Deprese

Někdo tady tipuje Kroměříž za špatný ústav, ale já jsem tam byl a jsem jim vděčný za to, že mě z problémů dostali. Je to ale už 14 let, tak se mnohé mohlo změnit, i když se mi to zdá v dnešní době divné. Rajony jsme taky dělali, ale puntíky ...?Do Kroměříže jsem se dostal už v tak těžké depresi, že jsem se 2 x chtěl zabít. Byl jsem tam necelé dva měsice, pak jsem se z toho ještě pár měsíců za pomocí léků hrabal ven. Ale povedlo se. V roce 93 udeřila deprese znovu, ale to už jsem věděl o co jde. Užíval jsem amitriptylin, ale ten měl tolik vedlejších účinků, že jsem z toho občas blbnul. Užíval jsem ho 2 roky a 8 let jse měl pokoj. Letos v dubnu udeřila deprese potřetí. Dostal jsem se naštěstí k výbornému psychiatrovi, užívám Cipralex, Neurol a Trittico.Po svých zkušenostech prostě vím, že bez prášků nelze opravdovou depresi zvládnout. A ti, kteří píšou, že prášky jsou na nic neví, co je opravdová deprese. Deprese je nevyzpytatelná, pár dnů se zdá, že to je o.k. a pak bum, je zpět. Pokud mě přepadnou chmurné chvíle a mám blbé myšlenky tak se snažím něco dělat. Třeba vyluxuji byt. Většinou to pomůže. A při depresi je dobré si o tom s někým popovídat. Nemyslím přímo psychologa, ale člověka který má stejné problémy. Já jsem z Ostravy je mi 52 let a pokud má někdo chuť si popovídat tak dejte vědět, nějak se domluvíme. Přeji nám všem lepší dny.

Autogenní tréning není nic jednoduchého, chce to klid aby se člověk mohl soustředit. Poradím Vám jedno dechové cvičení, které uklidňuje nervozitu a úzkost:1.zadržte dech na 8 dob a zvolna vydechněte2.pauza na 4 doby3.pomalu a zhluboka se na 8 dob nadechněte, vystrčte břicho dopředu a napněte všechny svaly v horní polovině těla.4.v tommto napětí počítejte do 8 a pak na 8 dob pomalu vydechněte a uvolněte svaly.5.pauza na 4 doby kroky 3 až 5 opakujte 10 x, stačí cviči 3 x denně, ale může se i více. U mě se tento způsob celkem osvědčil.

Autogenní tréning není nic jednoduchého, chce to klid aby se člověk mohl soustředit. Poradím Vám jedno dechové cvičení, které uklidňuje nervozitu a úzkost:1.zadržte dech na 8 dob a zvolna vydechněte2.pauza na 4 doby3.pomalu a zhluboka se na 8 dob nadechněte, vystrčte břicho dopředu a napněte všechny svaly v horní polovině těla.4.v tommto napětí počítejte do 8 a pak na 8 dob pomalu vydechněte a uvolněte svaly.5.pauza na 4 doby kroky 3 až 5 opakujte 10 x, stačí cviči 3 x denně, ale může se i více. U mě se tento způsob celkem osvědčil.

Kvetinka, na obsedantno-kompulzivnu poruchu je vyborna kognitivno-behavioralna terapia, som zo Slovenska, tu by som Ti vedela poradit vybornu lekarku. Velmi to pomaha, v jednoduchosti - je to o expoziciách, premoct nutkanie a vystavit sa tomu tlaku a vydrzat, viest si o tom zaznamy a po case sa daju uz tie nutkania zvladat. Da sa to liecit na co najprijatelnejsiu uroven, preco by si sa mala trapit. Ale viem, tiez som sa to nedozvedela od lekarky, ku ktorej sme chodili, ale cez internet v jednej poradni. Drzim palce a nevzdavaj sa.

Dekuji mnohokrat za internetovou adresu do Jeseniku.ZKusim se na to poptat i psychiatricky.Ja trpim prave endogenni depresi a k tomu mam obsedantni poruchu-nutkave myslenky.Taky se bojim,ze kvuli tomu nebudu moci mit deti.Je mi pres dvacet let a ctyri roky jen menim leky a porad zadna uleva.Nikdy by me nenapadlo,ze necim podobnym budu trpet.Pred okolim se to snazim skryvat.Mnohdy nemam ani naladu chodit mezi lidi.

Kvetinko,zkus ty lazne a hodne stesti, at pomuzou!

Květinko! našla jsem Ti to :)))http://www.beaute.cz/jesenik.htmlP.S. S Kroměříží jsem si přála, abych se mýlila, doufala jsem, že se to časem zlepšilo :(((

Dekuji vsem za ohlasy na tema psychiatricke lecebny.Ano,bylo to v Kromerizi.A kdybyste vedeli,co popisovali lide,co byli na uzavrenem oddeleni.Neco hrozneho,co by se snad ani cloveku nechtelo verit.Kromeriz uz nikdy.Slysela jsem ,ze existuji Jeseniky.Zkousela jsem to hledat na internetu,ale nenasla jsem to.Slysela jsem,ze je to tam opravdu moc prijemne a clovek prijde na jine myslenky.Je to pro me moc mile poteseni,ze tolik lidi zareagovalo.

Květinko, mně taky přede dvěma lety pomohly Priesnitzovi lázně v Jeseníku. Byla jsem na tom hodně špatně, jako samoplátce (tehdy cca 10.000,- Kč/14 dní, plná penze + cca 4 procedury denně na radu jejich lékaře specialisty) jsem tam z iniciativy rodiny pobyla sice jenom 14 dní, ale postavilo mne to na nohy. Velmi příjemné a klidné prostředí, moc milý personál, dobrá a rozmanitá terapie, včetně dostatku soukromí a svobody pohybu či odpočinku. Taky nejsem typ pro léčebnu, to už bych musela být asi velmi "mimo" a na dně, tehdy jsem k tomu měla opravdu blízko.Pokud Tě donutili jít přímo z psych.léčebny do práce, zvládlas bys to dobře a s efektem. Pro mě bylo pozitivní, že jsem tam byla s blízkým člověkem ve formě ozdravného pobytu, ale mám jiný psychický problém, než Ty. Taky Ti radím: Zkus to :)

Milá Květinko!Mám taky strašnou hrůzu z léčeben, právě proto, aby se mi nestalo to, co tobě. Nedokážu si představit, že kdyabych měla zrovna "záchvat" deprese, někdo by mě nutil být ve společenské místnosti!!!! Navíc jsem dost velký introvert a prostě potřebuju být sama. Ale měla jsem dobré zkušenosti s lázněmi. Asi před dvěma lety jsem byla v Jeseníku. Měla jsem samostatný pokoj a samé příjemné procedury. Jinak jsem chodila sama na procházky, hodně jsem si četla a neměla žádné starosti. Psychicky mi to dost pomohlo - asi na 4 měsíce. Zkus poprosit svoji lékařku, ať ti napíše lázně. Ahoj, Ivana

Květinko, jak se znám, nasbírala bych ty puntíky do 3 dnů :) Tipuju Kroměříž, sama žádnou ani dobrou zkušenost nemám, ale přesně tak mně to bylo vylíčeno, jenže to už je pěkných pár let a naivně jsem si myslela, že s tímto přístupem naše psychiatrie už skoncovala :(Možná by Ti pomohla i dobrá intenzivní ambulantní léčba. Nevím, jaké máš zázemí, ale prostředí domova nemůže hrát negativní roli. Přeju Ti, aby Ti někdo dobře poradil a Tvůj stav se zlepšil co nejrychleji :)

Ahoj kvetinko, to, co popisujes mi pripada hrozne...Ja sama jsem se nelecila, ale pravidelne jezdim do lecebny za nekym mi blizkym...Pokud vim, pres den mohou spat a venovat se volne cinnosti, to doplnuje skupinova terapie /"skupina"/, cviceni, prace v kuchyni /na sluzby/ a psychogymnastika. Nic takoveho jako nelidske rajony opravdu ne..Mohu se zeptat, kde jsi byla v lecebne? /mesto/ Ja hovorim o psychiatrii v Brne. Uz nekolikrat me napadlo, ze bych taky podstoupila leceni, ale nemam na to silu, zatim se peru sama. Hezky den vsem. B

Jsem smutna,bez nalady, elanu.Trva to uz ctvrty rok.Beru antidepresiva,ktere mi stale pani doktorka meni.Byla jsem i v psychiatricke lecebne.Desny zazitky mam.Ja mam hrozne problemy vubec vstavat rano.Vubec se mi do noveho dne nechce.Tam jsme museli vstavat v sest hodin a hned delat rajony.Umyvat zachody,koupelnu, podlahu....Nejsem lina ani pohodlna, ale ja myslela,ze tam padnu.Proste ta ma deprese mi dela hrozne problemy sostredit se,¨musim se do vseho nutit.Kdybych tam rano nesplnila svuj rajon, tak bych dostala cerny puntik a kdybych jich mela tri,tak dostanu vyhazov.Dalsi otresna vec.Na pokoje se nesmelo cely den,jen jsme museli sedet ve spolecenske mistnosti v kreslech.Me byvalo tak spatne, ze jsem nemohla ani sedet vydrzet,chtela jsem lezet,vsechno zaspat,ale sestricky nas hlidali a nemohli jsme ani v tom kresle zavrit oci.Rajony byli i vecer.Vubec jsem si nepripadala jak v lecebne.Setkala jsem se s hrounym pristupem psychiatru.Po 3 mesicich jsem byla propustena s tim,ze uz pro me nemaji co udelat.Poslali me hned do prace.Rozbrecela jsem se jim tan na vizite,ze opravdu nemuzu.Hrozny pristup.Tak jsem nakonec jeste ten den odjela domu.Ale stale je vse na bode nula.Napiste mi prosim vas zkusenosti a psychiatrickymi lecebnami.Pani doktorka by me poslala i jinde rikala,ale ja uz se vazne bojim.

diky za tenhle clanek... konecne jsem navstivil psichyatra a hned se mi zije lip

Katko, deprese je dána i chemickou nerovnováhou v mozku a tu může napravit odborně řízená léčba. Možná potřebuješ malinko, ale asi jenom psychoterapie ze začátku stačit nebude. Psychologa bys měla vyměnit nebo doplnit psychiatrem. Nepíšeš, kolik času uplynulo od Tvé puberty...

Ahoj všichni!Pocity smutku, beznaděje,osamělosti a totální beznaděje trpím nepravidelně už od puberty.Nevím, jestli je to deprese v pravém slova smyslu, ale pokud vás deprese párkrát dožene k tomu, že si vezmete prášky....Samozřejmě jsem si nechtěla ublížit-bylo to jen zoufalé volání o pomoc.Vždycky jsem se z toho nějak dostala sama.Problémy řeším přejídáním a mou záchranou je to, že prostě nedokážu zvracet, jinak bych teď psala do rubriky Bulimie.Zkoušela jsem vyhledat i odbornou pomoc-poslední psycholog, u kterého jsem byla, bral svou praxi spíš jako velký byznys. Teď jsem se objednala znovu k paní doktorce, protože už dál nemůžu a nebaví mě dvojí život:ten v depresi a ten, kdy se raduju z každýho okamžiku a miluju život.V podstatě mi pomohlo, když jsem zjistila,že je na tom někdo stejně nebo dokonce i hůř. Budu ráda za jakýkoliv váš ohlas.Pěkný večer!

Dobry den, chtel bych se vas zeptat...našel jsem svou lásku a málo se často vidíme a mám časté deprese od té doby co jsem našel svou lásku, nemůžu dobře spát apod.Myslím si, že je to z toho důvodu, že mám strach aby nezahla nebo prestala semnou chodit...Praďte mi prosím a děkuji... Petr

Ivano!PhDr.Běťák, tel: 548535868Zkus to, má opravdu dobrou pověst jako odborník, ale hodně přeplněno. Na skupinovou terapii, kterou vím, že taky provozuje, by asi byla šance se dostat. Přeju Ti, aby bylo líp...

Děkuji všem, kteří mi odpověděli. Měla bych zájem o skupinovou psychoterapii, neznáte někoho v Brně?Jinak v "depresi" nejsem žádný nováček, mám za sebou 4 roky braní antidepresiv. Mám ale pocit, že jsem se za tu dobu úplně změnila - dřív jsem byla veselá, společenská, měla jsem plno koníčků a i když jsem se třeba vztekala, zase na druhé straně jsem se dokázala od srdce radovat. Po antidepresivech jsem úplně otupělá, nic a nikdo mě nedokáže zaujmout, musím se nutit, abych s někým vůbec mluvila. V práci je to trochu lepší, ale doma - úplně jsem si zkazila manželství. Můj muž mnou opovrhuje, děti si mě nevšímají. Pokusila jsem se o sebevraždu - snědla jsem prášky, ale manžel se synem mě odvezli do nemocnice a život mi zachránili. Ale od té doby mě takříkajíc odepsali. A proto hledám někoho, kdo by mi ukázal cestu ven, zpět k tomu člověku, kterým jsem bývala. Chtěla bych být zase ta, se kterou je radost být a ne ten protivný tvor, zalezlý ve svém nitru!!!!

Milá Lucko, prosím, uvědom si, že:1/ Je to Tvůj život a ne život jiných lidí, tak proč se úzkostlivě ohlížet na jejich úsudky. Važ si svého života. Tvoje nepříjemné pocity neznamenají Tvoji méněcennost ve společnosti, pouze to, že na sebe uplatňuješ jiná, mnohem přísnější měřítka než na jiné (a než jiní to dělají vůči sobě). Věř si, buď na sebe ohleduplná a měj se ráda. Dopřávej si životní radosti jak to jenom jde.2/ O svůj spokojený život musíš bojovat. Základní podmínky máš splněny - stojíš na pevné zemi a dýcháš vzduch. Je tady pro Tebe slunce a voda. Měj ráda přírodu a obdivuj se její kráse. Ostatní je méně podstatné.3/ Východiskem ze stavů deprese je kontakt s jinými lidmi. Nevyhýbej se mu, snaž se ho naopak vyhledávat. Svěřuj se zejména svým rodičům, sourozencům, najdi si přátele, odbourej tuto bariéru. Nemysli si, že Tě budou kritizovat nebo se Ti posmívat. I když (snad) někdy něco řekneš špatně nebo na nevhodném místě, no tak co? Někdy ti druzí čekají právě jen na první signál z Tvé strany.Bariéru Ti pomůže odbourávat i hovor "o ničem" s lidmi na ulici, v tramvaji a podobně. Zkoušej to, začni a neboj se.