Deprese

Ahoj vsichni, Sama touto nemoci netrpim,ale take potrebuji pomoc nebo radu od vas,kdo se v techto stavech vyznate.Uz 4 roky mam nemocnou mamku. Bere ruzne leky,kazdy rok jezdi tak 2-3 krat na 3 mesice do leceben,bere elek.soky. Nic,ale nepomaha.Nema o nic zajem,tloustne,ma priserne stavy(hlavne poranu),bud se prejida nebo naopak ji jist vubec nechutna a je silne negativni.Prestava na sebe dbat a kouri jako fabrika.Je taky ve veku 52 let a tim padem v prechodu a bouri se ji hormony.Ma velmi slozity vztah s mym otcem. Otec jeji nemoc neuznava,ma hrube komentare a rika ji,ze se nikdy neuzdravi. Ona to po nem opakuje a veri tomu. Protoze diky jeji nemoci se nemuze starat o domactnost a varit,odstehovala se k jeji matce(me 70 lete babicce),ktera se o ni stara. To,ale asi taky neni dobre,protoze spolu potom cele dny rozebiraji ruzne problemy a trapi se spolu. Mamka asi tak jednou tydne jde navstivit otce,ktery si sam vede domactnost.Ono se ji totiz po nem styska a asi ho ma jeste rada, i kdyz on ma velmi krute komentare. Takze ona se zase vraci k babicce a je ji zase zle,kvuli tomu co ji rekl(ze patri do blazince,ze se o ni nebude starat apd.) je to porad dokola.Uz si s ni nevime vubec rady.Nic ji nebavi a strasne rychle starne. Ja ziju v cizine a pokazde kdyz ji navstevuji-asi tak kazdy druhy ,treti mesic,vypada hur a hur a me to strasne desi. Se mnou a mym manzelem bydlet nechce,ani me nechce navstivit.A tak kazdy druhy den volam domu,abych ji potesila. Nekdy je ji lepe,nekdy breci do telefonu. Zaridila jsem ji schuzku s psycholozkou,ale nesla tam. Nechce hovorit o svym stavech a problemech. Asi se stydi. Uz ani nevyhledava sve pritelkyne,zacina se bat lidi a proto nerada chodi nakupovat a ven. Je to silena zmena. Jeste pred 5 lety byla cila jako rybicka. Moc pekna zenska,dokonce vypadala dost mlade na jeji vek. Chodila do prace,starala se o domactnost,s otcem se starali o zvirata,pole,zahradu.Starala se a pomahala sve matce i devadesatilete prababicce,ktera byla nemocna .Take se musela venovat dedovi,ktery umiral na rakovinu.Sama to v sobe drzela a nikomu nic nerekla ,ze deda umira..Byla to hodne silna osobnost. Mela take konicky,kamaradky,hodne cetla,sila,porad neco varila a pekla.Navic jeste musela zvladnout moje dospivani a teleci leta me mladsi sestry.A ted kdyz uz by mela byt v klidu a spokojena,prisla nemoc.Ted jsem ji vyjednala navstevu u pana Dragomireckeho ,ktery se zabyva jistym druhem terapii,navracenim se do minulych zivotu,podvedomi apd. Jmenuje se to HLUBINNA ABREAKTIVNI PSYCHOTERAPIE. Necekame zazraky,ale jista nadeje tu je.Budu vam vdecna za kazdou radu,pripominku,postreh nebo zkusenost jak mamce pomoct..Dekuji.janinapietro

Pavle,jsem z Ostravy,tak když napíšeš nějaký kontakt,napíšu Ti nějaká jména.

Ahoj Jardo, taky trpim, temito problemy uz dva roky, odpovidam protozeme to oslovilo, jestli mas zajem muzemsi popovidat mailem, nebo osobně, predatzkusenosti, tak se ozvi jestli chcesAhoj Vasek

Ahoj Jardo, taky trpim, temito problemy uz dva roky, odpovidam protozeme to oslovilo, jestli mas zajem muzemsi popovidat mailem, nebo osobně, predatzkusenosti, tak se ozvi jestli chcesAhoj Vasek

Zdravím všechny bratry a sestry ve smutku. :-) Před 7 lety jsem se dostal do velké životní krize, která naplno rozvinula můj celoživotní smutek. Začal jsem navštěvovat terapii, ale spíše to na mne mělo negativní dopad, vše se rozjelo ještě více a pak mne psychologové vykopli v "nejlepším". Naštval jsem se a řekl si, že tudy pomoc očekávat nemohu, že se musím postavit na vlastní nohy a snažit se sám. Začal jsem objevovat pro mne do té doby neznámy svět lidské psychiky. To mi dodávalo velký smysl mému snažení a já získával najednou jiný pohled na lidi okolo i na sebe, začal jsem dávat dokupy svůj špatný vztah s manželkou a snažil se ho povýšit na jinou úroveň. Bohužel jsem svou aktivitu zaměřil špatným směrem a po spoustě podrazů jsem se od ní odstěhoval.Po 3 letech jsme se rozvedli. Po ty 3 roky jsem navštěvoval psychologa, ale já si nejsem tak úplně jist, jestli to bylo dobře. Bylo to pořád o ničem, on v podstatě pořád jen mlčel,asi neměl co říct.V průběhu celé doby přišlo ještě pár dalších průserů ve vztazích s ženama. Nějak mne to vše zmohlo a cítím se už hodně unavený, fyzicky mi už postupně odchází páteř a další, nemám chuť ani vůli s něčím ještě něco dělat, o něco se snažit, chybí mi síla a chuť k životu. Celou tu dobu cítím hrozné tlaky a křeče v hlavě,roztržitost,neschopnost si zapamatovat věci,nevěřím už tomu, že by psycholog nebo dokonce psychiatr mne dokázal k něčemu dovést a já sám už to taky nedokážu. A přece bych tak strašně rád zase měl tu naději jako na počátku léčby. Bohužel už vím o spoustě věcí mnohem více a to mi brání být příliš optimistický. Nevím co mám dělat, rád bych zase zacal někomu věřit.No tak jsem se trochu neuspořádaně vypsal, ale v podstatě jsem začal psát proto, že jsem se chtěl zeptat, jestli tady náhodou někdo nemá dobré zkušenosti s psychologem či psychiatrem z Ostravy, zkusil bych už snad i léky, sám už na to nestačím a jak říkám, s dosavadním ps. to bylo v podstatě o ničem, ztráta času. On mi nikoho doporučit nechce,prý si mám vybrat sám. Ale jak a z čeho... Takže možná přece jen ještě trochu věřím a doufám, ale ten plamínek je hodně malý a vítr kolem silný.

Depresivní onemocnění je nejlépe léčitelné pokud se léky kombinují s psychoterapií (Rogersovskou, dynamickou, behaviorálně kognitivní aj.)Přemek

Ahoj Jano,ten psycholog byl opravdu vyborny...nebo spis to, ze jsem ho navstivila, ten proces lecby...Myslim, ze je to takovy Freudovec, pracuje stylem volnych asociaci, je absolutne nedirektivni, jen me jemne nasmerovava, posunuje..... mam v sobe hodne "cernoty", mela jsem pomerne hnusne detstvi, nasledkem toho spatne vybraneho ziv.parnera, priserny rozvod...je to vlastne logicke, ted bych mela byt v podstate v pohode - pomerne uspesne jsem to vsechno zvladla, sve cily a sny si plnim a telo {duse} si reklo - tak, ted je ten cas vyrovnat se s tim,co se v tobe nakupilo a co jsi vzdycky tak nejak sikovne zatlacila, aby te to neohrozovalo.No, snad se mi to povede.Nechci to zakriknout,ale leky beru uz dva tydny,myslim,ze zacinaji fungovat,bylo by to skvostne.Sice si to dost dobre nedokazu predstavit,co bude,az bude po depresi,ale co vim, je ze bude lip a to je dulezite.Taky jsem si uvedomila, ze nejvic si musite pomoct vy sami,nikomu na Vas tak zalezet nebude {nemate-li milujiciho partnera ci rodice}.Coz je tedy u depky problem,ja jsem si tedy pomahat nechtela, byla jsem si v podstate jedno {ne,ze by to byl markantni rozdil},ale vim, ze kvuli blizkym se dat do kupy musim.Kdo by to vsechno tahl,ze? :-}Takze Jani, zkus sehnat nejake reference, k psychologovi zajdi,bude to urcite +.

Chtela jsem se zeptat, mate nekdo zkusenosti s lekemRisperdal. Jak dlouho se asi bere a na jake potize?

Je mi 30 let, též mám zkušenosti s depresemi, proto si dovoluji zaslat příspěvek. U mne se jedná spíše o průvodní znak jiné nemoci - rozstroušené sklerózy. Ještě než jsem o RS věděla, snažila jem se proti depresi bojovat. Navštívila jsem psychiatra, kde jsem okamžitě při první návštěvě obdržela Portal. Opravdu deprese po 1 měsíci vymizeli, ale co následovalo potom, bych už prožít nechtěla. Absolutní ztráta sebekontroly. Proto jsem léčbu sama vysadila. Deprese se vrátily, tak jsem zkusila psychologa. Po 1 návštěvě, kde jsem se "vypovídala" bylo na 2 měsíce po depresích. Proto z vlastní zkušenosti mohu doporučit nějakou "vrbu" (kamaráda, psychologa..). V mém případě léky měnily moji osobnost a to není přesně to, co od stavu "bez deprese" očekávám. D.

Offelie napiš, jak probíhalo sezení u psychgologa. Tuším, že bych ho měla také vyhledat, ale ráda bych znala nějaké podrobnosti. nerada bych, aby mi bylo pak ještě hůře.

Trpěl jsem depresemi asi před 15 lety, navštívil jsem psychiatra a tato návštěva mne dostala do ještě větší deprese,do strašné deprese, dva roky jsem se krmil prášky, když se stav zhoršil následovalo zvýšení dávek a naopak, nebo zase jiný lék. Přitom jsem dodnes přesvědčen, že v počátku mi mohlo stačilo jen pár dobrých slov a ne nasazení těchto léků na kterých jsem se stal obrovsky závislý, neustále jsem počítal zda budu mít dostatek léků a radši už několik týdnů předem u lékaře nechal napsat další, bylo to strašné, strašné deprese se pořád vraceli. až jsem se jednoho dne naštval a všechny léky spláchl do záchodu a přestal navštěvovat lékaře. Lékař ni přitom volal, že léčbu nemohu přerušit, že musím léky užívat. Největší deprese jsem měl z toho psychiatra jen jsem ho potkal na ulici upadl jsem do těžkého stavu. Nebylo to lehké bez léku, absták byl kruty, trvalo to asi další dva roky, než jsem se z toho úplně dostal. Nyní jsem již naprasto v pohodě, občas na mě deprese samozřejmě padne, težší než asi na ostatní, v té době zvýším aktivitu, sport, koníčky a čekám až přejde a přejde vždy, to je jistota ale to býva tak jednou za rok či dva. Tak mi to spíš pomůže k větší aktivitě. V době největších depresí jsem proto začal podnikat, potkalo mne životních tragedií, nyní se rozvádím a přesto to zvládám s přehledem, bez prášků. na prášky rozhodně nespoléhej, hlavně hodně sportuj, protože srdce je depresí hodně ohrožené. a když přijde zvyš tempo a jen si řekni, stejně zase odejde, tak co se tím zabívat.ahoj standa

Seropram (citalopram) je antidepresivum řady S.S.R.I, což je zkratka: selektivní obraceči (reuptak) serotoninu.1) nejsou návyková, protože změna sktruktury příslušných receptorů probíhá nepřímo skrze zvýšení objemu serotoninu v syn. štěrbinách (down-,up-,regulace).Léky typu diazepam jsou navýková právě proto, že sami přímo mění strukturu příslušných receptorů. Opakuji, že antidepresiva tak činí nepřímo, proto nejsou návyková, ale i proto nástup jejich účinku je až za 10 - 20 (30) dní.2) jejich účinek se projeví za delší dobu (DOWN, UP -REGULACE).3) Nezpůsobují relaxaci svalstva, neuvolňují.Léky typu Diazepam tak činí, po jejich vysazení může nastat opak stavu relaxace - křeče resp. úzkost.4)Pomalé vysazení antidepresiv typu S.S.R.I. nevede kromě neškodných vedlejších účinků, k větším problémům.5) při řízeném dávkování (pomálé zvyšování dávky až k terapeutické) nezpůsobují žádné vážné vedlejší účinky (až na vyjímky např. lékové alergie, ty lze mít i na Celaskon)Totéž platí i pro Moclobemid (AURORIX), ten zvyšuje množství serotoninu odlišnou cestou, dieta není u něj tak přísná jako u léku tohoto typu, ale I. generace tranylcypromin (PARNATE), dnes již nevyráběn.Přemek

Hmm, vydrzet...uz nevim jak..nenapdlo by me, ze me neco takoveho potka..vzdycky jsem byla silna, uspesna, optimisticka..no, ono zvnejsku se toho zas tolik asi nezmenilo, pouzivam takove "usmivaci pozitivni mimikry", ale tam vevnitr-cerna dira...v ctvrtek mam sezeni s psychologem, to jsem zvedava, na jaky smysl zivota asi prijdem, kdyz zadny neni, ze... mejte se lip.

Zkuste se podívat do sekce Panická porucha.

O aurorixo vím jen to,že je to antidepresivum a měla by být u něj určitá dieta.Např.nejíst banány,syrečky atd....Antidepresiva zabírají až za delší dobu,tak to chce vydržet.Ahojky

Ahoj,chtela jsem se zeptat, mate nejake zkusenosti s branim Aurorixu? Mam ho nasazeny asi tyden, zadne pozitivni ucinky se samozrejme jeste ani nestacily projevit, ale co se tyce tech negativ, jsem hrozne neklidna a vice uzkostna. Potykam se se zvysenou chuti na sladke, takze jestli priberu, bude to hrob, protoze vzhled je posledni, co me jeste alespon trochu drzi....tak se snazim sportovat, ale silene se do toho nutim, endorfiny si asi vzaly v cele Praze dovolenou, zadny ke me nikdy neprijde...sakra, ani napit se nemuzu {doktorka rikala, ze se leky s alk.nesnasi, ale podezrivam ji, ze keca}, tak jsem si to zakazala....to by me zajimalo,jake poteseni mi asi tak zustalo..o zadnem nevim, no, treba jsem jen blbka.Sorry za tak dlouhe vypisovani, doufam, ze se nejaky "spolubojovnik"ozve. O.

Mám k Vám prosbičku,můžete mi prosím Vás napsat něco o lécích jako je seropram a rivotril.Máte s ním nějaké zküšenosti?Mám tuto kombinaci užívat a mám strach z návyku,za jakou dobu může vzniknou návyk na lék a myslíte ,že záleží jaké množství se bere?Napište mi prosím Vaše zkušenosti....Moc díky

Básničko,s tím brečením jsme na tom asi podobně!Kolik ti je? Já to sice neřeším sladkým,vypadnu na zahradu,snažím se něco dělat.Trochu mám obavy z podzimních plískanic a se zimy,ale asi opráším jehlice a budu plést.Budu se muset zamyslet.Neutápěj depresi v alkoholu,je to pak ještě horší!

Rad bych se zeptal jak se dostat z nasledujici situace. Je me 29 let a asi pred mesicem po rozchodu s jednou divkou, jsem se uklidnil a bylo me celkem dobre. V prubehu vztahu k ni jsem byl permanentne nervozni a nebylo me celkove dobre. Takze jsem byl celkem v pohode a nedavno jsem se sesel s divkou kterou jsem drive znal (asi 9 let) a mel jsem ji velmi rad, myslim ze nase naklonnost nijak neutrpela (jinak byla platonicka ale ja chtel vzdy vic). Setkani vyslo z jeji strany a uz kdyz jsem na nej sel tak jsem vedel ze na ni opet zacnu myslet a zase se budu trapit, ze mezi nami nemuze byt neco vic. Tak to taky dopadlo, hezky jsme se pobavili a slibili se ze se uvidime casteji, ja ji ovsem hned na to psal, ze se s ni nemohu schazet, protoze se pak trapim svymi vzpominkami a myslenkami na ni.Jinak si v soucasnosti nikoho nejak planovane nehledam. Otazka je : doporucovala byste se s touto slabosti vyporadat spis schazenim s ni a svym zpusobem postupnym zahubenim techto myslenek (s tim ze budu vlastne trpet velkymi - opravdu velkymi depresemi) nebo jsem to vyresil tim, ze se s ni nebudu schazet lepe ?

Já vím.Nemůžu napsat víc o sobě.Nevím jestli by si to nepřečetl někdo, kdo mě zná.Stydím se za to.Nemám přítele ani psychoterapeuta.Jednou jsem to zkusila a trval na tom, že na první schůzku musím přijít s manželem.Po 20 minutách se mě zeptal o co mi jde, když se o mě manžel tak hezky stará a dává mi tolik peněz, takže jsem bez starostí.To že se občas napije prý není na závadu, neboť každý se někdy napije.Od té doby chodí pravidelně pít spolu./to není vtip/Není co dodat.Tak už jen ten přítel, ale ty tady u nás nějak nerostou.Asi hnízděj v jiných krajích.mimochodem jsi mě potěšil.Ahoj B.