Deprese

Je ještě jedna možnost,že váš syn něco opravdu vidí.

Ahoj !Taky to znam. Prislo to necekane v mych 31 letech. ¨Rok jsem byla v tezke depresi,chtela jsem vyskocit z okna, ale nastesti jsem pochopila, ze jsem nemocna a zavolala doktora a sestru a pritele./Muj otec trpel stejnou nemoci, akorat jsem necekala, ze to potka taky mne./Pak jsem zapomela tel. cisla, nemohla jsem cely den nic delat, kdyz jsem se divala na televizi, vnimala jsem pohadku jako horor. Ctyri tydny jsem jenom lezela.Udrzovat hygienu mne vycerpavalo, nemohla jsem se ucesat. Po deseti minutach chuze jsem usinala.Nastesti jsem hned od prvni chvile byla v peci ¨zkusene psychiatricke doktorky. Predepsala mi antidepresiva a jine tabletky. Chodila jsem k ni pravidelne, a muj stav se po dvou mesicich zlepsil, byla jsem schopna jit si sama nakoupit. To mne vycerpalo pro cely den. Presto jsem to v te dobe brala jako uspech. No a tak to slo dal, trvalo to vice nez rok, nez jsem se z toho dostala. Tabletky beru pravidelne porad dal, a zatim uz pul roku jsem bez vetsich potizi. Vim, ze budu muset ty tabletky brat treba cely zivot, ale klidne to budu delat, nikdy bych uz nechtela zazit to, co jsem zazila, kdy jsem cely svet a vse kolem sebe videla zcela jinak, troufam si rici, ze jako velmi nemocny a naruseny jedinec, vsechno kolem mne bylo silene, a ja k smrti unavena. Dekuji tomu, kdo antidepresiva vynalezl.

Ahoj Martine,mám ne-li stejný, tak podobný problém. Trpěl jsem depresemi (teďka je to už lepší)a problémami v sociálních kontaktech, často jsem si říkal, že jsem k ničemu. Nikdy jako ty jsem neměl "pořádnou" partnerku a nějak se mi ji ani nedaří získat (to mě taky v současné době taky nejvíce trápí :-)). Mám celkem rád lidi i chodím rád do společnosti ale jsem vždycky strašně nervózní a začnu koktat nebo plácat nějaký nesmysly, takže mi málokdo rozumí a vypadám jak debil. Moc kamrádů nemám, jelikož je těžko získávám, přitom jsem spíše extrovertní. Mám VŠ a o něco vyšší IQ než průměr a jak jsem v práci (kde jsou všichni VŠ) zjistil tak i oproti ostaním, mi to přece jenom lépe myslí. Tak nějak jsem přišel na to, že mám asi tak trochu sociální fobii a jelikož jsem už byl z toho všeho na sebevraždu, nevěděl jsem co dál, no a překonal jsem se a skončil u psychiatra. Od srpna budu chodit na pravudelné terapie, zatím to vypadá že by mi to mohlo pomoct. Beru prášky, a to Aurorix, spec. pro deprese v návaznosti na soc. fobbii a řekl bych, že to pomáhá. Jelikož je beru už půl roku, tak vidím, že se moje situace o trochu zlepšila, předtím jsem prakticky neměl žádný seběvědomí, ale teďka přece jenom to je lepší. I už o něco líp komunikuji s lidmi. Ty prášky prej nějak ovlivňují přenos látek v mozku - jaksi mají pročišťovat mysl, nebo co. Řekl bych, že možná mi změnili i způsob myšlení, už se tak často nesebobviňuji a netrápím sám sebe a vidím věci o něco více pozitivněji.Asi to bude dlouhá cesta, než budu v pořádku, hlavně já sám musím chtít abych se uzdravil, i když cítím, že je to velmi těžký sám sebe přemluvat, že to bude OK, že budu mít holky a budu žít spokojený život jako plno ostatních lidí. Zatím jsem v začátcích, no možná už před půlkou, doufám, že to zvládnu.Ahoj a mějtese všicni krásně, (čirou náhodou taky) Martin

Hanka, ďakujem za Tvoju skusenosť a tajne dúfam, že aj môj syn sa z toho dostane. Všetky knihy, ktore spomínaš sme mali aj my doma, ale najväčšmi asi naňho zapôsobila TV /už dokáže o tom rozprávať/ - tie americké seriály typu Babylon a filmy a ja, že som si neuvedomila, že to asi na synovu povahu a precitlivelosť nie je to najlepšie. Dúfam, že sa z toho postupne dostane aj on. Hanka ďakujem a prajem všetko najlepšie v živote.

Milá Petro,Je mi 22 let a kamrádovi 20. Vykládal mi o podobných problémech jako ty. V jeho rodině byla schizofrenie. Však myslím si, že on ji nemá. Jen si vzal do hlavy, že když ji má někdo v rodině, že ji má taky. Takže když přijde nějaký problém vztahuje to na nemoc. Přitom možná má stavy jako každý jiný člověk v tomhle věku. To však já nemůžu posoudit. Vykládal mi že byl na holotropním dýchání a pak se dostal na nějakou soukromou kliniku. "Léčila" ho nějaká doktorka se všemi možnými tituly. Za tři hodiny léčby si naúčtovala 11 tis. korun a to by měl docházet na léčbu ještě několikrát. On sám říkal, že mu to pomohlo. Já to vidím jinak - jen sugesce a zneužívání lidí v trablech. Proto Ti píšu a nejen Tobě, aby jsi v případě, že na nějakého takového vydřiducha narazíš hodně zvažovala rozhodnutí nechat se jím léčit. Podle mého mínění - člověk, který chce někomu pomoci si nenaúčtuje za tři hodiny něčeho jako hypnóza 11 tis. a tím zneužít třeba i případné nemoci toho dotyčného pacienta.Všem kdo trpí depresemi a tedy i Tobě,Petro,přeji klidné dny. Abyste našli životní cíl a oporu na kterou se můžete spolehnout. Pro mě je to Ježíš, pro druhého Budha. (Nechci tím propagovat nebo někomu vnucovat mé názory, jen ze svého života vím své - opravdu mi to pomohlo a nestálo mě to ani korunu - možná, když jsem si koupil Bibli.)Žádné další řeči vésti nebudu, protože nejsem žádný řečník ani psycholog. Ale budu na Vás na všechny i na Tebe myslet a prosit za Vás. Zdraví Zbyněk

Pani Jano,cetla jsem vaš článek,ze se potýkáte s depresema již 25 let.Ja trpím na deprese 8let a vrací se mě dvakrát ročně.Vždy jsem asi 2-3 měsíce na práškách.Pak je mě dobře,ale zase se to vrátí.Někdy si říkám jak dlouho to může organismus vydržet?A také mám strach,že to bude rok od roku horší,že už ty prášky nebudou zabírat.Teď beru už 10měsíců Citalec/antidepresivum/ a i přes to se to zase začíná vracet.Sice už mám snížené dávky než když to bylo nejhorší,ale ja si myslela ,že zabraňují návratu a mam strach,že už nezaberou jako před tím.Máte nějaké zkušenosti?Děkuji za odpověď

Daty - podobnou zkušenost jako Váš syn mám bohužel sama se sebou, stalo se mi to v době, kdy mi bylo kolem dvaceti, a byla jsem z toho taky dost mimo, bála jsem se večer usnout sama ve svém pokoji, byla jsem přesvědčená, že si pro mě přijdou a v duchu jsem "balila", přemýšlela, co si vezmu s sebou a tak. Prostě hrůza. Přes den bylo vše o.k., ale večer mě to vždycky popadlo a bylo to špatné. Myslím, že to byl následek četby takových těch knížek, které se tady po revoluci vyrojily (typu "odkryté archivy americké armády" atd.). Do této doby jsem na to citlivá, přecitlivělá, takže se tomuto tématu raději vyhýbám, taktéž těm tzv. záhadám, jako Däniken apod., prostě to nečtu, protože mi to nedělá dobře, hlavně obrázky v těch knihách. Na druhou stranu sci-fi jako literární žánr jsem vždy měla ráda a docela mám dosud. Jak jsem se z toho tehdy dostala, už si ani nevzpomenu, nastoupila jsem na VŠ a nastaly prostě jiné starosti, měla jsem kolem sebe jiné lidi,... Asi to se mnou nebylo zas až tak zlé, možná to bylo štěstí. S Vaším synem cítím a přeji mu, aby se z toho brzy dostal.

Preji vsem co nejkrasnejsi den. Nevim jak bych co nejpresneji popsal svuj problem. Je mi 27 a od detstvi me trapi socialni kontakty, neumim rict, co chci a co nechci, vzdy delam to, co je nejlepsi pro okoli, ale ne pro me. Ted jsem v takovem stadiu, ze uz vubec nedokazu posoudit, co skutecne chci a co je jen nazor ziskany z okoli. Take moje osobnost je na velmi nizke urovni, alespon si to myslim. Vse se kompenzuje asi tim, ze jsem clovek s vyssim IQ, takze se dokazu prizpusobit potrebam okoli. Od 3 do 8 let jsem bral Diazepam, udajne kvuli spatne artikulaci, mozek byl rychlejsi nez usta. Navic jsem ve 13 letech jel na tritydenni destsky tabor a z obrovskeho stresu z odlouceni od rodiny jsem ziskal nemoc, ktera se nikdy nekonzultovala s psychologem ci psychiatrem. V soucasne dobe me nejvice trapi, ze nemam zadnou partnerku a nikdy jsem zadnou opravdovou ani nemel. Nevim, co mam delat, abych nejakou ziskal a udrzel. Na to moje IQ nestaci.Uz jsem chodil asi pul roku k psycholozce, ale to mi pomohlo jen trochu. Porad si rikam, ze to musim zvladnout, ale vubec nevim jak. Vim, ze mozek je nejslozitejsi vec v nasem tele. Mam pocit, ze bych potreboval nejakou cast mozku oblokovat a nastartovat k normalni funkci. Mam zkusenosti s tim, ze kdyz jsem se opil, byly me socialni kontakty mnohem prirozenejsi. Chtel bych znat Vase nazory a zkusenosti, jak na Vas pusobily a pusobi antidepresiva? Skutecne maji schopnost zmenit zpusob mysleni?Tohle je jen strucny vytazek z meho zivota. Vsem dekuji za odpovedi a preji Vam co nejvice vnitri sily jit dal.Martin

Paní Jarmilo prožívám depresi podobně již delší dobu. Chtěl jsem napsat na Váš mail ale mám špatně nastaven počítač, když budete chtít napište na můj a popovídáme si.

Ke stavu v jakém jsem dnes jsem se dopracovávala roky. Takže nástup deprese byl pozvolný. Teprve dnes vidím co ze mne vlastně zbylo.Nebýt kamarádky, která mi řekla, že už si sama asi nepomohu, tak by mne nikdy nenapadlo vyhledat lékaře.Téměř rok jsem navštěvovala psychiatra (lékařku) a brala lék DEPREX. Některé příznaky sice vymizely (neovladatelné záchvaty pláče, třes rukou, noční pocení), ale hodně jich bohužel zůstalo.Navíc moje životní situace je více než nepříznivá. Jsem rozvedená, bez práce, mám dvě dospívající děti, partner mne opustil, když zkrachovalo naše podnikání. Od rodičů slýchám, abych se koukala sebrat a, že toho nadělám.Nejhorší je, že jsem ztratila veškerou chuť k životu. Bohužel ani děti pro mne už nejsou motivací. Nedokážu se na nic těšit, ani mít z něčeho radost. Domácnost je v katastrofálním stavu,protože se nedokáži přinutit nic doma dělat. Na ničem mi nezáleží a nic pro mne není důležité. Vlastně jenom vegetuji. Nejraději bych prospala celý den. To je jediné co mi naštěstí funguje. Dokáži prospat 18 hodin denně. Strašně snadno se unavím. Nejlépe se cítím sama. Přítomnost lidí mi bývá nepříjemná. Bohužel moje finanční situace mi nedovoluje docházet na nějaké psychoterapie. Zatím jsem se nesetkala s lékařem, který by mi byl schopen poradit jak z toho ven. Myslím si, že napsat léky asi není všechno. Znám sice spoustu postupů jak relaxovat atd. Bohužel už se nedokážu zmobilizovat k tomu abych sama se sebou něco dělala. Pořád, ale ještě vím, že nejsem v pořádku a dofám, že nějaká cesta existuje. Jestli jste na tom podobně, možná si můžeme navzájem pomoci. Díky za odpověď.

Prosim Vas, kto má ešte podobné skúsenosti ako Dáša zo 16.6. /ve?mi jej ďakujem, že to na tomto fóre napísala/, že ho sledujú /sledovali/ufoni a Dáša ak môžeš napísať ako si sa z toho dostala? Môj 16 ročný syn sa mi po čase zveril tiež s týmito pocitmi, úplne sa zrútil zo stresov, úzkosti a šikanovania v škole, bral Zoloft, potom Fevarin a Zyprexu doteraz /vyše 1 roka, má prerušenú školskú dochádzku/. Minule psychiatrička, ktorá zastupovala našu lekárku mi na môj ve?ký údiv zahlásila, že zbytočne by chodil na nejaké terapie, vraj je to vážna choroba z ktorej sa len tak ?ahko nedostane - /vyslovene sa vyjadrila že to nie je iba o "zelených mužíčkoch"/, čo ma úplne dorazilo, lebo vidím ako sa mu to zlepšilo, dokáže už hovoriť o svojich pocitoch, ale musí ten strach z UFO premáhať a hovoriť si, že to nie je pravda, vidím na ňom že sa mu to celkom darí. Prečo sú to vo väčšine prípadoch ufoni /ja viem o 3 prípadoch/, prečo nie npr. strach z asteroidov, ktoré môžu tiež ohroziť túto planétu? Prosím kto má s tým ešte skúsenosti - akéko?vek? Ve?mi ďakujem a všetkým prajem zlepšovanie zdrav.stavu. Kto neprežil, nepochopí...

Dobrý večer, Milado,dovolte pár poznámek. Předně je u Deprexu čtyři týdny vlastně jen úplný začátek - zejména při dávkování, které Vám lékařka předepsala. Vystihla Vás na prvý pokus a to se stává málokdy - ony deprese jsou velmi individuální záležitost. Pocítila-li jste přesto jakési zlepšení, máte předběžně velmi dobré předpoklady dalšího zlepšování. S rakovinou to nemá naprosto nic společného, ta je opravdu o něčem jiném. Co je trochu problém, to je umění, pozorovat se. Nechce to ani málo, ani moc. Zmiňuju to proto, že Váš skutečný problém může být NĚKDE ÚPLNĚ JINDE a Vaše hádka s bratrem to jen odstartovala. Zkuste pomaloučku, polehoučku přecházet v duchu jakoby na jeho stranu a pokusit se vžívat do jeho myšlení - co jej mohlo tak dopálit, atp. Zkusit nad ním získat takové jakoby jisté laskavé pochopení. Přeji Vám pokroky, ale pamatujte, že se Zoloft je to dobrý běh, ale na dlouhou trať. Ona ta porucha může být "prostá" záležitost snižující se produkce serotoninu (velmi, velmi zjednodušeno!) a pak je to asi totéž, jako že někdo musí doživotně brát denně jednu malilinkou tabletku Anopyrinu (to je asi 20x slabší Acylpirin). Takže to můžete brát i velmi dlouho a žít v pohodě.Další chemii Vám také nedoporučuji. Zkuste si zvyknout na pravidelné vycházky (nekupujte si kvůli tomu Zvíře - může to nějaký čas trvat, než si zvyknete a ono by trpělo a Vy byste si vyráběla nové pocity viny!) - naprosto vynikající by byla jakási pravidelná činnost mezi lidmi, nebo pro lidi - 2x týdně hodinku Povinnost někomu, kdo je na tom špatně. Výborné jsou třeba "povinné" kuželky, naprosto skvělý je dvakrát v týdnu hodina aerobicu. Ta kdyby se Vám povedla, máte ze 70 procent vyhráno. Moc vám to přeji. Akeela.

Dobrý večer, Milado,dovolte pár poznámek. Předně je u Deprexu čtyři týdny vlastně jen úplný začátek - zejména při dávkování, které Vám lékařka předepsala. Vystihla Vás na prvý pokus a to se stává málokdy - ony deprese jsou velmi individuální záležitost. Pocítila-li jste přesto jakési zlepšení, máte předběžně velmi dobré předpoklady dalšího zlepšování. S rakovinou to nemá naprosto nic společného, ta je opravdu o něčem jiném. Co je trochu problém, to je umění, pozorovat se. Nechce to ani málo, ani moc. Zmiňuju to proto, že Váš skutečný problém může být NĚKDE ÚPLNĚ JINDE a Vaše hádka s bratrem to jen odstartovala. Zkuste pomaloučku, polehoučku přecházet v duchu jakoby na jeho stranu a pokusit se vžívat do jeho myšlení - co jej mohlo tak dopálit, atp. Zkusit nad ním získat takové jakoby jisté laskavé pochopení. Přeji Vám pokroky, ale pamatujte, že se Zoloft je to dobrý běh, ale na dlouhou trať. Ona ta porucha může být "prostá" záležitost snižující se produkce serotoninu (velmi, velmi zjednodušeno!) a pak je to asi totéž, jako že někdo musí doživotně brát denně jednu malilinkou tabletku Anopyrinu (to je asi 20x slabší Acylpirin). Takže to můžete brát i velmi dlouho a žít v pohodě. Moc vám to přeji. Akeela.

Ahoj přečetla jsem si všechny příspěvky,jsem ráda, že v tom nejsem sama,je asi hodně lidí, které trápí depka.Přičítám to hodně dnešní době a špatnému životnímu stylu.Proti depresi bojuji už od dětství.Někdy se mi daří líp, někdy hůř.Moc mi pomáhá popovídat si s nějakou kamarádkou, nebo kamarádem,pomáhá mi sport/plavání, běh, aerobic/, pobyt v přírodě ,dobrý sex, hudba. Je ale pravda, je to nekonečný boj a někdy mám pocit, že v podstatě celý život bojuji proti sobě. Léky zatím žádné neberu,je pro mě důležitá nějaká neustálá činnost,něčím se zabývat a hlavně nikdy nebýt sama. Vám všem posílám mnoho lásky a úsměvů.Katka

Jak pročítám diskuzi,stále se směšuje deprese jako projev tíživé přechodné životní situace,nebo projev tělesné choroby.To je normální,je to snaha organismus vyprovokovat se k nějaké činnosti.Tady mohu jít na psychoterapii,upravit životosprávu,srovnat si myšlenky,svoje hodnotové systému.Není třeba běžet hned za psychologem nebo psychiatrem.Pomůže přítel,přítelkyně,dobrá kniha,výlet atd.atd. Ale jiná věc je deprese-nemoc!Problém je hlavně v tom,že lehčí fáze se těžko odliší od běžných životních problémů.Ale to už je nemoc,na kterou jsou léky-antidepresiva,t.j. např.Seropram,Efectin,Deprex,Ludiomil,Anafranil,i Prothiaden atd. Jako se zlomenou nohou se nedá bez pomoci chodit,tak to nejde anis opravdovou depresí.Zkuste někoho se zlomeným bércem přemlouvat,že se musí vzchopit,přemoci se,jít na procházku,mezi lidi,"pozitivně myslet"...můžete si to zkusit.Tak i deprese jako nemoc potřebuje antidepresivum,jako zlomená kost dlahu či sádru.Až to sroste,pak mohu pomalu rehabilitavat,rozcvičovat/=chodit na psychoterapii,pozitivně myslet,jít mezi lidi atd/.Když hned vyběhnu po sundání sádry,tak to asi dopadne blbě.Problém je v tom,že jako politice a fotbalu rozumí všichni i psychiatrii.Je to hrozné,když zjistím,že jsem selhal,že se nemohu spolehnout na svoji psychiku.Ani psychiatr si to nechce přiznat.Ale buďme rádi za antidepresiva,všude se píše,že deprese je nejhorší nemoc na světě/také nejvíce sebevražd,zvl.jaro,podzim,kolem vánoc a kupodivu zcela nejvíce květen!Typické je hrozné ráno/.Až se objeví něco lepšího než antidepresivahned se s tím seznámím,abych lidem i jinak pomohl.Zdraví Hübsch

Zoloft je kvalitní.Léčení deprese je delší,nyní se uvádí,že lék,který mně dostal z deprese do mé normy/každý máme svoji normu/ se má ve stejné dávce/!/ brát ještě rok !-když jde o první fázi v životě.Vypadá to hrozně,ale může se to vracet a zatím je to jedna z mála možností zabránit recidivě.100 mg nemusí vždy stačit.Typické pro deprese je jaro,podzim a kolem Vánoc,podívejte se na svoje datumy vzniku či zhoršení potíží!Typické je ranní pesimum-špatné ráno a dopoledne,pak se to láme a večer může mít člověk pocit,že už je to dobré.Ale ráno znovu.Chce to trpělivost.Zdraví Hübsch

Je třeba opatrnosti.Brát delší dobu Bellaspon,tak si člověk zahrává se zrakem/v B.je námelový alkaloid/.Lexaurin je dobrý na chvilku,ale pak je třeba pacienta dostávat z Lexaurinové závislosti.Zdraví Hübsch

Je třeba rozlišit pravou depresi/nemoc/od špatné nálady,kterou mívá hopdně lidí.Na depresi/nemoc/ jsou hlavně léky,na obyčejné deprese stačí zozmluva s někým blízkým,nebo to přejde."Běžná"deprese je přiměřená reakce,upozorňuje mne,že něco není v pořádku a je třeba živozní způsob nějak upravit.Deprese-nemoc si nevybírá.Podstatou je porucha vůle,životní energie,jako když v autě špatně přitéká benzin k motoru.Tady se mohu snažit vůlí jak chci a nejde to.Je několik možností-snažit se to přemáhat,zásadně nebrat léky atd.-nikam to nevede,mohu doufat,že to třeba po letech samo přejde,ale člověka to poškozuje.Dobrodiním jsou antidepresiva,ale je jich celá řada,každé není pro každého,chce to zkušeného psychiatra.U depresiva není návyk,i když se musí brát někdy i několik let:Návyk je na obvyklá uklidňovadla.Ta ale nic neléčí,jen na chvíli uleví,ulevit si mohu i vínem,ale ty konce po několikaleté léčbě...Nesmyslně se přehání strach z vedlejších účinků,na podrobnosti není místo.Užívat vitaminy,minerály atd je škoda peněz.Psychoterapie je vhodná až po zlepšení stavu,ze začátku je třeba jen normální lidský přístup.Deprese se může vracet.Je to hrozná choroba,ale jsou na ni léky.U jiných nemocí to nebývá.Zdraví Hübsch

Ahoj, chtěl by se zeptat zdaůli někdo nemá nějaký dobrý kontakt na psychologa v Praze.Již 10 měsíců beru Zoloft (nevím jestli mi pomohl nebo to odeznělo samo, ale za cca 7 týdnů mi bylo dobře). Pak mi doktor snižoval dávky z 100 mg na 50mg a nakonec 50mg jednou za dva dny. Po 14 dnech jsem se trochu opil a úzkosti či deprese (nevím co to je - ráno je mi hrozně večer témeř o ničem nevím) se mi vrátili, teď s tím zápasím již 3 týden (Zoloft mám opět 100 mg) a nelepší se to - poradí mi někdo? Díky

Prosím o radu.Moje přítelkyně trpí depresemi a užívá antidepresiva cca 1 rok.Touto poruchou trpí i její otec a ji tedy postihla také.Ted k dotazu.existují antidepresiva ,která lze brát v těhotenství.Rádi bychom spolu měli děti.Jestli ano tak jaká.Děkuji za odpověď.D.Duda