Deprese

Hi Tino,rekni Bare at se ozve jeste driv, nez pojede do ty Prahy... ;-)Na Net valis z nake kavarny ? ;-))Tam zrovna neni moc sokromi a pak take zalezi, ajkou tam maji sit a vubec...Ale, nejdu te radsi plasit ;-))

Ahoj všichni, ne kluci, nevyplašili jste nas, alespon me ne. Jen se těžko dostávám na net, nemám ho v práci. Jinak bojuju dál jak to jde, snažím se, někdy více jindy méně úspěšně.Lenko, co se týče fyzických příznaků, tak já mám někdy píchání u srdce, bolest a pálení na hrudi a celkovou únavu. Báro, napíšu Ti, díky za mail. Tak zatím musím už končit, držte se všichni. Kristýna

Chtěla bych se zeptat, zda má někdo z Vás kromě klasických psychických příznaků deprese i problémy fyzické?

JO,souhlasim s tebou;problem lidi v depresi ale je pripustit si vubec nekoho k sobe.Ackoli nemyslim,ze ma treba ta Bara klasickou depresi;ale asi osamela bude; coz je skoda...Baro, vidis, ja (i Steven?) "jsme s tebou" i kdyz na dalku; a ja ti porad drzim palce s tou KBT. Jo, Steven - ta posledni veta byla minena jako vyburcovani; teda ne az tak do slova - sorry vsem. Tak se nebojte a zas napiste.

Nemyslim, ze si je vyplasil ;-), i kdyz ten tvuj uplne prvni prispevek, koncici se na "...nevi co se zivotem", vyznel ponekud "od veci...". Leckdo si to moh ruzne vysvetlit... Ja si myslim, ze krome jinych duvodu, ma na deperesi vliv i 'osamelost', t.j. sice je mezi lidmi i v favu a prece se citi sam... :-| Je treba mit nekoho u sebe, a pak vse jde lehcejc' ;-)

Hi Steven; asi jsem je vyplasil - ovsem nechtene; a mrzi me to. Co delat?

Kde jste vsichni, uz se nikdo dlouho neozval - Bara, Jana, Lenka, Kamila, Ilca, Ivan... :-|

Hi Baro,myslim si, ze zijes dost osamele a mozna tim jses take sama na prekonavani ruznejch prekazek, aneb jinak - pokud bys mela vic pratel kolem sebe (ted jsem si vzpomnel na stareho dobreho Michala Davida, ktery zpiva neco v tom smyslu, ze staci mit koem sebe pratel dost...., no at nekecam, ale je jeden z tech dobrych ;-)) ), zkratka mit kolem sebe pritele/pratele, se kterym by se vse snadnejc zvladali vsechny prekazky... ;-)Jinak, odkud jses ?Keep in touch!Steven

Ja jen, ze kamos je kousek od Trencina a ze bych vas seznamil, ale Ba je kousek dost daleko... ;-)

Baro, asi jsem neudelal dobre, ze jsem ti psal,... pravdepodobne na to jeste nejsi pripravena. Ale myslim na tebe, urcite tu KBT zvladnes s pozitivnim vysledkem.

Steven, odpoved pre Teba - som z Bratislavy. Kamila

Ano je to nejspíš tou zátěží a to,že si mám dávat malinké cíle už mi bylo taky řečeno-snažím se je vykonávat a přinášejí mi i radost.Omlouvám se,ale dále opravdu nemám sílu odpovídat.....

Ahoj Báro,Tu a tam zaskočím na tyto stránky a pročítám si problémy druhých.Neměl jsem sice možnost nastudovat Tvuj problem detailně ale myslím si, že jedna z příčin Tveho problému je dlouhodobá zátěž ( asi studium nebo nejaký jiný projekt ) který Ti ubírá mnoho sil a jehož konec je daleko. K tomu se pravděpodobně přidává i nejistota, že daná věc, na které tak dlouho pracuješ, nemusí vyjít dle tvých představ. Je tam tedy určitý faktor beznaděje a bezmocnosti. Hlavní je, zaměřit se na krátkodobé cíle ( byť snadné a jednoduché )a pomocí jejich splnění se dostaneš dál. Nevím, jestli Ti s tímto pomohu, ale Tvoje psychika se mi z letmého náhledu takto jeví.

Ahoj Baro; zacinam ti verit, ze se opravdu moc snazis

Fajn, dik za odpoved, ale nereklas odkud jses ;-)

Ahoj Steven aj vsetci ostatni. Ano, som zo Slovenska. Chces sa nieco spytat o nasom zdravotnictve? Myslim, ze si sa o nom vyjadroval velmi negativne, ale ja nemam taketo zle skusenosti. Horsie su na tom napr. ludia s onkolog. chorobami, pre ktorych je nedostatok liekov, ale myslim, ze u Vas je to podobne. Viem, je to trochu mimo temy nasej diskusie, ale to bolo len na margo Tvojich vyrokov o zdravotnictve v SR. Inac, pre vsetkych - drzte sa a nezabudnite si vychutnavat kazdy den, lebo taky isty sa uz nikdy nezopakuje. (niekedy aj nastastie, lebo ten moj dnesny bol hrozny, vsetko, do coho som sa pustila, som pokazila. Ale zajtra budem uz snad sikovnejsia :-))Kamila

Ahoj Kristýno a Zdenku. Ano já moc dobře znám ty příšerné úzkosté,smutné stavy,pocity beznaděje a pocit,že už opravdu nechci žít.Naposled jsem toto zažila včera,ale opravdu se moc snažím-Zdenku.Já už si neubližuji,předtím mi to pomáhalo v tom,že se mi potom,co jsem si ublížila,ulevilo.Ted se v tu chvíli,kdy na to myslím,snažím nějak zaměstnat.Jde to opravdu moc těžce,ale JDE TO!Jsem už opravdu sama zofalá,protože tyto stavy mívám už delší dobu a pořád ne a ne se jich zbavit.Školu-medicínu mám přerušenou.Takto,v tomto stavě bych ji nezvládla.Taky jsem byla na léčení a na další léčení se chystám.Na medicíně se nesmí zameškat ani týden.Kristýno,jestli chceš můžeme si dopisovat,můj mail je:kolkova.b"seznam.cz Byla bych moc ráda.Zatím se měj moc pěkně.

Hi Kamilo, odkud jses ze Slovenska ?

Mila Baro a ostatni [devcata];co takhle misto dlouhych litanii skutecne pristoupit k cinu? Tedy pokusit se neco s tim stavem OPRAVDU delat?Vim, Bara je s nim spokojena; sve masochisticke tendence nehodla opoustet - taky proc by? Vzdyt jsou "jeji" a je to neco, co zna a co ji naplnuje. Drzim ti palce Baro, az se budes chtit opravdu uzdravit; podari se ti to. Vem si, kolik energie spotrebovavas na stav, ve kterem jsi ted... Kdybys tu energii obratila smerem k uzdravovani, jiste by se ti to podarilo; jak rikam - musela bys ale chtit. Tady ti to nepomuze; jsi mezi samymi lidmi, kteri sve stavy chteji dobrovolne!!! Co jineho si pocit se zivotem totiz nevedi....

Ahojte. Tieto stranky som objavila len dnes a hneď ma zaujali. Najprv by som chcela povedať všetkym (a hlavne Kristyne), aby sa nebali liecit, hoci aj v nemocnici, ak citia, ze to potrebuju. Sama som sa raz liecila na psychiatrii, sice to trvalo len 10 dni, ale velmi mi to pomohlo. Bolo to na strednej skole a mala som hroznu depresiu. Lekari nevedeli, ake lieky by mi mali dat, tak ma poslali na pozorovanie do nemocnice. Nastastie, lieky zabrali a po vylieceni (asi o 4 mesiace) som zazila najkrajsie roky svojho zivota. Viem, ze uz vzdy budem psychicky labilnejsia. Nastastie mam skvelu rodinu a priatelov, o ktorych sa mozem opriet a na ktorych sa mozem spolahnut. Velmi dobre ma chape hlavne moj otec. Bol to prave on, kto ma vyslovene prinutil ist sa liecit. Vtedy som sa tvarila urazene, no dnes mu dakujem. Maminka ma v tomto smere az tak nechape, preto ju radsej tymito mojimi problemami nezatazujem. Teraz studujem na vyske. Nemam zatial vazneho priatela, len velmi dobreho kamarata uz asi 3 roky. Viem, co si na nom najviac vazim - to, ze je mojou velkou oporou a vie ma podrzat v tazkych chvilach. A to je to najpodstatnejsie, preto ma to naplna spokojnostou a som silnejsia. Sice mi moja psychicky labilnejsia povaha vadi a chcela by som byt silnejsia, ale beriem zivot taky, aky je. Viem, ze i ked som v tomto smere ochudobnena, inde som dostala dary, ktore zasa ini nemaju. Jednoducho, vsade sa snazim najst nejaku pozitivnu stranku. A to je to, co mi pomaha byt silnejsou. Kamila