodky, oblékneš se do černého, odejdeš v noci k trati na nějaké nepřehledné místo (nejlépe za zatáčku do lesa), sníš ty prášky, zapiješ je vodkou a krk položíš na koleje. Pokud jsi abstinent, stačí těch prášků jen pár a pár panáků, abys to nevyzvracel. Po tom neurolu a vodce usneš a po projetí vlaku už se neprobudíš, to ti garantuju. Bolet to nebude. Ale zabíjet se je kravina, člověk není na světě proto, aby si nepřetržitě užíval a když přijde problém, aby to zabalil.

Jiri (Pá, 23. 5. 2014 - 18:05)

chtel bych presvedcit o tom, proc dal zit. zrovna ted a ani v daleke budoucnosti zadny smysl ziti nevidim...presne jak je to v te pisnicce ze nemit zadne kamarady, to je nestesti..nemam vubec nikoho s kym bych mohl neco podniknout, pokecat nebo cokoliv a kdyz se nekdo najde alespon pres internet, druhy den delaji mrtvyho brouka a neznaji me. proc? o holkach ani nemluve. takze proc dal pokracovat, kdyz me tu nic nedrzi a nikomu schazet nebudu? diky za kazdou radu

Pampeliška (St, 21. 5. 2014 - 12:05)

Kdyby někdo věděl jak...Bohužel, žádný skutečně zaručený způsob neexistuje, lidé přežili už neuvěřitelé věci...a kdyby to mělo být ještě bezbolestné, tak to je už alchymie. Asi nechat se uspat do narkózy a pak ...
Kdyby totiž bylo tak lehké a spolehlivé umřít, tak by nás tu bylo málo na tom světě.

Steve (St, 21. 5. 2014 - 10:05)

Nyní budu psát už jen pouze pod tímto novým nickem :-)

Steve (St, 21. 5. 2014 - 10:05)

Kdyby někdo věděl jak bezbolestně odejít z tohoto života, tak mi prosím porad'te. Přemýšlím o tom čím dál častěji protože mě nebaví žít a důvodů je k tomu mnoho. :-/ Taky dobře vím že nepovedené pokusy sebevražd jsou ve výsledku ještě horší varianta nežli jen zatím samotná holá myšlenka.

Reklama

Přidat komentář