Deprese

Ahoj Marie, jsem rád, že se k nám někdo připojil a podělil se s námi o své pocity. Pajka má pravdu není to s tebou tak vážné /alespoň podle toho co píšeš/. Je tedy fakt, že to, co zvládáš by ti mohl leckdo závidět ale....Mám takový dojem, že tvůj pocit nedostatečné seberealizace má své opodstatnění nebo si o svém občasném stavu potřebuješ s někým popovídat.Co si o tom myslíš ty?Seberealizace co má spád, to je docela zajímavá kombinace, zajímalo by mne jakou máš představu, zkus to napsat. Někdy mne napadne, když píšeš, že jsi sama schopna určit si svou cestu, jen to ve svých myšlenkách nepostřehneš a k tomu je právě dobrá komunikace. Také je někdy třeba myslet srdcem a poslouchat svůj vnitřní hlas /tedy ten kladný samozřejmě/, cit je velice důležitý. Já sám můžu čerpat jen z toho, co napíšeš nebo co mohu z tvých slov vycítit. Píšeš, nejsem schopna nic začít a dokončit. Na druhou stranu jsi ale zvládla gympl, dostala se na vysokou, takže pravda je někde jinde nemyslíš?Teda já tě nechci nějak rozebírat, jen si nemyslím někdy to co ostatní. Možná by bylo při tvé vitalitě dobré pomáhat potřebným, alespoň v rámci svých možností, rozumíš mi? V pomoci druhým ať je jakákoli lze totiž také najít onu chybějící část našeho já, nehledě na to, že pocit z pomoci bližním je někdy nenahraditelný.Jo a věcí, které jsem dělal a ještě dělám na poslední chvíli je mnoho, takže vím o čem píšeš. Klidně bych se tě taky mohl zeptat jak vše stíháš. Jdeš cestou nejmenšího odporu /na to jsem nepřišel já, jde o tvá slova/, to je pravda, ale čím to je, že? Jde o lenost? Těžko. Nedostatek motivace? Zřejmě ano. A také jsi třeba v pohodě a potřebuješ jenom činost, která by převýšila tvé dosavadní měřítka a poznání. Zkus si vybrat, možná je vše jinak, uvidíme na co příjdeš ty.Jinak co se týče mne cítím se poslední dobou dost unavený, potřeboval bych asi na chvíli vypnout, tedy kdyby to šlo. A co jinak ty, kde a co studuješ? Vybrala jsi si alespoň studium, které tě baví? Já už končím, protože mi nějak těžknou oči měl bych jít spát /a někdy se mi to i podaří/.Takže ahoj, těším se na odpověď. Petr

Ahoj Ivano, díky za důvěru. Někdy mám pocit,že ta touha po seberealizaci znamená u každého člověka zásadní problém. Chceme mít někoho rádi, být někým milováni a vytvářet hodnoty materiální či duchovní, jenže než vše začneme činit chceme znát smysl života, tzn. proč jsem tam kde jsem a proč vůbec existuji atd. Nejedná se o tvůj případ, myslím to všeobecně. Vždycky jsem měl a mám problémy s tím, že jsem začal dělat věci tak, jak je cítím, ale ne vždy jak chtějí ostatní. Určitě vše rodinou nekončí, spíše začíná. Znám rodiče, kteří poznali některé hodnoty až prostřednictvím svých dětí /včetně lásky/. Jsem věřící člověk, ale má víra nemá nic společného s tím, co nám společnost nebo církve předvádějí,má víra se týká hlavně změny hodnot, ale já zažil a viděl, co jsem asi měl, změnil jsem svůj život, přesto nastal ještě větší odstup od jistých lidí, kteří mi přestali rozumět. To vše se dá zvládnout, horší je to s lidmi, kterým nemá kdo poradit, či soudí druhé dle sebe. Nejsem pesimista, ale velké iluze si o dnešní společnosti nedělám. Mám rád lidi a snažím se pomáhat seč se dá, jenže lidí, kteří chtějí trochu víc než to materiálno je mnoho. Kde si vybrat? Co dělat? Alternativ seberealizace je tolik, ale která nás uspokojí? Nějak jsem se rozepsal, snad ti to nevadí. Je moc důležité mít si s kým od srdce popovídat nemyslíš? To je vždy dobrý začátek. Ale abych nepsal tolik jen o sobě. Píšeš, že se trápíš, to mne mrzí, ale na druhou stranu je dobré tvé vnímání krásného světa. Ano je krásný a někdy si myslím, že ho kazí jen lidé. Všimni si taky jak jsou si někteří lidé co sem píšou podobní, také jim cosi schází a ty psychické stavy jsou jen důsledkem nepochopení sebe sama, nedostatkem lidí, kteří nám rozumí či chtějí opravdově pomoci atd. Jo a ten pocit neschopnosti něco začít nebo dokončit má podle mně asi 50% lidí, včetně mně. Jsou jisté věci, které se mi nedaří dokončit ať dělám co dělám, ale mám v sobě cosi dobrého,jež mne nutí začínat znovu a znovu a nevzdávat se. I ty to máš v sobě a to tě nutí k pocitu "ještě něco dokázat". Teda já zírám jak jsem se zase rozepsal, nechtěl jsem ti tady dělat přednášku, ale chtěla jsi vědět co já, tak píšu, příště se polepším. Víš když jsem jezdil po přednáškách zjistil jsem, že ti lidé, kteří přišli mají mnoho společného a tady je to samé. Budu končit, jen mě ještě zajímá tvá velká životní křižovatka, protože já mám někdy pocit, že na ní stojím pořád. Je to z tvého pohledu tak vážné? Měj se a piš. Petr

Marie,myslim, ze to s Tebou nebude tak zoufale. Jsou jedinci, kteri se stejne jako Ty "vybicuji" pouze pod tlakem, napr.casovym. Neni pravda, ze nebudes v zivote potrebovat, co se ve skole naucis, naopak, pouze to nebude zaskatulkovano do kapitol, lekci a nevim ceho (vse souvisi se vsim...). Neni ani pravda, ze clovek pracuje pouze pro penize... Fakt je, ze primerena odmena by k praci mela nedilne patrit.Jo, a myslim, ze skutecnost, jak zvladas lehce studia, svedci ve prospech Tve inteligence :o)

To je pojemenovani spravnymi slovy. Muj problem v podstate spociva v tom, ze mam touhu udelat spoustu veci a pritom nejsem nic schopna zacit a nic rozumne dokoncit. Treba priklad je uceni: od gymplu, kdyz jsem malem neprolezla kvuli lenosti maturitu, si davam neustale predsevzeti, ze se budu ucit, ze se aspon na nasledujici zkousku skutecne dobre pripravim. Mam za sebou pres 30 zkousek na vysoke a ani na jednu jsem nebyla pripravena dostatecne, abych si mohla rict, tak dnes me fakt vyrazit nemuze. Objektivne si nemuzu stezovat na neuspech, protoze aktualne studuju v zahranici, ale jde o prinicip, jde o to,ze jdu vzdy cestou nejmensiho odporu, aniz bych sama chtela. Pravidelne vse dohanim na posledni chvili, i kdyz mam plno casu. JE to o te seberalizaci, touzim po seberealizaci, ktera bude mit trochu spad, proste to nekam povede a nebudu se furt motat v kruhu s pocitem, ze to, co se naucim ve skole je stejne v zivote temer na houby a to, co delam v praci, je vetsinou stejne jen pro penize.

Ahoj Petre rada bych si take s Tebou dopisovala,pokud budes chtit.Mam stejne problemy jako Marie a zrovna jsem na velke zivotni krizovatce. Nejvic me trapi neschopnost se rozhodovat. Moje obava prameni hlavne z toho, ze nechci delat veci proto, ze bych mela, ale hlavne proto, ze chci a citim to tak spravne. To je muj velky rozpor. Ja proste chci jit tou spravnou cestou tou opravdovou a prave s te mam mozna nekdy strach. Chci zjistit proc se porad trapim na tom svete, kdyz je tak krasnej. Mozna mas pravdu s tou rodinou mozna tam prijde to naplneni, ale take si myslim, ze neni dobre se uplne upinat na rodinu. Myslim si, ze hodne touzim po seberealizaci. Nevim proc mam porad pocit, ze jeste neco chci dokazat, ale pro svoji neschopnost neco dokoncit a pustit se do toho jsem proste v zacarovanym kruhu. Nevim kde se ve mne bere mylny pocit, ze rodinou vse pro me konci. No a co ty? Napis neco o sobe zatim ahoj jdu varit. Ivana

Ahoj Petre, tezko se da rict, co jsou je zivotni hodnoty. Proste jako vsech, byt zdravy, milovat a citit se milovan, mit uspech ve skole, v praci, mit pratele atd. Srandovni je prave fakt, ze ja vubec nemam k uzkosti a depresim duvody. Sice se nestaram o rodinu, protoze zatim zadnou nemam, teda respektive jsem aktualne v zivonti fazi, kdy uz nejsem moc s rodici a jeste nemam svou novou rodinu. Mam teda pritele, ale s tim nebylim a jeste dlouho nebudu, protoze mame oba studijni a pracovni plany, takze se trochu mijime v case a prostoru, ale jinak nam to klape. Jsem s nim v permanentnim telefonickem a mailovem kontaktu. Problem je aktualne asi ten, ze jsem v zahranici, sama a i kdyz mam plno veci, ktere bych potrebovala udelat, tak muj vykon je minimalni prave proto, ze jsem panem sveho casu a stale neco odkladam a taky mam tendenci o svem psychickem rozpolozeni vic premyslet, na coz doma nemam zrovna moc cas. Chci rict, ze stavy uzkosti me provazeli i driv, ale spis tak 2x do roka a casto byly podepreny objektivnimi duvody. Ze jsem se treba s nekym rozesla atd. Tady se to objevilo uz vickrat a v podstate bez duvodne. Ted jsem treba aktualne velice v pohode. V sobotu jedu lyzovat a moc se tesim. Navic jsem vcera udelala zkousku a nasledujicich par tydnu zase nemam zadne fixni povinnosti, coz je prijemne, ale otazka je, jestli to nepovede zase ke stresu, ze si neumim organizovat cas, tak jak bych potrebovala a ze vlastne kvuli tomu spoustu veci propasnu. ...

Aleno, s antidepresivy osobní zkušenosti nemám, ale vím jistě, že by mělo jít o dočasné řešení. Tyto léky působí na každého člověka trochu jinak a ovlivňujících faktorů je mnoho. Pokud ti nebudou dělat dobře je třeba poradit se z lékařem a zkusit jiné alternativy. Poradit ti nejlépe může jen ten, kdo zná tvůj problém blíže. Přeji ti mnoho úspěchů v tvé léčbě.Petr

Milá Marie, člověk jako ty, který si dovede definovat svůj problém má dosti dobrou naději tento stav překonat.Sama jsi naznačila možnost řešení /mentální cvičení atd/, takže teď bude záležet na tom, co by ti lépe vyhovovalo. Víš onen stav, který popisuješ může být často oním hnacím motorem, který žene člověka kupředu. Je zřejmé, že ti ještě kousek k tomu životnímu štěstí schází, ale to je přirozené, vše nemůže člověk dostat najednou.Často pomůže ženě i starost o rodinu či někoho druhého. Fungující rodina a děti, to jsou často léky na naše bolístky. Je také možné, že tvůj stav pramení někde v dětství, ale mnoho bych to nepitval, protože máš snahu a určitě i sílu vše překonat.A co bych ti poradil?Je pro mne těžké radit konkrétně, jelikož neznám všechny sovislosti, snad kdyby jsi mi napsala jak se stavíš k duchovním stránkám života a jaký je tvůj životní cíl nebo smysl. Nevím totiž jaké uznáváš životní hodnoty a z dvou dopisů je těžké dávat konkrétní rady to jistě uznáš. Takže jestli chceš, piš dále a pokusíme se tomu dostat na kloub. Tak se měj a když tě to zase "chytne" poper se s tím. Držím ti palce a jsem rád, že mi věříš. Petr

Mily Petre, asi mas pravdu. Jsem trosku nevybourena, chci rict, mam spoustu planu a naroku sama na sebe a nestiham a vlastne jsem se sebou tak trochu permanentne nespokojena, resp.obcas spokojena jsem, ale pak si stanovim dalsi cil, ktery nesplnim a jsem zase out. A neni to jenom o selhani, obcas mam proste pocit, ze ten zivot proflakavam a ze bych mohla zazit mnohem vic veci, vic pracovat, vic se ucit, vic sportovat, vic cist, vic se venovat pratelum, casteji si uklidit pokoj atd. Ale neni to tak, ze bych byla nejaky outsider,poslednich 5 let je asi nejlepsich v mem dosavadnim zivote. Mam pratele, lasku, volny cas i penize a ze bych se flakala se taky neda rict, aktualne studuju v zahranici. Takze jsem vlastne objektivne stastny clovek, problem je, ze se tak citim jen obcas a paradoxne se obcas citim uplne nestastna. Nechci to ale nazvat depresemi, myslim, ze to se skutecnou depresi, ktera se musi lecit leky, nema tolik co delat, je to psychicky pocit uzkosti, ktery jde nepochybne vyresit nejak normalne, nejakou cinnosti, mentalnim cvicenim nebo nevim cim. Ale to prave nevim, co by zabralo. Trva to vetsinou tak 2 dny nebo i kratsi dobu, ale i tak je to nesnesitelny pocit. Tak mi prosim poradte, k psychiatrovi jit nechci.Diky Jano, za nabidku dopisovani, me sice docela zajima, co je chronicka deprese, ale jen pro zajimavost, nechci se tim nejak moc prohrabavat, abych si nakonec tu skutecnou depresi neprivodila. Tak a prestavam se vykecavat a jdu neco delat. Cau a diky

Dobrý den Marie,chcete-li si vyměnit zkušenosti a pohovořit o těchto problémech, můžete mi zaslat mejl, a hned rozjedeme konverzaci. Mě trápí dysthimie - chronická deprese. Ráda Vám o tom povykládám. těším se až mi odepíšete. zdraví Jana

Ahoj, je mi 24 let a v soucasne dobe studuji v USA. Trpim depresi jiz vice nez rok, ale dosud jsem se neodvazila navstivit lekare. Az pred par dny jsem se temer uplne nervove zhroutila, kamaradka me musela odvezt k lekari, ktery mi nasadil antidepresiva. Antidepresiva beru ctvrty den a citim se velice ospala, unavena a mam divny pocit po tele, velice citlivou kuzi. Jinak dnes rano jsem se probudila prvni den se znatelne vetsi chuti do zivota a velkou chuti k jidlu (pred tim jsem nemohla pozrit ani sousto). Ty divne pocity po tele, lechtani a citliva kuze na dotek me ale znervoznuji. Myslite ze to nejak souvisi s temi antidepresivy? Neni to nejaky varovny signal? Slysela jsem, ze clovek na zacatku lecby temito leky muze pocitovat divne stavy. Predem dekuji moc za odpoved a za pomoc.

Marie, jseš ve věku, kdy člověk teprve začíná "dozrávat", takže nic není ztraceno. Tvá potřeba komunikace je dána tvou citlivostí a otevřeností, jen si dej pozor na závislost, třeba i na chatování atd. Internet vše neřeší a ty to moc dobře víš. Určitě toužíš po něčem, co by tvůj problém vyřešilo, tak zkus začít z realizací. Tvá úzkost pramení zřejmě z neklidu, jenž je ukryt někde uvnitř. Máš asi dost energie, kterou zatím nemůžeš přetransformovat v plnohodnotnou činost. Zkusíme něco vymyslet, tedy pokud budeš chtít.Petr.

Dobry den, je mi 26 let a obcas trpim pocity uzkosti. Nelze to asi nazvat deprese, protoze to je spis primo diagonoza, ale problem je v tom, ze se citim v danou chvili nestasne a vlastne bez priciny. Proste se to najednou nejak sejde a me naprosto depta, kdyz musim treba zustat doma, hledam za kazdou cenu nekoho, kdo by se mnou mluvil, potrebuji vyrazit ven, i kdyz mam treba spoustu prace. Ale nekdy to nejde, musim zustat doma, nejsem ovsem schopna nic delat,neumim se v danou chvili soustredit, trpim pocity sebelitosti, pritom mi objektivne nic neni. Zadne bolesti ani nespavost. Jen psychologicka uzkost. Velice mi pomaha internet, serfovani, mailovani a chatovani, ale zda se mi, ze se musim naucit resit danou situaci pragmaticteji, nekdy proste nemam cas jen diky splinu prochatovat cele dny a potrebuju normalne fungovat, hlavne studovat a pracovat. Asi se to stava vice lidem, ale ja jich moc neznam a nechci to akceptovat jako normalni stav. Dekuji moc za rady z zkusenosti.

Jano, tvé buzení může mít ¨mnoho příčin. Může jít o důsledek "mnoha léků" o kterých píšeš nebo stále pokračuje proces, jenž vyvolal tvé depresivní potíže. Myslím, že víš kdy a čím to začalo takže teď je důležité jak onu příčinu odstranit. Pokud si na počátek nevzpomínáš, což je možné, neboť někdy se lze s takovouto zátěží narodit a až nějaký impuls ji může odstartovat, zkus pátrat v paměti a pokud to půjde, sděl, kdy a čím to začalo.Někdy jsou léky potřeba, ale bez odstranění příčiny nebo její zminimalizování se budeš dál těžko dostávat. Brát dlouhodobě nějaký lék bez hledání jiných řešení jest v tomto případě rezignací. Zkus napsat něco blíže, možno i na E-mailů.

Poradte prosim dle svych zkusenosti, jaky lek je nejlepsi na silne deprese dlouhodobe a jeste k tomu nemuzu spat nebo se porad budim. Vyzkousela jsem strasne moc leku, jsem ze vseho zmatena. Uz nevim, jak dal. Proc mam porad takove deprese a stavy smutku, uzkosti a potlacene agrese ?

Rád pomohu. Je důležité vědět co ji zlomilo a podle toho zvolit léčbu. Antidepresiva jsou jen dočasným řešením, důležité je aby měla vůli k životu i pro co a hlavně pro koho žít. U každého se projevuje osobní, specifický probém, proto je důležitý individuální přístup. Musel bych s ní promluvit abych jí mohl pomoci. Už to, že jí chceš pomoci a pomáháš je pro ní určitá část léčby. Mít někoho, kdo je nám blízko v těžkých chvílích jest dnes dosti vzácné. Počkej tedy jak vše dopadne v poradně, ale měj na paměti, že musíš být co se týče jejího stavu, stále ve střehu a pokud to půjde, nevzdávej to. Kdyby došlo k náhlému zhoršení ozvi se. Pokud mi budeš moci sdělit něco bližšího napiš, třeba i na E-mail.S poklonou Petr.

Ahoj Petře,jsem moc ráda, že se mi někdo ozval na můj dotaz ohledně rady či pomoci pro mou švagrovou. Samozřejmě že uvítám každou dobře míněnou radu nebo pomoc. Včera se mi podařilo přesvědčit Hanu(švagrová), aby si zavolala do krizového centra v Brně Bohunicích, tak teď čekám, zda se tam pokusí alespoň zatelefonovat a domluvit se snimi na dalším. Zatím nevím co bych měla dál psát.Navrhni sám , co by jsi pro nás mohl udělat.Díky Martina

Dobry den pratele. Jake mate zkusenosti s pouzitim alternativni mediciny k lecbe a prevenci deprese?

Lucie, myslím, že ti rozumím a držím ti palce.

Sluníčko, to není tak jednoduché, záleží také na tom, co chceš přesně vědět.