Deprese

Zdravim, muze mi nekdo z Prazskych (nebo pobliz-Prazskych) overit jistou informaci-adresu ? Potreboval bych kontakt na MUDr. Jan Prasko Csc, je to pry specialista na KBT - kognitivno-behavioralni terapie a mel by byt k sehnani na : Psychiatrické centrum Praha, Ústavní 91, 181 03Praha 8. Znama meho znameho ma jiste potize a pry dostal doporuceni na p. Praska. Thanxz!

No asi to byla původně zkratka "pedák", jenže víme, jakou pověst tato škola měla (učitelé to za komunistů neměli moc snadné - nemohli mít vlastní názory atd., takže na "pedák" šel povětšinou ten, co na jinou VŠ neměl - podle toho vypadá i naše školství - ale nechci nikomu ublížit, samozřejmě tam byli i dobří studenti a lidi!)Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít s vírou takové problémy (navíc s katolickou - také se nepovažuji za pohana), ale je to i o povaze člověka - moje dívka je ten typ "extrémů" - nikdy jí není nic dost dobré - mimochodem i proto se asi považuje za nedokonalou a má nízké sebevědomí, ale fakt nevím, co s tím.

pajdak = pedagogicka fakulta Ale je to divna zkratka (?)

Hi Baro,dej mi prosim kontakt na toho doktora, ktery provadi tu KBT a rekni mi o te terapii neco vic...Mam jednoho zanmeho, ktery ma vazny problem a potrebuje nutne pomoct, mozna by mu ta KBT mohla pomoct...Dik.Panove, co je to 'pajdak' ? Mozna vim, co to je, jen nejsem si zcela jist ;-))Thanx.Steven

Z toho mam docela obavy. Jeji vira v Boha byla silna uz pred tim. Rikala, ze je to jeji posila. Vcera jsem se ji snazil povzbudit, vysvetloval jsem ji, jak nam vsem na ni zalezi i kdyz nedostuduje. Chtel jsem, aby se prestala obvinovat. Snad jsem neco rekl spatne, mozna jsem se nejak nevedomky dotkl nektere casti viry, nevim... Dnes mi psala, abych uz za ni nechodil, ze nelituje toho, co udelala(vzala si prasky) a ze ani nelituje ostatnich, ze vi, ze jim zpusobuje bolest, ale je ji to jedno. Mozna jsem na ni sel moc rychle, nevim. Obavam se, ze doktorum se s problemy nesveri. Neco v tom smyslu rikala. :-((Jirka

xxx

Ahoj Juro,tak nevim, podobností z mého vztahu by rozhodně bylo dost. Poradit Ti nemůžu, sám nevím, co mám dělat. Můžu Ti jen napsat jeden příběh. Moje dívka nastoupila na pajdák, vlivem stresu atd. jsem viděl, jak se mi rovnou před očima mění - z normální veselé holky v utrápenou studentku a to až tak dlouho, že ji začaly trápit i fyzické problémy. Trpěla pocity nedostatečnosti a provinilosti. Návštěvy psychoterapeutů moc nezabíraly. Snažil jsem se být jí oporou - chtěla podporu ve studiu, učil jsem se s ní a říkal jí, že to zvládne x přerušila, vysvětlil jsem jí, že mi opravdu víc záleží na tom, jestli je v poho, než jestli má diplom, snažil jsem se jí říct že si nemá co vyčítat - pokaždé se to ale nakonec obrátilo proti mě... Nakonec našla útěchu ve víře a dnes je kovaná katolička - na jednu stranu se její deprese podstatně zmenšily (přesto má pořád docela často pocit beznaděje) - na druhou stranu začala obracet a "předělávat" mě. Je to docela fajn holka, ale po třech letech si pro změnu připadám na dně já, nevím, jestli se to někdy změní!Nevím, kde jsem udělal chybu - z opravdu hlubokých depresí jsem jí nedokázal pomoci (a vlastně ani specialisté ne) - s nadsázkou se dá říci, že jí pomohl a pomáhá "Bůh" no a ona je dnes zamilovaná do něj a chce žít jen pro něj!

Cau vsichni.Diky moc za rady. Pro upresneni - Lucka ma sklony k depresim zdedene (udajne babicka z otcovi strany jimi take trpela). Driv se chovala normalne, byla vesela, aktivni. Problem je, ze si dokaze udelat z kazde malickosti OBROVSKOU starost a tezko si to nechava rozmluvit. Deprese nastupuji pred vaznymi zivotnimi zkouskami a pri stresu ( to je predpokladam bezne ). Jak to zatim probiha : v sobotu mi Lucka poslala SMSku, ze jestli chci prijet,tak muzu. Jel jsem se domluvit s jejimi rodici, abychom se tam nenahromadili vsichni, radeji jsem s ni chtel byt "sam"(mezi navstevami a ostatnimi pacienty). V nedeli jsem tam tedy s kytkou v ruce vyrazil.Lucka se zdala byt docela fajn ( bylo poznat, ze je na prascich, ale dalo se s ni docela mluvit).Sok mi zpusobila, kdyz mi rekla, proc ji zavezli uz ve ctvrtek rovnou na psychiatrii. Vzala si totiz nejake prasky.... Malem to tam se mnou prastilo. (Lucka pochazi z katolicke rodiny a mimo to ani nikdy nenaznacila, ze by vubec uvazovala o tak silenem reseni) Jinak navsteva probehla dobre, obcas se i usmala. Dnes (pondeli) jsem za ni byl opet na navsteve na hodinu a pul . (Problem je, ze studuji dost narocnou skolu -> hromada projektu, 1/2 semestralky...., takze s ni nebudu moct byt kazdy den). Porad ji chybi cit (mam na mysli laska/nenavist/zloba). Nedokaze brecet (to ja mam co delat, abych nespustil i za ni :-/), jen se tvari melancholicky. Zdalo se, ze se behem rozhovoru trochu uvolnila a obcas se pousmala. Lituje toho, ze si sahla na svuj zivot a hrozne se z toho obvinuje, ale spis kvuli ostatnim. Opakuje, ze to co provedla se neda napravit a ze to bude mit do konce zivota. ( bojim se, ze je schopna zafixovat si to jako dozivotni hrich )(nejaka "dobrotiva" pacientka, kterou tam potkala (udajne tam je uz po 8) ji rekla, ze uz se od tamtud nedostane, ze je to naporad. Jak pry se tam clovek jednou dostane, tak uz to ma naporad. Lucka to vzala vazne a ma dalsi trauma.) Obvinuje se kvuli rodicum, me a okoli. Postrada jakoukoliv sebeuctu. Fakt ale je, ze toho na ni, pri jeji citlive povaze, bylo vazne moc.( 1. semestr v zahranici, po navratu rychle zvladnout vsechny domaci zkousky, pak diplomka, priprava na statnice, astmaticke problemy, nemocna babicka, rodinne problemy u strejdy) Ted ji hlavne potrebuju zbavit toho neustaleho sebeobvinovani, ze vsem zkazila zivot a postupne ji nejak vratit sebeuctu. DoufaaammmmAhoj Jirka

Ahoj,s depresemi, smutkem, bojujiuž 2roky, ale výsledek v nedohlednu.Zoufale sháním někoho na vzájemnoupodporu, doma ji nějak nemám,jestli má na to někdo náladu, ozvětese, citím se sám

Pro Jirku:to neni zavidenihodna situace; ale snad by bylo fakt nejlepsi poradit se s osetrujicim lekarem - teda jestli k nemu budes mit pristup jako "neclen rodiny".A jsi ve styku s jejimi rodici?Mozna se obratit na ne, urcite za ni pojedou a rekli by ti co a jak.Muzes ji treba poslat neco hezkyho,milyho,dopis,poezii. Jen na ni nespechat a nebyt netrpelivy... Kdybys na ni moc tlacil, mohla by se z uleku uplne od tebe distancovat. Drzim pesti. Zdenek

Ahoj vsichni;doufam,ze zas nenapisu neco, co by nekoho "vyplasilo",jako treba ... ale mam neco na Kamilu:myslim, ze jsi precitlivela; myslis, ze ty jsi dokonala a mas pravo soudit?Kdyz uz je tvuj pritel ted v poho, resp. se snazi - tak proc mu nepomoct. Nemyslet jen na sebe - jak na tom budu ja, kdyz... Teda takhle to vidim ja; prijde ti to moc radikalni?Me ne.

Jirko, udelej vse, abys Lucce pomohl. Jed za ni. Povidej si s ni. Pokud se od ni odvratis, ztratis ji a ona ztrati posledni chut k zivotu. Mas-li ji rad, sedni si s ni i treba k uceni a ucte se spolu (nevadi, ze ty tomu nebudes rozumet). Lucku urcite desi samota, a ty ji v tom muzes pomoci. Sama tu silu uz nema. Drzim ti palce. Pavel

Ahoj Kamilo,precetla jsem si Tvoji zpravu. Chtela jsem se zeptat, jestli Tvuj kamarad ve svem "dvojim" zivote nepokracuje i nadale? A taky jaktoze ho to tak naraz napadlo, ocistit si dusi? Proc Ti o tom nepovedel uz drive? Ja nevim, ale pripada mi to jako takovy podraz. Co myslis?

Ahojte všetci!Včera som zažila obrovský šok, z ktorého sa budem asi dlho spamätávať. Som zúfalá a neviem, čo mám robiť. Včera som ako obyčajne bola s mojím ešte nie priate?om, ale ve?mi dobrým kamarátom. Keď mi povedal, že mi chce niečo dôležité povedať a keď som videla, ako sa pri tom tvári, netušila som nič dobré. Povedal mi, že sa mi musí s niečím zveriť, s niečím s čím sa nemôže vyrovnať a čo ho už ve?mi dlho ťaží. Zhrniem to krátko: počas VŠ (skončil ju pred dvoma rokmi) žil hrozným životom - chodil na rôzne párty, strašne ve?a pil, fajčil marihuanu a potom ... proste si užíval. Keď bol cez víkend doma (študoval v inom meste) bol normálny chalan, plno dievčat mi ho závidelo, že aký je to vzorný chlapec. On sám vedel, že tento dvojtvárny život ho ničil, ale nebol schopný sa z toho vymaniť. Po výške si našiel super robotu, vstúpil si do duše a čo je horšie - nevie si odpustiť. Ďakujem mu za to, že mi to povedal, ale aj tak to stále cítim, ako úder pod pás. Ja som síce niečo predtým tušila (počula), ale asi som si sama pred tým zatvárala oči. Viem, že si možno poviete, no a čo, keď si mladý chalan vyhadzoval z kopýtka, ale pre mňa to nie je také ?ahké povedať si - no a čo, že pil, fajčil trávu a robil všeličo iné (nechce sa mi to písať). Viem,že ho aj naďalej milujem, ale bojím sa, že sa môžem zasa dostať tam, odkia? som sa len ve?mi ťažko predtým dostávala. Chcela by som Vás poprosiť, ak by ste mali čas a chuť, keby ste mi pomohli, čo mám robiť. Zdá sa mi, ako by som sa topila, a to som už raz vyskúšala. Prajem Vám, aby sa Vám vodilo lepšie, ako mne.Kamila

Ahoj Jirko,přečetla jsem si Tvůj problém s Tvojí přítelkyní. No, řekla bych, že Lucka je jednak hodně vyčerpaná z učení, z povinností, prostě toho na ni bylo moc a zřejmě budou trpět depresí, teď jde o to, jestli exogenní nebo endogenní. Také může trpět maniodepresí, ta se projevuje střídavě smutkem, nechutí cokoliv dělat a nadměrnou radostí , veselostí. Teď je ¨v léčebně, rozhodně tím nic nezhoršíš, když za ní pojedeš, já upřímně bych Ti to doporučovala, protože vím, jak takový člověk ve špatném stavu přemýšlí, říká sice , že nikoho nechce vidět, nemá chuť se bavit, ale zároveň v hloubi duše moc touží, aby ho druzí měli rádi, aby ho pochopili a navštívili. Myslím si ,že bude ráda, jen se bude asi trochu stydět, ale Ty ji musíš ukázat, že ji stále stejně miluješ. Může tam být 2-3 měsíce, to je různý, záleží jestli tam je dobrovolně či ne. Neboj se a věř, že se vše zlepší a Tvá slečna bude opět vpořádku. Moc jí to přeju a budu ráda, když dáš vědět, až budeš vědět něco nového. Tak zatím se loučím a buď silný. Kristýna.

Ahoj Leni, chodím se svými stavy do práce. Kdybych nechodila, tak to už vůbec nevydržím. Teď jsem měla v pátek hrozně silnou depresi, to se nedá ani popsat, nemohla jsem to vydržet ani sama se sebou, nedivím se Báře, že ty stavy řeší poškozováním. Já to sice nedělám, ale přemýšlím nad různými blbostmi, co bych udělala, abych přežila, aby mně bylo lépe. Fakt jsem si myslela opět v pátek , že to nevydržím, měla jsem depresi i v práci a to už je hodně špatný. Někdy mně pomůže se opít, to přiznávám, jedině tak to přežiju do dalšího dne. K.

Hi Jiri, ;-)kdyz ti nikdo neodpovida, ani ti, co psali drive casteji - coz si myslim, ze to zde uz ztraci uroven... :-|, tak zkusim alespon svuj nazor:podle me - nech to ted plavat, maxim. posli Lucce SMS-ku, ze sa za ni stavis, kdyz se bude citit lip. Zatim si promluv jenom s jeji doktorkou a ta kdyz ti da vedet, ze se 'z toho' dostava, pak ma smysl ji jit navstivit - prekvap ji, neposielj ji tehdy SMS, ale az kdyz ti rekne doktorka, ze se z toho dostava... Driv by to nemelo vubec smysl...Doufam, ze se ti vse povede tak, jak si sam nelip prejes ;-)Hough.Steven

Cau. Potreboval bych poradit. Bydlim nedaleko Brna. Chodim asi 3/4 roku s devcetem (Lucka). Letos mela zakoncit studium na pajdaku. Asi pred 2-3 mesici se mi sverila, ze nevi, jestli stihne diplomku (minuly semestr byla v zahranici na studijnim pobytu).Pred asi 4tydny jsem na zacal pozorovat, ze je cim dal smutnejsi, a nedala se poradne rozveselit. Rikala, ze ma obavy ze skoly, z diplomky, statnic.Pak asi po tydnu mi napsala email (slozitejsi problemy obcas resime emailem), ve kterem se mi sverila, ze prodelala jeste ve druhaku nebo tretaku na gymplu anorexii/bulimii, pred maturitou se zhroutila a byla nejakou dobu na psychiatrii, taky ze si vubec neveri a ze je zbabela.Snazil jsem se ji dlouho uklidnit, kdyz jsem videl, ze je to nad moje sily, tak jsem ji poprosil, at zajde k psychologovi. Sla k jednomu hned druhy den. Mel cas jen ve 21h. Kdyz jsem se ji druhy den ptal, jak dopadla, tak rikala, ze pozadoval za hodinu 500kc a na tom to skoncilo. Vzhledem k majetkovym pomerum Luccinych rodicu to bylo prilis moc.Behem 4-5 dnu dokoncila diplomku a odevzdala ji v cas, jenze pak se mela zacit pripravovat na statnice. O vikendu se mi behem prochazky sverila, uz asi mesic doma skoro porad brecela z obavy ze skoly, ale pak, pred par dny, ze se v ni cosi zlomilo a ona prestala brecet, presla v letargii, uzavrela se do sebe, prestala se ucit. Ztratila cit. K rodicum, ke mne, vsechno ji prestalo bavit. Dost me to vydesilo ! Netusil jsem ze to muze zajit az tak daleko. Zdala se navenek uplne normalni, jen ten hlas... Rikala, ze v patek je objednana k dalsimu doktorovi. Naposledy jsme se videli ted v utery. Vzal jsem ji ven, ale celou dobu na me pusobila tak nejak chladne a smutne.V kdyz jsem ji posilal ve ctvrtek SMS, jestli se muzeme videt, odepsala mi, ze je na psychiatrii a at se mam hezky.Obratem jsem se ji zeptal kde je a jestli ji mohu navstivit. Odepsala po 2 hodinach, ze je v Bohunicich, ale ze radeji nemam chodit, ze k nikomu nic neciti.Lucka je desne fajn holka a mam o ni strach. A ted nevim, jak se mam zachovat. Mam ji jet navstivit?Neublizim ji tim? Nenarusim tim nejak lecbu ? Jak dlouho to muze trvat nez zase ziska zpet cit a chut do zivota? Jak vlastne takova lecba probiha ?Do jake miry je mozne ztratit cit ?Diky za pripadnou pomoc.Jirka

Jake mate kdo zkusenosti s Deprenon-em a Xanax-em ?Dik.

Ahoj Kristýno, chodíš se svými potížemi do práce? Nebo jsi doma? Lenka