Deprese

farmakoterapie není řešení...deprese vyžaduje zásadní revizi celkového přístupu k sobě samému,potažmo světu.Nejde o to,zůstat v louži normalty(mimochodem nemocné normality),jde o to,navrátit se k vlastnímu Já a zbavit se všeho,co mi brání v růstu!Deprese není příčina!To slovo a kauzalitě je otřepné a možná zbytečně nadužívané,ale pravda je,že zdravý člověk depresi nemá.To co považuje společnost za zdraví obecně,je dle mého soudu stav mezi nemocí a ještě větší nemocí...je to na dlouho:-)Tak se usadte v Ted a Tady ,přestante sami sebe trápit neexistující(pro Vaši zkušenost)minulostí či budoucností a přijměte přítomnost jako jeddinný okamžik,který máme k dispozici.Deprese ztatí živnou půdu,nebudem li sní neustále zápasit a odmítat to co je.Jsem si ale vědom,že takovéto rady od stolu jseou nedekvátní složitosti a závažnosti tohodle tématu,takže si nedělám nárok na všeobsažnost:-)Kdo z nás taky ano,že?:-)Ahoj D.

Ahoj Lenko - ta moje kamarádka má ID na psych. problémy, a jak jsme se spolu bavily tak jí to dělá asi 6.000,-- Kč a to je mladá a ještě nikde nedělala. Takže nevím jak by ti to vypočítali. Já jsem z prášků, které jsem brala - Seropram, Efektin, pomohl strašn+ seropram, ale po delším braní i 2 tablety denně, mně nepomáhaly a tak jsem dostala Efektin 150.Jsem už lepší, ale strašně jsem přibrala a tak teď moje sebevědomí zase trpí a pořád se obviňuji, že si za vše mohu sama. To jsou ty moje stavy. jednou je to dobré a podruhé zase naopak ne, vždyť to asi taky znáš. Mám taky jednu známou, která byla dlouho v prac. neschopnosti s depresí a říkala, že když ležela na odd. tak si myslela, že se zblázní. Pak když byla doma, tak to šlo, ale nejlíp jí je v práci, kde je v kolektivu a nemusí se zaobírat samo sebou. Zkuz to taky. Já vím, že říkat něco někomu, když má depku tak to je jako když hážeš na stěnu hrách, ale za zkoušku nic nedáš. Měj se hezky, vždyť je venku krsný slunečný den a přeji ti, abys ses z toho brzy dostala.J.

I já vím moc dobře, co je to deprese. Psychiatričkou u mne byla diagnostikována velmi těžká forma deprese a přiznám se, že mám za sebou už i pokus o sebevraždu. Následovalo období, kdy jsem se jakž takž dala do pořádku, okolí žaslo nad tou rychlou proměnou a byli na mě hrdí. Ale já cítím, že to není tak fajn, jak to vypadá. Jsou dny, kdy vstát z postele a jít do práce jsou pro mne nadlidské úkony, v práci občas překonávám nečekané nutkání k pláči jen velmi obtížně. I dnes mám tak těžký den. navenek usměvavá, ale vevnitř mě sžírá něco, co pisatelé předchozích příspěvků asi znají. Dnes aspoň znám, narozdíl od jiných dní, důvod. Ráno rozchod s přítelem, dopoledne složitosti v práci, to by asi vykolejilo každého. Teď tu sedím a přemýšlím, co bude dál. Jsem teď v takovém zvláštním stavu letargie a moc si přeji,aby mě ten rozchod nehodil někam zpět, někam,kam už se nechci nikdy vrátit. Cítím v sobě malinkatý kousek síly a ten mi dává naději, že to všechno zvládnu. Taky mám dobrý pocit z toho, že i když je mi bídně, nepomýšlím na sebevraždu,jako jsem to dělala dříve. Snad bude všechno fajn. Držte mi palce, stejně jako já držím palce všem, kteří měli tu smůlu a setkali se na vlastní kůži s nemocí zvanou deprese. Moc Vám všem přeji, aby se Vám v boji s ní podařilo zvítězit. Karolína

Milá Jitko, jsem ráda, že jsem Tě trochu uklidnila. Já jsem právě teď v dlouhodobé neschopnosti, protože nejsem schopná do práce chodit, nějaké příspěvky tady ode mně už najdeš. Mám na Tebe dotaz, mě skoro žádné léky nepomáhají, mám jak jsem psala deprese, ale i panickou úzkost a únavový syndrom. Lékaři mi taky hrozí invalidním důchodem. Jsem z toho nešťastná, kdybych neměla syna, tak nevím jak by to se mnou dopadlo. Ta Tvoje kamarádka je v invalidním důchodu s psych.diagnózou a nevíš kolik asi ten inv.důchod činí Kč, protože to mi nikdo není schopen říct? Jestli se Ti moje otázka zdá nevhodná, nevadí neodpovídej.Ten deprex se mi nezdá moc nový lék. Ale fakt je, že spoustu léků, bohužel já mám tu smůlu, že na mě skoro žádný nezabírá. Díky Lenka

děkuji ti Lenko za krátkou odpověd, ale i za tu jsem vděčná a trochu jsem se uklidnila. Vloni jsem byla v lázních a zjistila jsem co mladých lidí je nemocných s touto nemocí, já jsem si myslela, že je to pouze mnou, že nezvládám situace a že pořád se utápím v problémech, ale tam jsem až zjistila, že nejsem sama a že jsou lidi na tom ještě hůř. To mě trochu z toho také dostalo. Chodím do práce, která mě hrozně baví a musím říct, že i snad drží nad vodou, ale bez léků bych to nezvládala. Včera jsem zrovna mluvila s kamarádkou, která má invalidní důchod a doporučila mi nové prášky DEPREX , takže to zkusím říct doktorce, co jsou zač. Nemáte někdo s nimi zkušenosti?

Není to pravidlem, ale někdy je to dědičné. Já sama začala trpět depresemi ve 33 a 4 roky se v tom potácím. Moje maminka byla také nemocná duševně, ale tehdy se tomu deprese neříkaly. Ale nemějte strach, že by to měly vaše dcery, moje doktorka - je také výborná mi říká, že procenta jsou malá. I když kdoví....

po přečtení některých příspěvků, jsem se rozhodla, že i já přispěji. Již asi tři roky se léčím s depresí a plně souhlasím se všemi co říkají, že je z toho dostali až s prášky. já jsem byla tak v hluboké depresi, že jsem chtěla skončit se svým životem a vůbec jsem si neuvědomovala, že mám doma dvě krásné zdravé děti a tyto byly přitom.Starší dcera byla tak duchapřítomná, že mi v tom zabránila. Pro obě to byl asi dost traumatizující zážitek, aleuž se o tom nebavíme. Pak jsem začala chodit na psychiatrii, kam chodím ještě nyní a musím říct, že je to už lepší. Mám výbornou doktorku, která vše se mnou rozebere a vždy od ní jdu taková nabitá energií, že mám zase chut do života. Přála bych to každému, kdo má tuto nemoc. Chtěla bych se ale zeptat, je tato nemoc dědičná?? Mohou to mít moje děti, když ta deprese začala až po jejich narození?? Kdyžtak mi odpovězte, budu ráda.

Takze se vsem omlouvam, neseradil jsem si prispevky dle data, takze jsem reagoval na prispevek stary dva roky.Omlouvam se. R

Pani doktorko Vankova, nechci snizovat nijak Vase vzdelani a zkusenosti, ale vas prispevek zni jako, by ho napsal student VS po precteni prislusne ucebnice. Citankovy priklad toho co se da najit v Cosmopolitanech a podobnem braku.Jiste vite, ze deprese je nemoc, vazna nemoc, tedy za 1. rict si cokoliv bohuzel nestaci, a vedi to vsichni tady co to ctou.2. nekomu se vypovidat, muze pomoc tak nekomu, koho nechala holka nebo mu ulitly vcely. V opravdove depresi clovek nechce nikoho videt, s nikym komunikovat, je ve stavu ktery se tezko popisuje, vetsinou i terapeut dlouho hleda priciny a spolecnou rec s pacientem, paklize ji vubec najde. 3. Prace nad sebou? jak to myslite? Jako ze si reknu, tak dnes uz mam deprese dost, a jdu neco delat? Hm... paklize je toho nekdo v depresi schopen, vydrzi mu to do chvile, nez se objevi prvni zadrhel, problemek, cokoliv, a jsme zpet tam kde jsme byli...4. Deprese je vazna nemoc, a zacinani konicku, zajmu a podobnych veci nepomuze, pokud uz nemoc propukla. je mozne castecne eliminovat, pokud clovek nejake zajmy mel pred "nemoci"... ale v nemoci, ani sebezabavnejsi vec ve Vas nevyvola zadnou emocionalni odezvu. Naopak, spis vasi depresi prohloubi, protze ve Vas vyvola pocit, ze jste totalne k nicemu.5. Je zajimave, ze vaznymi depresemi trpi vetsinou inteligentni, vnimavi lide, kteri by " z obecneho " pohledu zadne problemy mit nemely.6. Nejsem privrzencem zadnych leku, ale po letech stravenych s touto nemoci, mohu zpetne rict, ze urcite leky pomahaji cloveku normalne zit. Terapie rovnez muze cloveku na urcitou dobu pomoci. Oboji dohromady Vas muze dostat do stavu, kdy si myslite, ze jste z nemoci venku. Tento moment je varovny, leky vysadte az vam to doporuci terapeut kteremu verite, jinak cesta, kterou jste vysplhali nahoru byla zbytecna. Cesta zpet dolu je mnohem rychlejsi.Dovolil jsem si tento prispevek napsat na zaklade svych dlouholetych zkusenosti s touto chorobou...Roman

Ahoj Kristyno, ma adresa je:kolkova.b"seznam.cz Ja jinak jedu v pondeli 13.5.na leceni do Prahy,na tu Kognitivne-Behaviorální terapii.Muj stav se jinak pořád nelepší.Ráno,když se vzbudím je mi úzko a mám pocit,že nic nemá smysl,hlavně,že nemá smysl vůbec vylézat z postele.Z té Prahy mám taky strach,ale rozhodla jsem se pro ni taky dobrovolně,tak si nemůžu stěžovat!Ale je to od nás strašně daleko a těžko mě bude někdo navštěvovat,doufám,že si tam najdu nějaké přátelé a že mi ta léčba pomůže-z toho mám strach nejvíc.Podle mé psychiatričky je to má jedinná a poslední možnost.No musím v to věřit a doufat a být hlavně silná a chtít,chtít se uzdravit.Tak měj se Kristýno moc,moc krásně a ostatní taky!Pa,pa.

Ahoj všem, nemám další příspěvky ještě dočtený. Byla jsem teď týden v psychiatrické léčebně, a to dobrovolně. Bylo to tam hnusný, hrozný. To jednání, juj, nepřála bych vám to zažít, tam se hodili jen těžce duševně nemocní. Už bych do nejmenované léčebny nikdy nešla, připadala jsem si tam jako debil a jako vězeň. Když už jdu někam dobrovolně, tak tam chci mít podle toho vhodný jednání a ne jako na uzavřeným. Bylo to polouzavřený oddělení. Báro napiš mi prosím znova tu adresu, nevím, kam jsem ji zašantročila. Musím končit, držme se ! Kristýna

Milá Mileno, děkuji Ti moc za Tvojí odpověď. Mám přesně ty samé stavy jako ty někdy je to horší, někdy lepší. Taky mi dost blbla hlava, nemůžu se na nic soustředit atd. Můj problém byl asi také v doktorech, teprve teď jsem se dostala k výborné psychiatričce, která na mě zkouší také nový lék. Tak uvidíme. Ještě jednou dík a měj se hezky. Lenka

Ahoj Leni. Mela jsem uplne hrozne fyzicke bolesti. Tres, chveni v tele, uzkost u srdce, paleni bricha, bolest hlavy. Nemohla jsem ani rano vstavat. V praci se mi tezko ,moc tezko pracovalo. Doma jsem jen jen polehavala. Ted zacinam citit tolik energie. Sama bez donuceni jsem uklizela a nedelalo mi to vubec zadnou obtiz. Take jsem premyslela velmi silne drive o sebevrazde. Kolikrat jsem plakala, ze uz nechci zit, at me nekdo zabije. Ted konecne si verim, ze je to v lepsich kolejich a budu mit casem nadeji byt tehotna.Ono je vice druhu leku EFECTIN. Predtim jsem zkousela EFECTIN 50, no,nic moc.A prave ze mi doktorka dala tento uplne nejnovejsi EFECTIN ER 150. Rikala, ze ho jeste nikomu nepredepisovala, ze jsem prvni. V lekarne mi jej museli objednat a byla jsem uplne prvni, komu tento druh vydavali. Doplacela jsem na nej 340 KC. Tak Vam vsem drzim moc palce, az to uzdraveni take jednou k Vam vsem prijde. Je to hrozne zlouhava cesta. Cekani i nekolik let. Jsem s Vami.

Hi all,mam pocit, ze az prilis se spolehate na farmaka, ale je potreba take zduraznit, ze je take nevyhnutna odpovidajici terapie..!;-)

Milá Mileno, to Ti fakt přeji, že jste našli lék, který ti pomáhá. Já se léčím také 2 roky a pořád nic. A to už jsem vyzkoušela všechno i efectin. Napiš ještě zajímalo by mě zda jsi měla také fyzické obtíže? Díky Lenka

Mam velkou radost. Po dvou letech sileneho trapeni s depresi a uzkosti, navstev psychiatra a psycholozky se konecne!!!!! zacinam citit dobre. A to diky uplne nejnovejsim lekum EFECTIN 150 s pozvolnym uvolnovanim. Je to ted zivot uplne o necem jinem. Jsem stastna, moc a moc.

Ahoj Stevne a Kristyno! Stevne na dr.Praska kontakt nemám.Az snad budu v te lecebne,v Praze,tak budu vedet vic a potom,jestli budu mit moznost tak napisu.Kristyno,moc jsem se neozyvala,protože mi bylo mizerně,hodně mizerně.Ted v neděli jsem se chtěla poprvé v životě zabít.Předtím to bylo jen sebepoškozování,ale tentokrát jsem už nemohla dál.Už jsem tu vnitřní bolest,zoufalství,úzkost atd,nemohla dál snášet.Ale žiju a to hlavně kvůli rodičům-ti mi přece dali život a mají mě rádi a snaží se mi i pomáhat,ale už je to hodně přestává bavit a dávají mi to najevo.Představovala jsem si,jak se bodnu nožem do hrudníku,jak skočím od někud,jaký budu mít pohřeb.Hrůza!Včera byla taky má mamka za mou psychiatričkou a ta jí řekla asi to co mi,že se málo snažím a prostě ty ataky úzkosti musím překonávat a nepodléhat jim,jinak,že mě zavře na psychinu a u nás v Opavě a do žádné Prahy nepojedu.Mám už ted velký strach a bojím se dalšího prázdna,ale snažím se.Hlavně musím být pořád zaměstnaná a to se mi docela daří.nejhorší je si lehnout do postele a dumat,ale to asi znáte,že?Do Prahy zatím nejedu,dozvím se to snad zítra kdy tam mám nastoupit,ale nevím,dávají si tam načas.Včera jsem taky volala jedné své kamarádce,kterou znám z léčebny a volala jsem jí za vteřnu dvanáct.Zrovna psala dopis na rozloučenou a podřezávala si žíly.Hodně dlouho jsem ji přemlouvala,nakonec mi dala alespon číslo na její mamku a ta za ní hned domů jela.Večer jsem ji volala znovu-naštěstí žila a děkovala mi.Hodně jsem si oddychla.Ale bylo to něco to musím teda říct!Tak já končím,mějte se všichni moc,moc hezky a ty mi Kristýno určitě něco napiš na mail,budu se těšit!

Milá Míšo a vůbec všichni zde,možná někteří znáte moje příspěvky z minula, snažím se tak trochu najít něco co všechny příběhy (příběh o depresi, schizofrenii) spojuje.Deprese má v příbězích jeden styčný bod: v rodinách depresivních všechny pokusy o nápravu končí jakoby opět depresí, je tu paralela se startováním auta, na chvíli se rozjede, pak zhasne.Rodinní terapeuti chápou rodinu jako systém, systém depresivních jakoby obrazně řečeno má nějakou díru, kam všechna energie bezúčelně uniká, deprese je potom zastavením, ustrnutím systému, je tu absolutní beznaděj. Heslo deprese je: stejně nemá nic cenu, na chvilku motor naskočí a potom zhasne. Někteří terapeuti říkají, že v rodině kde je deprese je odměnou prohra, všechny snahy vedou stejně k jediné výplatě prohře, to se opakuje.Ale i když je mi 23 let a stále světu příliš nerozumím, jedna záhada tu je:lidé opakují činnosti protože jim přináší užitek, třeba dychání se rytmicky opakuje, nebo jezení, pojídání sladkého, ale třeba kouření, opakujeme něco co má smysl!OPAKUJEME NĚCO CO NÁM PŘINÁŠÍ SMYSL!!!Proč v rodinách depresivních se opakuje prohra!!!!!!!!!!!!???????????Čemu, nebo spíše komu, je v rodině vhod prohra?zapamatujme si s této uváhy jedno jediné:OPAKUJEME NĚCO CO NÁM PŘINÁŠÍ SMYSL!!!Platí to i pro prohruPřemek

Miso, hodne smutny pribeh a plne Te chapu. Jestli si cetla vice prispevku na zpatek, tak asi vis, ze i ja trpim dost silnymi depresemi. V soucasne dobe beru jen Risperdal, ktery mne skoro vubec nepomaha, snad jen tim, ze spim. Je to rozumne, ze si uvedomujes, ze mit dite v teto situaci by nebylo vhodne. Ja to taky vim, jeste sice mam cas , ale prece jenom moje kamaradky uz dite maji. Ale neslo by to, stoji mne moc sil, abych prezila ja sama. Treba zrovna v tuto chvili je mi dost zle, citim hrozny smutek, mam strach a nevim z ceho a nemam do niceho chut, je mi proste hodne spatne, neda se to prekonat vuli. Citim uvnitr hroznou bolest, ktera me dusi. Kdo to nezna, tak nepochopi. Jestli se citis taky opustene, tak si muzeme psat casteji mailem, kdybys tedy chtela, tak Ti ho ¨napisu. Prozatim se loucim.Uz se dlouho neozvala Bara. Baro, kde jsi ? Mozna jsi v te lecebne, tak az se dostanes na internet, tak se ozvi. Kristyna.

Je mi 34 let a s depresí se potýkám9 let.Začala náhle po vážné nemoci mého nyní již manžela.Zhubla jsem 15 kg, bála se chodit ven a ten neustálý pocit úzkosti!Byla jsem nejdříve na nejrůznějších vyšetřeních, kde mi sdělili, že jsem fyzicky zdravá.A tak jsem začala bojovat.Psychika je pro zdravé jedince - tedy psychycky ,věc značně nepochopitelná, neuchopitelná, neosahatelná.Záviděla jsem všem, že mohou jít po městě bez toho, aniž by jim bylo špatně od nervů, bez třesu/pouzen vnitřním/, bez sebeovládání.Způsobovalo mi to obrovskou únavu, to překonávání té "slabosti" mě zcela vyčerpávalo.Začala jsem chodit k psychiatrovi, dostala jsem Seropram.Zpočátku snad zabíral, ale při největším ataku vždy spíš zabral panák.Bylo mi 25 a život se začal ukazovat stále více ze svých těch horších stránek.Bratra mi zavřeli na pět let, po jeho propuštění se zhroutila celá moje rodina.Na moje deprese skvělá věc.Po odeznění největšího stresu hrůzných návštěv ve vězení a strachu a obav, po tom, kdy byl již "náš benjamínek " doma, odešel táta od mámy.Ta začala pít a na mě bylo o ni se postarat.Opět skvělá věc na mé stavy, kterým nevěnoval nikdo pozornost.Nakonec se zhroutil i můj manžel, který mě v mých starostech velmi podporoval, pomáhal mi s bráchou/hlavně finančně/, s mámou/psychicky/, s mýma depresema.Teď pije a nechce přestat.A já se uklidňuji Lexaurinem, nadále závidím všem lidem, kteří chodí po městě bez toho, aby jim bylo špatně, aby se jim nemotala hlava, aby neměli strach, že teď, teď už určitě umřou, teď omdlí, atd.Mám strach mít dítě, co v případě ataku, jak zvládat deprese v těhotenství, kdy bych měla být klidná a vyrovnaná a ne s tepem 96?Když je mi hodně špatně, mám co dělat zvládnout sama sebe, co teprve dítě? Dokázala bych se o něho postarat?A nebo naopak deprese odeznějí?