Deprese

Ahoj vsicni.S depresi se somatickymi projevy se potykam jiz velmi dlouho.Lecim se Remeronem a Neurolem.Staci hadka nebo cokoli,s cim se nedokazi vyporadat a litam v tom znovu.Po hace hned druhy den je mi zle,mam prujem a nevolnost.Chtela jsem poprosit,jestli neznate nejakeho dobreho psychoterapeuta.Taky by me zajimalo,zda ma nekdo z vas takovouto formu deprese

Ahoj Zdeňku, je mi 24 let a depresema trpím už hodně dlouho.Psal jsi,že si měl elektrošoky. Já je dostala před třema rokama taky.Byla jsem na jedný psychiatrii,ale bylo mi hodně zle,myslela jsem na sebevraždu a byla jsem totálně zpráškovaná.Převezli mě od tamtud na jinou psychiatrii a tam mi dávali šoky.Ale jak jsem byla tak zpráškovaná,tak ani nevím jak jsem se na tu druhou psychiatrii dostala a nepamatuju si,že bych dala souhlas k těm šokům.Když mi je začali dávat, tak jsem si už uvědomovala co se děje, už jsem nebyla tolik pod práškama.Těch šoků jsem měla celkem 8. Chtěli mi je ještě zvýšit,ale já jsem odmítla.Řekla jsem,že mi je o hodně líp a že mi to pomohlo.Ale cítila jsem se hůř.Po každém šoku mě děsně bolela hlava a taky jsem měla výpadky paměti.Depresema trpím dál.Chodím k psycholožce, protože mám i jiný problémy.K psychiatrovi chodím taky.Už ani nevím kolik jsem vyzkoušela antidepresiv.Teď beru Serlift,ale nepřipadá mi,že by to bylo nějaký lepší.Taky užívám Solian a Rivotril a Buronil.CHtěla jsem se Tě zeptat jak se Tvá deprese projevuje, jak s ní bojuješ a jaký máš zkušenosti s lékama.Jestli se Ti nebude chtít odpovědět,nevadí.Jinak Ti přeju hodně víry,že se to zlepší a hlavně hodně síly!!!

Oskarko :) určitě se vyhrabeš. Byla jsem na mateřské 4 roky při 3 dětech. Když jsem nastupovala do práce, bylo jim 9-4-2. Byl to záběr, kolotoč prací, které nikdo neocení, nevidí a především stále můžeš nekonečně začínat znovu. Manžel odcházel, když děti ještě spaly a vracel se, když už zase spaly. Začala jsem 2 krát týdně chodit na volejbal a to mě psychicky, fyzicky i společensky pomohlo. Dnes jsou děti dospělé a já sentiméntálně vzpomínám na roztomilost i idylu jejich dětství. Možná by bylo dobrý, aby sis položila pár otázek. Proč máš dítě? Proč si nevěříš? Máš dojem, že postarat se dobře o rodinu a vychovat láskyplně děti není obdivuhodné? Pokud se žena realizuje jako matka, měla by si to dokázat vychutnat. Je tisíc drobností, které člověka denně rozhodí, otráví, vyprovokují, ale v globálu bys měla cítit štěstí, že máš zdravou rodinu, že jsi dobrá matka, která neprchá od dítěte, ale podílí se na něčem, co se v dospělosti Tvého dítěte zúročí, něco, co dává Tvému životu další rozměr i smysl. Nevím, jestli Tě finanční situace nutí pracovat. Pokud ne, najdi si činnost, kterou můžeš dělat doma, skloubit péči o dítě s něčím, co Tě baví a současně pozvdene Tvé sebevědomí. Hlavně nepropadej zoufalství ani sebelítosti, je to bludný kruh, který k ničemu pozitivnímu nevede. Napiš si výhody a nevýhody své situace, zaměř se především na pozitiva a možná budeš nakonec příjemně překvapená.

Jsem 3,5 roku na mateřské dovolené. Mám velice živé dítě, muže věčně na montážích. Už rok hledám práci, ale protože žiji životem svobodné matky, bez hlídání nemám šanci. Připadám si izolovaná, neschopná čehokoli, žádné sebevědomí.Občas mám dojem, že nevím, jak se jmenuji. Deprese jsem už dlouho neměla, ale teď se to na mě všechno navalilo jako lavina, a já mám pocit, že už ležim pod tou pitomou lavinou. Mateřství je hezká věc, ale žádná matka nevysloví nahlas, že je to také psychycký teror. A tak jsem si koupila JARSIN 300. Jsou to bylinné antidepresiva a jsou výtečné !!!!! Obsahují třezalku a proto jsou volně dostupné (250,-Kč)Doufám, že se s té laviny vyhrabu !!!

Ahoj vsem a dekuji za odpovedi.Stav se vyhrotil natolik,ze jsem musela okamzite k psychiatrovi.Doktorka mi predepsala CIPRALEX.Je mi o neco malo lepe,ale nemuzu v noci spat,porad se budim.Snad se to casem zlepsi..Renato ozvu se,rada si z tebou povidam.

Vykašli se na předsudky, jde o Tvé zdraví. Udělej s tím něco hned, než se Ti začnou přibalovat další problémy a zalezou Ti do podvědomí, pak vše jde hůř a pomaleji. Potíže máš krátký čas, když je začneš řešit, stejně rychle se jich zbavíš. Jdi do toho!!!

Ahoj Pavla. Dakujem za radu, mozno by som naozaj mala vyhladat odbornika, ale pravdupovediac, vzdy som si hovorila, mne sa to nestane, ja u psychologa nikdy neskoncim. Mozno sa aj trosku bojim toho co si budu mysliet ludia v mojom okoli a hlavne priatel, ako by na to reagoval. Je vsak pravda ze uz je toho na mna vela a vyrozpravat sa niekomu potrebujem....je mozne ze by mi pomohlo aj vyrozpravat sa zo vsetkeho nejakej kamaratke alebo kamaratovi, ak je pravdaze ochotny ma vypocut? Alebo mi to prinesie len taku docasnu ulavu?

Malicka, odbornikem nikdy nic nepokazis. Ulevi se Ti a je velmi pravdepodobne, ze budes zase brzy v dobre psychicky kondici. Neodkladej to a bez se vypovidat alespon na psychologii

S depresiami bojujem uz asi dva mesiace...vsetko sa to zacalo hadkou s priatelom, pokracovala nezhodami s bratom a rodicmi a k tomu vsetkemu sa pridavaju este aj vysoke naroky profesorov v skole(kazdy den sa musim velmi vela ucit). Niekedy mam pocit ze uz to vsetko nezvladnem, stale cakam ze mi niekto pomoze, no mam pocit ze som kazdemu lahostajna. Tie pocity su strasne, stale placem, dokonca uz aj pre uplne malickosti, som velmi precitlivela a pocitujem nervozitu a strach. Chcela by som aby sa to vsetko uz skoncilo, aby bolo zase vsetko take a bolo predtym, ked som bola stastna. Neviem co mam robit, ci vyhladat odbornu pomoc, alebo mam cakat, snad to prejde.......?

Zdeňku, jak se léčíš dnes? Máš svého psychiatra? Nechtělo by to obrátit se na odborníky s dobrým kreditem? Jsem přesvědčená, že řešení je. Minulý týden byl pořad o depresích. Obrať se na nějaké centrum pomoci. Nevím, kolik Ti je a jestli jsi svéprávny, ale pokud je člověk dospělý, svéprávný, nesmí nikdo rozhodnout proti jeho vůli ani rodiče. Snad bych na tohle téma promluvila i s právníkem, třeba jen pro zorientování do budoucna. Možná by se Tvůj stav zhoršil i bez elektrošoků, ale hledej pomoc v odborných kruzích. Chodíš na net a je tu moře odkazů...

Dobrý den, před rokem jsem onemocněl těžkou depresí, dostal jsem se na psychiatrické oddělení do Třince. Po 5 dnech rozhodl primář že musím mít elektrošoky.Nedal mi šanci aby se projevily účinky antidepresiv, které působí až po 14 dnech, to mi tam nikdo neřekl. Tušil jsem že elektrošoky budou vážný zásah do mozku, proto jsem byl za primářem, že už je mi lépe, bylo to 2dny po rozhodnutí o elektrošocích, jenže primář trval na svém, řekl mi, že rodiče s tím souhlasili a já nebyl dostatečně silný abych mu odporoval a to byla velká chyba. Hned po prvním elektrošoku jsem poznal že je zle, nespal jsem celou noc, před očima se mi stavěly různé obrazy, moje citové prožívání bylo ochromeno a to trvá dodnes, také se mi snížilo IQ, mám horší paměť a cítím se jako někdo jiný, pořád hledám svou identitu, psychicky mě to změnilo, nevím jak dál. Když jsem měl těžkou depresi, tak jsem neměl pomyšlení na smrt, to bylo před elektrošoky, nyní pořád myslím na ni. Má někdo zkušenosti s elektrošoky, může mi někdo poradit jak dál? Zdenek

Ahoj,tak to mame podobne problemy.U me to je jeste vystupnovane prujmy.Trpim tim jiz od unora,kdy jsem zasla poprve za psychiatrem,ale jinak je to uz hodne davno,kdy se to spustilo.

Ahoj všem,trpím depresí už druhým rokem. Mé stavy se vyznačují absolutní nechutí a neschopností cokoliv dělat. Obyčejné úkony mi dělají problémy, o mém studiu ani nemluvě...Chtěla bych se zeptat, zda by mi mohla pomoct kineziologie, a jak vůbec funguje. Taky bych si ráda začala dopispovat s někým, kdo má podobné problémy a rozhodl se s nimi něco udělat a skoncovat se svou slabou vůlí,začít konečně pořádně žít. Je jedno, zda to bude muž nebo žena, věk je také podle mě nerozhodující. Když budete mít chuť, napiště prosím na můj mail: abrax"centrum.cz.Díky, držím všem palce. Markéta.

Ahoj Vlaďko.Po přečtení tvého příspěvku se mi to všechno znovu vybavilo...Před třemi roky jsem porodila krásnou zdravou holčičku,ale to,co se se mnou začalo dít potom už rozhodně krásné nebylo.Byla jsem strašně slabá,v jednom kuse jsem měla pocit,že omdlévám,bolely mě záda,brněly ruce,nohy,byla jsem pořád děsně unavená a do toho bušení srdce,tlak na hrudi,zvýšená teplota,třesavka a velký STRACH snad ze všeho...Trvalo to 2 měsíce,ale byly to nejdelší dva měsíce mého života.Když se mi začaly objevovat i černé myšlenky,někde ve mně se něco vzmohlo a rozhodla jsem se jednat,už jsem nemohla dál.Naprosto jsem se oddala do rukou lékařů,nechala jsem se dokonce i hospitalizovat na psychinu,protože strach,že něco vyvedu,byl obrovsky.Už po třech dnech hospitalizace mi začalo být líp,po 14 dnech zmizely i mé psychosomatické potíže a po 5 týdnech jsem byla propuštěna.Takzvaná pokračovací léčba u mě trvá ještě doteď.Beru denně jeden Zoloft(ze začátku jsem brala i 14 léků denně!),ale jsem o.k.Každopádně ti radím,nepodceňuj to,nezahrávej si se sebou a jdi hned k psychiatrovi.Naordinuje ti správný lék a bude o.k.,věř mi!Pokud mi budeš chtít napsat,na cokoli se zeptat,nebo jen tak pokecat,napiš na svajdovar"seznam.cz.Držím ti palce.

to presne vim co myslis,jednou jsem mela hroznou depku a venku bylo tak nadherne.rozhodla jsem se ,ze se premuzu a budu s depkou bojovat a pojedu na plaz,ze se mi tam udela urcite lip.more je tak uklidnujici,vzdycky mne plaz vyrelaxuje.a kdyz jsem tam dojela bylo kolem spoustu lidi co se koupali a radovali a ja jsem tam sedela jeste v horsi depresy,ze se nedokazu radovat jako oni a ze jsem na celym svete sama.uplne jak padla na hlavu.proste jsem tu krasu a pohodu ty prirody vubec nedokazala vnimat.zaslepena depresi jsem tam sedela a litovala se,ze me nikdo nema rad ;-)

Ahoj Eliss, díky za optání. Teď v posledních dnech mám poněkud lepší období, přece jen mě trochu něco baví, i když někdy zase ty krize přijdou. Dnes bylo venku krásně a já si vyjel na kole trochu do přírody - bylo to fakt hluboce uklidňující. Všem depresistům bych co nejčastější kontakt s přírodou jen a jen doporučil, přestože vím, že v nejhorších fázích deprese ani tu přírodu člověk nemůže nijak procítit.

Redd Monde! Neodcházej! Lidi v depresi Tě potřebují! Nejsi nudný, Tvé příspěvky mají hlavu a patu a komu vadí, že moc kořeníš, ať si dá dietu. Jsem přesvědčená, žes tady dost lidem nastavil zrcadlo a naznačil, že i utrpení může brát člověk s humorem, jenom musí chtít... každý, sám za sebe ve svém zájmu...P.S. Nevšimla jsem si, že by tyhle chaty měly podmínky, co kdy kde komu proč a jak člověk může psaním sdělovat...

Citi-li nekdo potrebu neco mi vzkazat, vynadat mi aj., ma moznost tak ucinit v diskusi na prislusne tema, ktere jsem zalozil. To abych tady zbytecne nedrazdil napr. miky apod. a oni se tady mohli nerusene venovat vzajemnemu skuhrani nad nespravedlivym a osklivym svetem :-)Vsem, kteri se dovtipili a pochopili me prispevky na tema deprese, dekuji.

Je smutné, že pan Redd M. zasahuje do tak závažných témat, jako je toto. Sem píší lidé opravdu s depresemi, kdežto on pravděpodobně se jen baví. A to v různých tématech, prostě zavítá všude a aktivně se účastní. Nezbývá, než ho ignorovat a ma jeho příspěvky nereagovat.

Dlouho jsem na těchto stránkách nebyla a koukám, že už to není jen o tom sdílet mezi sebou úzkostné stavy, ale také o konfliktech mezi členy těchto chatových stránek. Objevil se tu jistý pan R.M., jehož příspěvky dost z vás "naštvali". Pan R.M. má pravdu v tom, že neustálé sebelitování také nikam nevede...Jenže dělat si "srandičky" z někoho, kdo se právě ocitá v hluboké depresi asi není ta nejlepší varianta. Takhle můžou psát lidi, kterým už opravdu je lépe, nebo ani nikdy zle nebylo. Takové tu také rádi uvítáme, ale jen kdyby byli trošku užitečnější...Na druhou stranu, pokud vás pan R.M. natolik rozčílil, tak už o něm nikdo nepište a nereagujte na jeho příspěvky a ono ho to přestane jistě brzy bavit.