Deprese

Prosím, mohla by mi paní doktorka poradit, co mě to vlastně trápí a jestli už to je zralé na psychologa nebo psychiatra? Mě někdy přepadají takové stavy úzkosti, obvykle večer, později večer, když si jdu lehnout, je tma a hlavně když se nedopatřením třeba podívám na zprávy v televizi nebo na nějaký publicistický pořad. Obvykle se tam řeší nějaké války a podobné tragédie a mě to hrozně rozruší a mám strašný strach, vciťuji se do těch postižených lidí a je mi špatně i za ně. Úplně mě dostala reportáž ve Střepinách o klinice ve Vídni, kde trápili děti k smrti, aby mohli zkoumat jejich mozky. Já jsem myslela, že z toho nebudu. (Mám dvě malé děti). Dostávám zimnici, klepu se, nemohu se zahřát, je mi nevolno od žaludku... 11. září 2001 jsem taky u televize drkotala zuby a dokonce se mi udělalo fyzicky tak špatně, že jsem musela na WC. Dá se říci, že jsem se strachy po... No a pak to všechno v hlavě přemílám ještě hodně dlouho a bojím se úplně všeho, mimo jiné třeba že dostanu nějakou hnusnou nemoc a někdo se o mě bude muset starat, to mě děsí už dlouho. Mám občas takovou potřebu dát si všechny svoje věci do pořádku, pro případ, že by se mi něco stalo, tak aby pak po mně nemusel někdo něco řešit nebo uklízet a tak... (je mi 29!). A jindy je mi zase docela dobře, mám radost ze života, líbí se mi, když se všechno daří... Taková ta horší nálada mě přepadá tak jednou za tři týdny. No, naštěstí jsem se už nějak zbavila jiného strachu - asi před deseti lety jsem se děsila, že tady přistanou ufoni a třeba mě unesou. Asi jsem si nechala vsugerovat něco z knih tohoto žánru, které v té době byly hodně v kurzu.

Dobrý den pani doktorko, nevim jestli se jedna přimo o depresi, ale mam velice často (někdy i několikrát denně) chuť se rozplakat. Bohužel se často jedná o skoro normalni situace. Někdy mám kvůli tomu někdy i problémy se s vým přítelem, protože nejsem schopna se s ním začít bavit, o tom co mi zrovna vadí, protože bych okamžitě začala brečet. Místo toho to držím v sobě a velice často doma pláču a trápím se. Můžete mi nějak potomci. Děkuji

Deprese je a asi pořád bude součástí našeho uspěchaného a náročného života, který nás všechny k něčemu nutí. Hlavně k tomu být úspěšný, bohatý, veselý, šťastný... Je mi 31 a takových 10 let jsem se potýkala s výkyvy nálady, bolestmi žaludku (vředy se samozřejmě neprokázaly), mígrénami (kdy jsem přestávala vidět na jedno oko a brněla mi levá ruka), pak se k tomu přidalo bušení srdce ... No, na můj věk si myslím, že dost. Takže jsem se konečně odhodlala jít k psychiatrovi, což je u nás pořád bráno jako znak hanby, vlastní neschopnosti. Už třetí rok beru Deprex. Neříkám, že se cítím ideálně, ale aspoň většina "nemocí" zmizela. Nevím, jestli budu schopná to někdy vysadit, protože se bojím, že se mi zase vrátí ty stavy apatie, které se střídaly s návaly vzteku a pak jsem několik hodin probrečela. Myslím, že je to dáno v genetice, protože co pamatuju, tak jsem takovéhle divné stavy měla vždycky. Akorát když je člověk dítě, tak se to bere jinak. Prostě - deprese je nemoc jako každá jiná a je potřeba jí léčit s doktory. Sám na to člověk nestačí. Na to je to moc nebezpečné. A čím dřív se začne, tím líp.

pokud můžu poradit ,jen málo kdo si ze svojí depresí pomůže. Myslím že nikdo.Osobně trpím depresemi společně se k tomu pridávají i psychosomatické problémy.Jde o velmi vysilující problémy, které řeším sportem,ale někdy z malým efektem. Je mě 42 a problémy trpím asi 5 let.

pokud můžu poradit ,jen málo kdo si ze svojí depresí pomůže. Myslím že nikdo.Osobně trpím depresemi společně se k tomu pridávají i psychosomatické problémy.Jde o velmi vysilující problémy, které řeším sportem,ale někdy z malým efektem. Je mě 42 a problémy trpím asi 5 let.

Patriku, asi vím co máš namysli, ale nejlepší bude, když si o tom všem se svou partnerkou pohovoříš a řekni ji to tak jak si to myslíš. Uvidíš, že když si to vyříkáte, tak se ti uleví a třeba ty deprese skončí. Vím, že je to obtížné se od toho odprostit, ale vem si zase na druhou stranu, kybysis našel holku, která už byla vdaná a měla třeba dítě. Měl bys ji moc rád a nechtěl bys jí ztratit. To je myslím, ještě horší vaianta, ale pokud někoho máš rád tak ho bereš takového jaký je a bereš ho s těmi chybami. To že tvoje holka měla před tebou nějakého kluka, tak to není tak velký problém. Jsou i hoší situace. Pokud ji máš moc rád, tak si nejdříve o tom všem pohovořte a uvidíš, že to časem přejde. Přeji ti, aby ti všechno dobře dopadlo.

Můžeš mi prosím tě napsat kontakt na tu doktorku díky Honza

ooo

Podobný problém jsem měl také. Partnerka měla více mužů přede mnou, některé jsem i znal (díky tomu jsme se seznámili). Zpočátku v tom nebyl žádný problém, ale asi po třech letech společného soužití začala ztrácet zájem o sex. A pak mi to začalo vadit, trápil jsem se úvahami jako: "ty už jsi si užila dost, ale co já?" atd., měl jsem z toho poněkud komplex méněcenosti. Začal jsem jí to předhazovat, a někdy jsem po ní chtěl i intimní detaily jejího předchozího života. Byla z toho dost nešťastná. Vztah se začal rozpadat (důvodů bylo více).Také jsem byl párkrát nevěrný a zdůvodňoval jsem to tak, že ji chci alespoň trochu dohnat. Nakonec jsme se rozešli, ale moje problémy to nevyřešilo. Deprese nadále žije svým vlastním životem, začínám být dost apatický bez zájmu o cokoliv. Jak z toho ven neporadím, sám také nevím.

Dobry den pani doktorko i vsichni ostatni,nevim, zda jsem ve spravne rubrice, ale mam jeden vazny problem, kvuli nemuz mam casto tezke deprese. Je mi temer 26 let, jsem hodne nesmely a ostychavy a asi az pred necelym rokem jsem navazal svuj prvni vztah s divkou. Dnes myslim, ze nas vztah je jiz vazny, je nam spolu velmi dobre. Jenze nedavno jsme se spolu poprve milovali a ja zjistil, ze jsem jeji druhy partner. A od te doby se datuji me cim dal vetsi deprese. Kdyz se nad tim zamyslim, tak si reknu, ze zase o tolik nejde, jenze kdesi v podvedomi to porad mam a bohuzel podvedomi zatim vyhrava. Porad mam totiz pocit, ze tim, ze jsem az ten druhy, ze jsem neco prisel, neco neprozil co bych mel, ze mi neco chybi, citim se nyni vedle ni strasne nezkuseny. Porad myslim na to, jak byla s "nim", co vsechno spolu delali, jak se meli radi (byl to delsi vztah, o cemz jsem sice vedel, ale neuvedomoval, nebo nechtel jsem si uvedomit i tu intimni stranku) a strasne na nej zarlim a trapim se, ze jsem ji nepotkal o nejaky ten rok driv. O neco malo se situace zlepsi, kdyz jsme spolu, ale kdyz jsem sam, je to nesnesitelne. Bohuzel zatim spolu nemuzeme byt az tak casto. Nevim, zda se ji mam sverit a zeptat se ji (take se za tyto sve pocity stydim), nechci, aby mne spatne nepochopila a treba kvuli tomu nas vztah skoncil, nebot ji mam opravdu hodne rad. Opravdu jiz nevim jak dal. Deprese jsou cim dal castejsi, napadaji mne cim dal horsi reseni. Nekdy dnes jiz i pochybuji o tom, zda jsem uplne normalni a nepatrim nekam do ustavu. Prosim snazne vsechny, kdo ma nebo mel podobny problem, nebo ma nejaky napad, jak bych se mohl depresi zbavit a celou tuto zalezitost prekonat. Velmi Vam dekuji za kazdou odpoved.Patrik

ahoj jani, odpovídá ti na tvoji otázku. Já jsem na tu svou depku byla v lázních, a bylo ta super. Krásně jsem si odpočinula a poznala jsem spoutu bezva lidí, i stejně postižených jako jsem já i mnoho ostatních. Každýmu bych lázně doporučila. a jestli mi pomohly od deprese, tak to musím říct, že ne. Tam není žádný psycholog či psychiatr a tak jsme to s nikým nerozebírali.Chodili jsme na ostatní procedůry, jako ostatní v lázních - perlička, skotské střiky, cvičení atd. I to mně pomohlo, protože jsem se mohla zase pořádně narovnat, jsem taky trochu nemocná na záda. V léčebně jsem nebyla, ale byla tam jedna známá, právě z lázní, a říkala nikdy více. Takže nevím. Doporučuji ty lázně. Já bych jela hned a kdyby tam byla ta naše parta tak, bych se těšila 2x tolik. Měj se hezky Jitka

Ahoj vsichni, taky tím bohužel trpím. Nejprve to začalo nejspíš špatnými vztahy v rodině a pak se to všechno rozjelo bulimií. Z té jsem se nakonec dostala partnerským vztahem. Poslední půlrok se to ale zase vše vrací a je to horší, přidaly se právě k celkově hrozné náladě ještě úzkostné stavy apod. Občas mi bylo opravdu naumření. V tů chvíli to opravdu tušíte, že už ten stav neovládáte a uvědomujete si, že nemůžete ven. Můj problém je hlavně to, že neumím myslet pozitivně. Vše je pro mě problém a vše mi vadí. Mám také sklony k histerii. Mé negativní myšlení mi ničí život. Všem bych ale chtěla zároveň doporučit, že je dobré se obklopovat pozitivními lidmi a myslet pozitivně i když to nejde. A hlavně se zaměstnat. Výborně pomáhá sport. Také jsem začala chodit na kineziologii a myslím, že je to výborná terapie. Mám nějaké zkušenosti s psychologama, ale nechci aby nějaké prášky ovlivnily můj mozek. Chci nad tím vyhrát sama!

Také by mě zajímalo pokud se tu objeví někdo kdo prodělal psychoterapii konkrétně kongitivně behaviorální.Co mu dala a jak se po ní cítí.Dále pokud máte někdo zkušenost s PL FOKUS která je založená na úplně jiných principech než je klasická psychiatrie podejte mi prosím informace.Kdo by nechtěl žít kvalitní život že jo mít tu své místo a očekávat naplnění svých tužeb...zatím dík:Ilona

Dobrý večer, chtěla bych se zeptat někoho z Vás zda mu z deprese pomohl pobyt v nějaké léčebně nebo v lázních? Děkuji

Ahoj Leni, z tvé odpovědi je cítit , že jsi moc smutná a že ti není dobře. Vím, jak se asi cítiš, ale nikdo ti nepomůže, musíš sama a každý se tím musí prokousat sám. Vím, že je to moc těžké, i já jsem tam byla, ale díky práškům a snad i kvůli dětem jsem to musela zvládnout. Věřím, že i ty to zvládneš, a že budeš tak jako dřív, vždyť máš syna, akterý tě potřebujeMoc ráda bych ti nějak pomohla, napiš jak bych mohla, abys byla zase v pohodě. Jak se člověk cití, pozná pouze ten, kdo to sám prožil, nemyslíš? Měj se hezky. jitka

Ještě bych chtěla napsat něco k sebeponičování.Seropram je opravdu první lék při ktrém si nemlátím hlavou o zeď a nemlátím rukou o stůl.Nevím proč ale v tu chvíli mi nic nebolí.Pak si říkám, panebože kdyby mě viděl někdo z mých známých co vyvádím co by si asi pomyslel.Začala jsem chodit do práce mám jen kamarádky ale raději se bavím individuálně než ve skupině.Navíc nevím jestli je to výchovou, kdy jsem měla jen strach z otce,protože mě neustále ponižoval..že jsem k ničemu a nikdy mě nepochválil,nebo mojí citovou otupělostí vůči mužskému pohlaví ale bojím se kontaktu a komunikace s nimi mluvit.Nebo se šíleně bojím doteku cizí osoby.Možná je to pozůstatek nepříjemného pocitu po napadení,kdy mě málem znásilnil nějaký starý příbuzný kterému jsem v 11 letech nosila oběd.Svojí činnost nedokonal protože jsem mu utekla,nikdy jsem to našim neřekla protože jsem se jich bála.Oběd jsem mu nosila i nadále ale nechávala jsem ho stát za dveřma.No nic má někdo recept jak se zbyvit tohoto traumatu????Odpustit? Nevim.Je tu dost zajímavých příspěvků fakt už jsem tu dlouho nebyla nemám totiž moc času.Depresi řeším workoholismem pracuji 12 hodin denně a ještě cvičím.Za nedlouho budu sama,manžel se odsteěhuje za 14 dní.Má jinou křepelku.Pánové už jsem volná máte-li někdo depku pomůžu Vám jí vyřešit.Ne to už si dělám legraci.Opravdu slzy si nechávám na pohřeb pro někoho za koho bude můj pláč stát a ne pro sebelítost ta je zničující...Našla jsem ještě jeden dobrej server www.depka.cz nebo taky existuje www.smrt.cz......pokud máte zájem o detaily.Pa

Ahoj Jitko, děkuji za Tvojí odpověď. Do práce bych chtěla moc jít, ale jsem teďe ve fázi velkých depresí, pořád brečím, takže zatím to nejde, když se rozpláču kvůlu každé blbosti a vlastně kvůli ničemu. Taky mám problém, že teď mám skoro každý den takové stavy, jako když to nejsem já a vůbec mi to nemyslí, někdy ani nevím co je za den a dá mi velkou práci přemýšlet o tom. I já jsem po braní antidepresiv stloustla, mám i sníženou činnost štítné žlázy po prodělaném zánětu, a hubnout nejde. Tak doufám, že se z toho někdy vyhrabeme, tak půjde vše lépe. Jak říká moje psychiatrička jsem tlustá proto, že jsem nešťastná (ne obráceně). Tak ahoj Lenka

Ahoj Stevene.Adresa a telefon na Centrum krizové intervence PL ústavní 91 Pha 8-Bohnice 18102 tel.02/8574303 02/83850666. Informace najdeš na vyhledavači www.goegle.com zadáš ve vyhledávači KBT jméno Ján Praško mimo jiné dozvíš se tam o KBT dost informací z jejich profesionálního výkladu,tabulky úspěšnosti léčby,postupy atd.

Po delší době jsem se mrkla na tyto stránky a chtěla jsem zjistit jestli se tu ještě pohybují lidé z loňského roku a jak jim je.Někteří už nemejí čas na depku asi už jim nepřichází důležité ztrácet tu čas opakováním pořád stejných rad a názorů na depresi a návodů na to jak ji zvládnout.Depresi mám celý život a nejhorší je to poslední dva roky kdy si moje hlava nastartovala sebezničení.Dnes po 2 letech jsem zjistila konečně že bez léků to nejde.Je to chemie v mozku a pokud se chci léčit musím věřit tomu,že se to farmakoterapií zlepší.Ano vše je ve mě ale deprese je nastartovaná již při početí dědičnou dispozicí nebo se vyvine podle toho čím člověk v životě prochází a faktory exogenní deprese ať si každý doplní sám.Vše je v nás lidičky.Slabá vůle ze sebou něco dělat,frustrace, životní překážky mi brání dosáhnout určeného cíle a tak si musím určit hranici na co mám a na co ne.Pracovat na sobě.Mě osobně pomohly až 4té léky.Seropram(jedno z nejselektivnějších antidepresiv)v kombinaci z Xanaxem.Moje diagnóza je sociální fóbie a panická porucha.V dětství ADHD(porucha soustředění a pozornosti)Navíc jsem trochu asociální osobnost a mám pocit že nepatřím mezi lidi.Tohoto pocitu se však mohu zbavit jen já jen nemít strach začínat znovu a znovu se pokoušet se o změnu.Každý tréning přináší zlepšení postoje k sobě samému.Pomáhá mi sport,který mi zatěžuje organizmus a žádá si o další dávku.Jediná pomoc je práce na sobě.Existují různé praktiky navození rovnováhy.V Době nekonečně hlubokých řek intrnetu si člověk pokud chce najde potřebné informace.Je nemožné vysvětlovat zdravému člověku o stavu naprosté destrukce.Má-li někdo zlomenou nohu tak je to na něm vidě a taky ho nikdo nebude nutit aby chodil rány a šrámy na duši však vidět nejsou a tak je těžko někdo uvidí a uvěří takto postiženým lidem.Depresí nekončí život,sebevražda taky není řešení(Taky už mám jeden pokus za sebou,alkohol a léky,jen se mi nepovedlo stanovit si smrtící dávku, potom jsem se teprve sebrala řekla jsem si že musím začít u seb)jen 3o% lidí na světě má mozek v pořádku a šťastný je ten kdo věří že dosáhne tam kam on sám může a pokud překoná sám sebe je o to pocit úspěchu krásnější.Mějte kolem sebe lidi hledejte neztrácejte naději vždy někde někdo na někoho čeká a nejsem -li spokojená mohu to změnit jen "JÁ" jedinečná.Tak ahoj Ilona

je videt ze jste depresi nikdy netrpel. me osobne prasky pomohli a pak jsem teprve byla schopna zacit pracovat sama na sobe a byla se schopna naucit se zvladat dalsi veci. myslim si ze farmaka, je prvni krok na ceste k normalu a pak kdyz se clovek postara o tu biologickou pricinu deprese, tak muze zacit pracovat na te psychologicke.