Deprese

Ano, aj ja som isla priamo so synom, ale musela som potom priniest to doporucenie od osetr.lekara. Ak si sedenia platiš, samozrejme doporucenie netreba.

ahoj lidičky,svuj pribeh popisovat nechci,bylo by to zbytecne nadlouo a rekla bych jen to,co uz vy prede mnou...jak zoufale stejne pocity...jen vam chci rict,ze dnes po dvou letech jsem se znovu obednala na psychologii,nebzlo to zas tak strasny,neutte se,tak dlouho jsem o tom premyslela,az jsem to dnes naproso klidne a temer automaticky udelala. Jen me zarazi,kolik ma tohle tema prispevku,co se to s nama deje lidi,jak je mozne,ze cteme a slzsime,mozna si nekteri pamatujeme,ze zivot je desne fajn,ale neumime,nevime jak ho mit fajn?Nasla jsem pro vas malou basen,jmenuje se:DAREKve spící trávěse nesměle prozradilpodběl pro tebezatim pa k

Paní doktorko,mojí mamince je 70 let a trpí již léta depresemi. Poslední dva roky, od úmrtí tatínka, se její stavy zhoršily. Nechce nikam chodit, nic jí nebaví, je úzkostlivá a nervózní - často i bez příčiny, špatně spí, nic jí nedokáže potěšit, všechno vidí černě atd... Nabízela jsem jí zprostředkování návštěvy u psychiatra nebo psychologa, ale tvrdošíjně odmítá veškeré snahy o jakoukoliv pomoc. Už skutečně nevím, jak jí cíleně pomoci a velmi mě to trápí. Prosím poraďte. Děkuji Marcela.

Len tak pre zaujímavosť všetkým.Neviem ako v Česku, ale u nás na Slovensku môžete ísť k psychiatrovi priamo-bez odporúčania obvodného lekára.A ešte jedna rada: Všetci, kto máte problémy, kašlite na predsudky, choďte sa liečiť, ja to mám šťastne za sebou a už mi je to úplne jedno, koho tam stretnem. Ani neuveríte,ako Vás dnešné lieky z toho dostanú. A to aj bez závislosti.Držím Vám všetkým palce!!!!Zora

Vážená paní doktorko.Je deprese dědičná?Děkuji za odpověď.Jitka

Vážena paní doktorko,pred sedmi měsíci jsem byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení. Byl jsem tam přijat s těžkou depresí, měl jsem pálení po těle, poruchy spánku, ale vážnější příznaky jsem neměl. Asi jsem udělal chybu a příliš jsem si stěžoval, protože po týdnu na mne pan primář houkl, že se musím podrobit elektrošokům (ECT). Já jsem ECT nechtěl, ale rodiče mi je doporučili a já jsem také podlehl tlaku lékařského personálu a podepsal jsem souhlas s ECT. Teď vím, že to byla obrovská chyba, cítím se nadále špatně a ztratil jsem elán to života, nic mě nebaví, mám sexuální disfunkci, snížilo se mi IQ, což před ECT jsem tyto potíže neměl, před ECT jsem měl jen pálení a depresi, můj cit a chuť do života byly dobré. Myslím si, že doba léčby pilulkami byla krátká, že nástup antidepresiv je až po 14 dnech a viním lékaře, že tak brzo mi naordinovali ECT. Také jsem si přečetl články na internetu o škodlivosti ECT a musím jim dát za pravdu, protože se po ECT cítím jako nějaký úplně jiný člověk, bez zájmů, citově chudý, stále depresivní. Chci se zeptat, jsou ECT opravdu škodlivé, byl postup lékařů správný, nemělo se ještě chvíli počkat, protože před aplikaci ECT jsem se začínal cítit lépe?

Ahoj Benedikto,po přečtení Tvého příspěvku jsem až nevěřila, jak máme podobný osud.U mě je deprese také dost spojená se vztahem s klukem, se kterým jsem už skoro 5 let.Také studuji poslední semestr na VŠ a nějak to na mě asi proto dolehlo.Všude vlastně stres.Také mám kolem sebe fajn kamarády a mám milující rodiče, ale sama spokojená nejsem a mám pocit,že si svůj život neumím uspořádat tak, abych šťastná byla.Je pro mě těžké opustit vztah.Už delší dobu cítim,že ho držim hlavně já, on už by se asi dávno rozešel.Vlastně se ten stres u mě hromadil a hromadil až jsem z toho začala mít i řadu fyzických problémů a skončila jsem u psychiatra a teď beru antidepresiva.Úzkosti a různé zdravotní problémy, které jsem začínala mít, se mi zlepšily,skoro bych řekla vymizely, ale neřeší mi to hlavní-tedy životní postoj,...Chodím proto na psychoterapie,a snažím se přijít na to,kde dělám chybu a snažím se najít někde v sobě sílu a víru jen v sama sebe, abych uměla být sama a nebála se toho a tím pádem dokázala se případně i rozejít se svým klukem.Myslím,že bys měla zajít aspoň k psychologovi a popovídat si.Podle mě,dokud máš jen špatnou náladu a často pláčeš, není to ještě na antidepresiva.Nevím ale,to musí posoudit doktor.Dej si pozor ať ten nespokojený život netrvá u Tebe dál, mohla by přijít řada zdravotních problémů a i horších psychických stavů a pak už by to bylo na antidepresiva.Držím palce.Vím,o čem píši z vlastní zkušenosti.Ahoj J.

Ahoj Leni,ja mám zas takové potíže,že chodím hodně často čůrat a mám pálení a jiné nepříjemné pocity v podbřišku. Teď co beru antidepresiva se to zlepšilo, takže to přičítám depresi.

Ahoj Jani, nevím co se u Tebe projevuje jako urologické potíže, já mám to, že když má tu tzv. slabost tak musím okamžitě čůrat, jinak se ... a to už se mi taky asi 2x stalo, jednak proto, že jsem to nestihla a jednak, že jsem měla takový záchvat kdy jsem přestala cítit vlastní tělo, ale to souvisí i z úzkostnou poruchou, kterou také trpím. Lenka

Ahoj všichni,dnes jsem poprve zabrousila na tyto stránky a jsem překvapená, kolik mladých lidí trpí podobnými problémy jako já. Mně bude 25 let a léčim se teprve asi měsíc s depresí.Beru Serlift a chodím na skupinové terapie.Před měsícem jsem se psychicky docela složila, ale teď je mi líp - asi zabírají už antidepresiva.Také jsem brala Neurol, Diazepam, ale snažim se jim vyhejbat, protože jsou návykové.Zažila jsem dost ošklivé psychické stavy, ale netvrdím, že hůř být nemůže.To co mě hlavně dovedlo na psychiatrii byla řada fyzických problémů, se kterýma jsem si nevěděla rady. Za poslední rok jsem oběhala snad všechny možný doktory a tak zbývala už jen psychiatrie.Chtěla jsem se zeptat, měl někdo z vás také s depresí spojené problémy urologické?Já totiž ano.Samozřejmě se mi deprese projevuje migrénou,nespavostí,pocitem na omdlení,svalovým napětím,atd...Vy co to čtete,určitě to znáte.Nevím,co je příčinou mé deprese.Je fakt,že žiju dost nespokojeně ve vztahu a nedokážu se od něj odpoutat a také mám teď stres v posledním ročníku vysoké školy. Stejně ale nevím, jestli je deprese nemoc, která je u nějakých lidí jakoby předurčena a stejně jednou během života přijde, nebo může propuknout, pokud člověk nedbá varovným znamením na svém těle a nedokáže včas své problémy řešit.Předem díky za reakce.J.

Ahoj všichni,dnes jsem poprve zabrousila na tyto stránky a jsem překvapená, kolik mladých lidí trpí podobnými problémy jako já. Mně bude 25 let a léčim se teprve asi měsíc s depresí.Beru Serlift a chodím na skupinové terapie.Před měsícem jsem se psychicky docela složila, ale teď je mi líp - asi zabírají už antidepresiva.Také jsem brala Neurol, Diazepam, ale snažim se jim vyhejbat, protože jsou návykové.Zažila jsem dost ošklivé psychické stavy, ale netvrdím, že hůř být nemůže.To co mě hlavně dovedlo na psychiatrii byla řada fyzických problémů, se kterýma jsem si nevěděla rady. Za poslední rok jsem oběhala snad všechny možný doktory a tak zbývala už jen psychiatrie.Chtěla jsem se zeptat, měl někdo z vás také s depresí spojené problémy urologické?Já totiž ano.Samozřejmě se mi deprese projevuje migrénou,nespavostí,pocitem na omdlení,svalovým napětím,atd...Vy co to čtete,určitě to znáte.Nevím,co je příčinou mé deprese.Je fakt,že žiju dost nespokojeně ve vztahu a nedokážu se od něj odpoutat a také mám teď stres v posledním ročníku vysoké školy. Stejně ale nevím, jestli je deprese nemoc, která je u nějakých lidí jakoby předurčena a stejně jednou během života přijde, nebo může propuknout, pokud člověk nedbá varovným znamením na svém těle a nedokáže včas své problémy řešit.Předem díky za reakce.J.

Nechala jsem si předepsat antidepresivum APO- Fluoxetin, a je mi skvěle. R.

Nazdarek,docela dost sem si toho precetla a bojim se,ze mivam depresi taky,zacalo to asi skolou a vztahem s mym klukem.Jeste pro info,je mi 23 let a byvala sem hodne aktivni a vesela a doufam,ze zase nekdy budu. Nebojim se jit k doktorovi,ale nejak sem v tom pesimista (jak rika muj pritel, jsem pry zivotni pesimista:-) ).Vim,ze ty moje stavy jsou tedka hodne ovlivneny vztahem s nim a pak se do toho mota skola (studuji vysku posledni rok).Pripadam si kolikrat hodne trapne,protoze ve srovnani s problemy jinych mi ty moje prijdnou malicherne.Jsem fyzicky zdrava,mam milujici rodice a super segru,skvele kamarady.Nekdy mam pocit,ze je tim svym vecnym stezovatnim obtezuju.A nejvic obtezuju sveho kluka,nechce se mnou byt,ja to vim,rekl mi to,ale proste se s tim neumim smirit,5 let je pro me hodne,je jako rodina.Rozejit se je jako se rozejit se segrou a uz ji nikdy nevidet.Strasne moc brecim,to uz od mala,ale ted si jen tak na neco vzpomenu a mam slzy v ocich.Ale stejne porad vim,ze jeste je to jakz takz dobry, ve srovnani s nekterymi prispevky. Mam strach,aby se to nezhorsovalo a ja neprisla o kamarady a normalni zivot. Strasne moc chci zit a byt stastna a myslim, ze to je dobry zaklad.Asi nekam zajdu,uz sem se ptala, proti lekum skepticka nejsem, ale jestli to pujde bez nich, budu rada.Drzim vam vsem pesti a obdivuju vas,jak s tim bojujete!

Děkuji ti za radu ani jsem nečekal,že se někdo ozve.Díky moc.Určitě s tím začnu něco dělat.Měj se fajn.Michal.

Michale,P.S. Za psychiatra se neplatí, nechej si napsat doporučení od obvoďáka a za psychologa, jak kdo, jak kde. Zaléží, koho si vybereš.

Michale, máš poměrně dost příznaků typických pro panickou poruchu. Má tady vlastní diskusní fórum. Čím rychleji vyhledáš odbornou pomoc psychiatra, tím dřív budeš zase fit!!! Nejsem z Prahy, tak Ti neporadím, ale zkopíruj svou prosbu na chat panické poruchy a odezva stoprocentně bude, dostaneš určitě tipy, kam se v Praze obrátit. Na www.lundbeck.cz se mimojiné dočteš i o panické poruše v kostce. Efekt diazepamu tomu nasvědčuje, i když jsou na ni jiné vhodnější a účinnější léky. Neimprovizuj a svěř se do rukou správného odborníka. Pomocí léků a psychoterapie budeš opravdu brzy fit :o)

Zdravim už dlouho se odhodlávám zajít k psychiatrovi,ale nějak jsem nenašel odvahu.A ani nevim jestli mám vůbec nějaký problém,ale pokusím se ho trošičku specifikovat.Prosím omluvte drobné gramatické chybky.ani nevim kde bych začal?Moje problémy začali asi už v dětství moji rodiče dost popíjeli a hlavně se strašně den co den hádali.Někdy až do krve no co vám budu povídat.Hrůza a běs.Sledoval jsem je už od mala a musel jsem vypadnout z domova.Asi od 15 let se starám sám o sebe udělal jsem zdárně maturitu našel si dobrou práci,kterou mám rád.Teď žiji asi 7 rokem v Praze a asi 3 roky se cítím docela špatně!Nevím nějak to nezvládám v hlavě se mi honí tisíce myšlenek ,nedokážu se soustředit,přestal jsem komunikovat s ostatními lidmi v práci a doma o tom ani snad nebudu mluvit.Bydlím s dívkou asi 5 let společně ale poslední 2 nebo 3 roky to totálně nezvládám.pořád si vsugerovávám ,že jsem nemocnej,kontroluji se ,chodím po doktorech říkám jim jak je mi zle ,že mi občas strašně buší srdce stahuje se mi krk někdy ani nemohu dýchat strašně se mi potí ruce a nohy(doslova mi znich kapou kapky)hlavně při nějakém menším problému.Pořád přemejšlim pesimisticky dokonce jsem si vyhlídnul budovu ze které skočim a bude to tak lepší.Ale to mě po chvilce přejde.I ten nejmenší problém nedokážu vyřešit logicky.Prostě všechno co udělám je špatně,ale přitom v reálu se zas nic tak hrozného neděje a dopadne to vždy tedy skoro vždy dobře.Většinu těchto problémů řeším sleničkou alkoholu a po ní je mi fajn hned mám optimističtější náladu.Ale potom je to horší.Doma své přítelkini říkám ,že brzo umřu,že všechno jen kazim pořád se vracim do minulosti,nejraději jsem zavřenej v bytě z lidí mám depku,někdy mi připadjí jako by byli všichni proti mě.Jsem strašne nervózni kolikrát se začnu celej klepat z ničeho nic a sčervená mi krk a začnu těžce dýchat buší mi srdce a mnoho dalších věcí ,kdybych to tady měl celé popsat tak je to asi na hodinu psaní.nejvíce mě mrzí že toto všechno přenášim i na mojí přítelkyni která měla nebo ještě má trpělivosti dost,ale jak dlouho.Tak nevím jestli se mi dá pomoci,ale jednou asi před 1 měsícem mi přítelkině sehnala 1 platíčko Diasepanu a můžu říci ,že jsem byl v tu chvili fit.Cítil jsem že bude všechno zase OK.Ale po dobrání toho balení se vše vrátilo do starejch kolejí.Pocení rukou a nohou,motání hlavy,svírání v krku a nejvíce mě štve ,že přemejšlim 100% negativně,např:nic nezvládnu,všechno je na ...bojim se jit někdy do práce,mluvit s lidma a všechno dusim v sobě,nevim jak dál můžete mi někdo poradit jestli je můj stav normální nebo jestli mám vyhledat nějakou pomoc?A hlavně kam bych měl zajít a kolik se za psychologa platí.Nevím o tom vůbec nic .No nevím jestli jsem to popsal dostatečně,ale snad mi někdo poradí pokud to bude někdo číst.PS :Moc by jste mi pomohli.omlouvám se za pravopis.MICHAL.

Milá Pajko, určitě máš pravdu, ale já rovnítko nedávám, jen si myslím, že mají mnoho společného a možná i podobné příčiny. Asi jsem se nevyjádřil úplně přesně, doufám že se to nikoho nedotklo. Vidím to trochu jinak, toť asi ten problém.Psychické ataky jsou nepříjemné ať už jsou způsobeny čímkoliv. Rozhodně se z nich dá vítězně vyjít, ale stojí to mnoho sil a sebekázně. Léky mohou pomoci, neměli by však být jediným řešením.

Petre, obavam se, ze se velmi mylis, kdyz davas rovnitko mezi depresi a panickou poruchu. Deprese muze byt jednim z projevu panicke poruchy, ale rozhodne ne tim nejneprijemnejsim. Spousta lidi ma PP bez deprese, stejne jako lidi s diagnozou deprese vetsinou nikdy nezazili ataku panicke poruchy.

Ahoj Ivano. Jsem ok, jen mě překvapilo kolik je lidí trpících panickou poruchou. Myslím, že jde o depresi, ale s větší intezitou. Jinak mě docela překvapuješ, hlavně, že jsi celkem v pohodě. Strach je přirozená vlastnost člověka jen je třeba nenechat ho přerůst v v něco jiného. No já si myslím, že to zvládneš a budu ti držet palce aby ti skoro vše vyšlo dle tvých představ. Jinak jsi mi nenapsala, co od života očekáváš. Ale nemusíš. Odkud píšeš? A odkud pocházíš? Tak zatím ahoj a měj se.