Deprese

Mam takove zvlastni prani, mohl by mne nekdo z Vas za jakoukoliv cenu sehnat Defobin nebo Neurol 1,0 ? Moc Vas prosim, ozvete se nekdo, vse vysvetlim osobne.

Ahojky IvanoJe dobře , že jsi to překonala a na ty terapie chodíš. Já jsem se po návštěvě psychiatra citila dobře, tak jsem už na ty terapie nešla. Momentálně jsem v celku O.K až na maličkosti ale říkám si že to zatím jde . Měj se fajn a určitě zase napiš ahoj

hano,ja jsem taky trpela bulimii, a psycholozka (ne psychiatricka) mi hodne pomohla. jde o to, najit toho pravyho, kterej ti sedne - nikdo ti pomoct nemuze, jedina cesta z toho vseho je pres tebe. pokud opravdu chces, a ses ochotna pro to neco udelat (treba zacit hledat odbornika, kterej ti bude vyhovovat), jdes spravnym smerem.

Ahoj Elco.. Take se mi nechtelo chodit na terapie, ale rikala jsem si, ze se musim prekonat, protoze vim, ze se mi tam nechce jen kvuli tomu strachu z lidi z komunikace z toho jak me budou videt oni nebo primo ten psychiatr. Takze z toho duvodu tam prave musim chodit, kdyz se toho tak bojim ne?:-) Tak zase napis ahoj Ivana

Ahoj Klaudie,zarazila me Tvuj nazor, ze se proste nesmis vratit do Cech tlusta. A co se stane, kdyz prijedes tlusta? Bojis se negativnich reakci lidi? Tak si proste reknou, ze jsi pribrala. Vzdyt to prece neni tak dulezite, ne!!! Ale taky si reknou, ze jsi byla v cizine a umis jazyk. Muzes jim ukazat fotky, kde jsi vsude byla, povykladat zazitky apod. Nezabyvej se jen tloustkou. Jsem taky tlusta a je mi uplne jedno, co na to rikaji druzi. Zkus si tam najit nejakou kamaradku a zabav se necim, najdi si nejakou aktivitu, hlavne nebud sama. Pokud mas na jidlo chut, tak si ho proste kup a nevycitej si to. Lehce se to pise, ze? Drzim Ti moc a moc palce, at se Tva situace zacne zlepsovat. Dej pak vedet, jak na tom jsi. Mej se hezky.

Ahoj dano a IvanoPřidávám se k vám, jelikož prožívám něco velmi podobného. Věčné kontrolování co jsem řekla, jestli dobře, nebo špatně. Někdy nejsem schopná ani např. v tramvaji otevřít okno, jelikož se šíleně soustředím na to jak ho otevřu , jestli mi někdo vynadá apod. Podobných situací zažívám celkem dost . Mí kamarádi a známí mě považují za upovídanou a zábavnou osobu. Mám v tom sama zmatek. Znaméní jsem Blíženec ,což jsou prý dvě naprosto odlišné ppovahy -osoby. Velmi často si takvážně připadám. Psychiatra jsem zkoušela a celkem mi pomohl, ale něco ve mě říkalo , že to musím zvládnout sama.Takže na terapie jsem nezačla chodit, s tím že to už zvládnu sama , ale někde v koutku duše vím , že jsem tam nešla ze strachu . Je to tak moc složité a nevím proč. Zatím to nějak zvládám, někdy ne , jednou jsem nahoře , jindy zase dole. Myslím , že je to také otázka sebedůvěry. Takže se učím si věřit, snažím dělat věci kterých se bojím ( otevírám okenka v tramvajích apod.) Moc ráda bych vám dala nějakou obecnou radu,ale žádnou prostě nemám. Napište určitě jak pokračujete já se také přidám a určitě to zvládnem. !

Dobry den, pani doktorko,potrebovala bych poradit, protoze nevim, zda jsou me problemy opravdu vazne. Pred rokem jsem zmenila zamestnani i pritele. Pracovala jsem jako servirka a jelikoz mam problemy s komunikaci s lidmi, tak to pro me bylo tezke. Cely rok jsem byla tak nejam ve stresu. Skoncilo to tim, ze jsem naprosto vycerpana paradoxne ztloustla 15 kg, prestoze jsem brala projimadla a rok mam bulimii [nekdy zvracim trikrat denne]. Kvuli me vaze se se mnou rozesel muj pritel a ja nebyla nadale schopna chodit do prace. Abych tomu vsemu unikla, tak jsem odcestovala do USA, kde jsem nyni pul roku a me deprese se cim dal tim zhorsuji. Jedine, co me tu tesi je jidlo. Kazdy den se budim s predsevzetim, ze to zmenim, ale jakmile projdu kolem prvniho stanku s jidlem, tak to zrusim. Nemam tu vubec nikoho, kdo by mi pomohl a bojim se, ze to sama nezvladnu. Nekolik mesicu jsem porad brecela, ale ted posledni dobou jsem nejak otupela. Necitim vubec zadnou potrebu se bavit s lidmi, takze z prace jdu domu a tam se prejidam. A druhy den to same. Co si o tom myslite? Jsem opravdu nemocna nebo jsem si to jen vsugerovala, protoze nemam pevnou vuli zhubnout. Nemohu se vratit do Cech takhle tlusta.

Ahoj Dani. Znam presne tvoje pocity a myslim si, ze i spoustu ostatnich na tomto serveru. Take se s timto potykam uz delsi dobu, jen s tim rozdilem, ze na me to neni moc poznat. Jsem totiz dokonaly herec pokud nechci aby nekdo neco poznal. Casto se toho desim. Chtela bych nekdy prestat hrat a byt uplne sva, ale nevim jestli to je vubec mozne. Spis si myslim ze uz je to nejak v povaze. Ja nejsem moc dobry radce, ale v kazdem pripade, pokud mas i nejae uzkosti atd. je dobre zacit s psychoterapii. Asi sam psycholog nebo psychiatr ti doporuci jestli skupinovou nebo individualni. Ja chodim na skupinovou, teprve asi mesic a neco. No moc se tam necitim, ale musim se prekonat a vydrzet to, protoze prave tam se muze ten nas problem casem vyjasnit. Myslim ze v mem pripade se jedna o nejakou kombinaci soc. fobie s PP nebo ja nevim. Nikdo mi nerekl o co jde. Je hrozny a nekdy i smesny jak se porad clovek snazi dopatrat co to ma za poruchu, ale asi to prameni vsechno z jedne veci a to je nejaka zivotni nebo osobnostni krize nebo krizovatka a kazdej na to reaguje proste jinak podle povahy a dispozic. Nekdo depresi, nekdo PP, nekdo ruznymi fobiemi a vubec totalnim zmatkem v sobe. Ja uz verim jen jedne veci a to je cas, i kdyz je to tezke a chtela bych byt ok samozrejme nejlepe zitra!! Takze si precti neco o Panicke poruse nebo socialni fobii a treba se tam poznas a trochu te to uklidni. Urcite to ma take nejakou spojitost se sebevedomim to urcite. A proto: Psychoterapie!!! ajine. Tak zatim ahoj a neboj se jednou bude zase lip to je veta co me drzi nad vodou.. Pa ivana

taky cítím divné chvění v orgánech,prsou,i nohou ...nevím.srdce mě taky celkem buší ... dost si to uvědomuji.je to nepříjemné.je mě 23.

AHoj všicni ,prosím mohl byste mě někdo pomoct,nevím, je mě nějak divně.Jsem strašně nervozní, když mám něco říkat, nebo mluvit na veřejnosti.Tak strašně se mě začne dělat zle,úplně se spotím,zrudnu.Nemůžu být na jednom místě, stalo se mě opakovaně, že jsem musela odejít, jinak bych se zbláznila.Bylo to strašně trapné.Co to je? Myslím, že mám nedostatek sebedůvěry, nebo jak? nevím.Připadne mě,že strašně myslím na to copřesně dělám, až tak důsledně,že nemůžu udělat nic,přesně se slyším jak něco říkám.Jsem často sama.jak proti tomu mám bojovat.připadne mě, že se moc prožívám.jako by se moc stydím.třeba si představím sebe jak něco říkám ... nevím jsem blázen? taky mě chybí moc fyzický kontakt s někým.K někomu si lehnout a být u někoho,myslíte,že to jeproto, že jsem nesamostatná? Přitom na druhou stranu nejsem.Jak mám věřit sama sobě.Jde to vytrénovat,jaké jsou dílčí kroky ...nebo je to důsledek a normální.Jak to mám překonat....

Presne tak holky, nevzdavejte to....myslim, ze by Vam dost pomohla psychoterapie..rozebrat s nekym citlivym, intelignetnim psychologem co Vas trapi a kde mohou byt koreny toho vseho...me je 26, myslela jsem si, ze sve hnusne detstvi uz jsem si odzila, v zivote, da se rict, jsem spis uspesna nez naopak, studuju, pracuju, muzum se libim a ejhle..pocity ze jsem hnusna, tlusta, hloupa, neschopna, ze me nikdo nemuze mit rad, protoze jsem proste k nicemu me prepadly ani jsem se nenadala...zkousela jsem to prekonat vuli, ale to proste nejde..lidska duse je svinka rafinovana, peclive si uklada vsechny zazitky prozitky emoce a potlacujeme-li je, na chvili nam to mozna projde, ale pak se ozve.......deprese si proste nevybira..A budte moc rady, ze mate pritele, kdyby jste byly samy, jste na tom mnohem hur.Tak hlavu vzhuru, kaslete na vsechny predsudky o tom, jak ma "uspesna mlada zena" vypadat {krasna,stihla,vykonna,ambiciozni....}, budte sve, vzdyt kazdy jsme jiny a kazdy cenny prave pro tu originalnost...kdyby nas Buh nechtel ruzne, tak by asi Adama a Evu naklonoval, ze....ale to jsem odbocila...Tak drzim palce a s hledanim te odborne pomoci to zkousejte dal {co se kontaktovat na Linku duvery, treba Vam poradi}, je treba vytrvat.O.

Pajulo a Hano, každý problém má řešení. Jeden psychiatr nepomohl, pomůže jiný, nevzdávejte se! Na podzim má depku skoro každý (statisticky) a maturita je nejhorší zkouška v životě. Vím, co říkám a to mě od ní dělí už téměř 30 let... V jednom dni umět "prodat" znalosti více předmětů a let, je to síla, ale všichni ji nakonec udělají, protože i vaši kantoři kdysi maturovali... :-) Budete šťastné, že jste to zvládly. Teď je potřeba, abyste co nejrychleji daly do pořádku svoji psychiku, protože každá přechozená nemoc nebo bolístka se léčí mnohem déle a hůř. Nic neodkládejte!!! A kdybyste chtěly hodně útěchy, tipů, názorů, přeskočte do "panické poruchy", má k depresi blízko...

Ahojky Pajulo. Četla jsem tvuj prispevek, jsem na tom stejně, mam pocit, jako by jsi popisovala moje pocity. Bude mi 20, mam pred sebou maturu a nezvladam. Puvodne jsem vyucena, ale dodelavam si nastavbu. Kdyz jsem se na ni hlasila, byla jsem plna elanu, chuti do zivota, spradala jsem sny o budoucnosti. Ale ted bych to nejradsi vzdala. Vis zitra tobudou dva mesice co jsem se vdala, nemusela jsem, z lasky. Byla jsem moc stastna, oba jsme byli stastny, jenze na chvili. Krome problemu se skolou, kde mam pocit, ze maturu nemuzu nikdy udelat, mam take problemi s jidlem, a to dost vazny, mam bulimii, trpim tezkymi depresemi, problemy s mym otcem a s tchyni. Nevim jak dal a nejhorsi na tom je, ze ty deprese a ty moje nalady a stesky musi snaset clovek, ktereho tolik miluji, ktery se mi snazi pomoc, ale uz nevi jak, jak dal. Take jsem zkusila psychiatra, ten byl na byterky, nikdy uz k nemu nepujdu, byl to otresny zazitek. Je skoro pul jedenacte v noci a opet me chytla ta moje depka, prave jsem navrhla sve lasce, ze se rozejdeme, protoe uz nechci aby dal trpel se mnou, boli ho to, unavuje, ma svych starosti dost. Po tvarich mi tecou slzy pomyslim na sebevrazbu. Mam pocit, ze se mi hrouti svet, nevim kdo jsem, pripadam si jako omyl na tomto svete. Jsem tlusta, ztratila jsem veskere sebevedomi, a nejvic me depta jidlo! Proklinam ten den, kdy jsem si poprve strcila prst do krku, po jidle, abych nepribrala, a ejhle ztloustla jsem ani nevim jak. Hledam pomoc, nekoho, kdo by mi rozumel, kdo by me vyslechnul, poradil. Hledam i lekarskou pomoc, protoze s toho v cem momentalne jsem se asi uz sama nedostanu. Byla bych moc rada, kdyby mi nekdo dal kontakt na nejakeho psychologa nebo psychiatra, nebo kdyby se jen tak nekdo ozval. Dekuji. Trochu se mi ulevilo, asi je v mem povidani zmatek, ale pisu to co mi prijde na mysl. Jsem opravdu moc nestastna a zdeptana.

Vsechny Vas moc zdrawim!Vubec ani nevim kde mam zacit pac v posledni dobe uz nemam chut ani premyslet a tak ted budu mit asi problem pekne a strucne popsat muj problem...!Po precteni Vasich prispevku sem se tak trosku bala napsat ale asi bych z toho nemohla spat,kdybych se nesverila Tem co o tom neco vedi a snad dokazi nejak pomoci!Zacnu od konce a to tim ze me ceka maturita a ja uz ted mam silene deprese z toho ze to nedokazu,vim rikate si co to tady pise za kecy..to si prece prozil kazdy ale to neni vsechno!Porad jenom utikam ze skoly a rikam si od pristiho tadne uz nevynecham ani jednu minutu ale uplne sem zacala vynechavat patky!Radeji se seberu a nakoupim si treba za 200Kc(pokud mam,ale kdyz nemam tak na jidlo se to nejak sezene)strasne mooc sladkeho a uklidnuju se tim ze vse spapam a je mi fajn,ovsem ne nadlouho!A to je dalsi muj problem-jidlo!Staci kdyz mi nekdo neco rekne,nebo se mi neco stne tak hned vsechno resim jidlem:-'(Porad si rikam ted jeste nc resit nebudu ted bude matura,a pak bych chtela zmenit cely zivot ale asi bych mela se sebou zacit neco delat hned ale to tak srasne nejde!Sem uplne slaba!Byla se u psychiatra ale mam pocit ze se mi vysmal do tvare jako ze mi nic neni ale asi zapomel na to ze sem mu jeste nerekla vsechno!Lidicky ani nevite jak se mi pomaloucku ulevuje jak se zacinam rozepisovat,ale musim rict ze toto je jen takovy zacatek meho zivota a to navic od konce!Kdyby nahodou nejakou osubku zajimalo neco vice a kdyby mel nekdo pocit ze vim o cem mluvim tak bych byla moc rada kdyby pomohl jakkoliv!Nechci se tady nejak nabizet ale mozna to trochu urychli a usnadni cislo +420776258329

Chtěla bych se zeptat na zkušenost s lékem Rivotril.Jestli ho někdo bere tak jaké dávkování a jaké jsou vedlejší účinky.Taky by mě zajímalo jak je to s vysazováním ,jestli jsou problémy.Díky za vaše rady

Také jsem léta trpěl podzimními depresemi. Loni jsem si zakoupil osobní stimulátor, aktivovaný systémem JL. Nejenže zmizely dperese, ale také se celkově zlepšil můj zdravotní stav. Mohl jsem již vysadit prášky na snížení cholesterolu, proti cukrovce a dokonce se zlepšil můj sexuelní život. Zvášila se mi vitalita, jak fyzická, tak psychická. Prostě super věc. A když jsem si spočítal, kolik mne stála za den, byly to necelé čtyři koruny. Takže levnější, než byly doplatky na léky. Blížeji na tel 603 42 37 96

Také jsem léta trpěl podzimními depresemi. Loni jsem si zakoupil osobní stimulátor, aktivovaný systémem JL. Nejenže zmizely dperese, ale také se celkově zlepšil můj zdravotní stav. Mohl jsem již vysadit prášky na snížení cholesterolu, proti cukrovce a dokonce se zlepšil můj sexuelní život. Zvášila se mi vitalita, jak fyzická, tak psychická. Prostě super věc. A když jsem si spočítal, kolik mne stála za den, byly to necelé čtyři koruny. Takže levnější, než byly doplatky na léky. Blížeji na tel 603 42 37 96

Také jsem léta trpěl podzimními depresemi. Loni jsem si zakoupil osobní stimulátor, aktivovaný systémem JL. Nejenže zmizely dperese, ale také se celkově zlepšil můj zdravotní stav. Mohl jsem již vysadit prášky na snížení cholesterolu, proti cukrovce a dokonce se zlepšil můj sexuelní život. Zvášila se mi vitalita, jak fyzická, tak psychická. Prostě super věc. A když jsem si spočítal, kolik mne stála za den, byly to necelé čtyři koruny. Takže levnější, než byly doplatky na léky. Blížeji na tel 603 42 37 96

Pokud Ti nevadí, že jsem muž, napíšu Ti v krátkosti svůj názor. Taky mám pocity zbytečnosti a marnosti. Prášky mi nepomáhají. Mám vysokou školu a teoreticky pěknej život před sebou. Houby. Nevím, jak dál. Ale třeba to nějak půjde. Musí. Každej problém se zdá o něco menší, když se na něj člověk podívá druhej den nebo druhej měsíc. Uvidíš.M.

nemám zatím osobně problém s depresí,i když se s ní samozřejmě někdy osobně setkávám,ale,jsem denně v kontaktu s člověkem,mladým 25 letým chlapcem,který má obrovské problémy s depresí ve spojení s epilepsií.Už jsem s ním a jeho rodinou prožila mnohé kruté chvilky.Trávím v zaměstnání 16 hodin denně,pracuji ve vedoucí funkci,a jsem právě vystavena problémům onoho muže,řekla bych,že jsem až dost zaangažovaná na jeho problémech.Ne že bych na nich nesla vinu,naopak jsem jeho ochráncem.Má svoje ošklivé dny,kdy se jeho nemoc opravdu těžce projevuje a já mu podávám léky a dokonce i uklidňující injekce.Je mi ho strašně líto,stále spolu s ním a s psychiatrem spolupracujeme,i s jeho rodiči,kteří jsou však dost často mimo hranice republiky.To jsou pak opravdu těžké dny,které s ním trávíme.Ale mám bezvadného manžela,který mi pomáhá.Už pomalu zoufám,jeho stav se též na mě odráží,protože se mu snažíme už několik let pomoci,ale prostě to nejde.začínám už číst knihy o psychiatrii a vše co souvisí s psychologií člověka.Musíme se totiž vedle takového člověka naučit žít,ono to patří i k mému zaměstnání,ale to je právě kombinace docela nešťastná.Už jsem několikrát uvažovala o tom,že zanechám své práce a půjdu pracovat někam jinam,kde není na mě kladen tak psychický stav,ale nedokážu to.Nemůžu přece zanechat nemocného člověka,který je přímo na moji osobu vázán psychicky,jen tak.myslím,že by to jeho nemoc ještě pohoršilo.určitě někdo z vás žije vedle psychicky labilního člověka,a jak to snášíte a řešíte?Docela by mě to zajímalo.takže všem,kdo trpíte depresemi,nezoufejte,život jer přece jen krásný a žijeme ho jen jednou,nezapomeňte,že je spousta lidí kolem vás,kteří vám chtějí pomoci a určitě to také dělají.