Deprese

Chtela bych si psat s nekym pres meil,kdo trpi depresemi uz nekolik let jako ja.Vymnenovat si informace.Jak to zvladame a tak podobne.Zanechte svuj kontakt.Napisi.

Ivko, klikni si na kategorie: "Psychické problémy a..." a budeš v nabídce všech psychotémat včetně panické poruchy. Řekla bych, žes to zvládla výborně včetně ataky. Bylo Ti špatně nepříjemně, ale ovládla ses, vrátila zorientovaně do hotelu a vyspala se z toho!!! :) Co bys chtěla víc? Princip uzdravení spočívá v tom, přestat se takových stavů bát, protože vystrkovat růžky budou celý život, jenže se z nich už nepoblinkáš, promiň, ale to je přesně ono. Zachovat co nejvíce klid, ataku vydýchat, přebit lékem a především následující dny se netrápit, že byla. Zapomenout, brát ji jako součást sebe, radovat se dál z maličkostí a minivítězství. Jsi dobrá. Mě čeká o víkend přelet na Evropou na 14 dní k moři, klepu se strachy a tetelím radostným očekáváním slunce, prohřátého písku a teplého moře :))) Napíšu, jak jsem to zvládla. Ahoj na PP, doufám, že už tam teď trefíš. P.S. trocha terapie nemůže škodit nikdy, aspoň se přesvědčíš, jaká jsi odvážná holka!!! :)

Ahoj Pajko,vratila jsem se z dovolene a nastavila jsem si jako pred tim Panicke Ataky a nyni mi tam stale naskakuje Deprese.Omlouvam se predem ze takto obtezuji ale jeste internet tak neovladam.Pajko a ostatni byla jsem s detmi na dovolene a bylo to super,uz jen z toho duvodu ze jsem zvladla cestu a to diky tomu ze se mnou jeli znami.Mela jsem jsem jistotu ze kdyz me to prepadne tak na to nejsem sama.Ujela jsem 800km prvnich 100 jsem si porad rikala ted to prijde ,porad jsem cekala az pak jsem sama sebe presvedcovala ze nema co prijit a hlavne ze nejsem sama.Zvladla jsem to!ALE!Potom asi po5dnech kdy jsem sama vyrazila do mesta s pocitem ze jsem jako zazraem zdrava me potvora prepadla primo v centru ciziho mesta a jeste k tomu vecer!Okamzite jsem ztratila orientaci a prepadla me takova panika nebo velky pocit strachu ze mi s toho bylo az na zvraceni.Dorazila jsem na hotel okamzite jsem si vzala FRONTIN a sla spat.Takze zrejm budu opravdu muset podstoupit terapii abych si zacala verit a ne mit stale nekoho za zadkem.Takze mili pritomni doufam ze jsem vam moc nezabrala cas a misto svymi pocity z dovolene ale uz jsem se na vas moc tesila.Pajko nebo jini pritomni pokud mate pro nejakou radu tak napiste.Pa Ivka

Markéto, zadej si to na "seznamu" jako heslo k vyhledání nebo použití slovníku tamtéž Ti pomůže a je jedno jestli zvolíš angličtinu, italštinu nebo francouzštinu. řekla bych, že se na to neumírá :)

Nevi nekdo nahodou ,co znamena v psychiatrii pojem ruminace? Mam to napsane v diagnoze .DIky.

Aajo, Tvé prblémy nesjou na radění po internetu. Potřebuješ se vypovídat psychologovi a ten už Tě správně nasměruje a vyvede ze zcela zbytečných problémů. Mluvíš o gynek.potížích, nejspíš na Tvou psychiku mají tedy vliv i hormony. Buď šťastná, že máš přítele, který př Tobě stojí v krizovém životním období a hce Ti pomoci. Na těchto stránkách se můžeš dočíst i spoustu příběhů. kdy kvůli změně v psychice se partnerství zhroutilo. Nemůžeš zachránit celý svět. Ve spoustě vět, které jsi napsala, jsou zároveň už i odpovědi na Tvé otázky. Např.člověk perfekcionista - z toho je jasný, že to nebude pohodář... atd. Takže navštiv odborníky přes duši, čím dřív tím líp

Ahoj vsicni,nevim co se se mnou deje,jsem jak v zacarovanem kruhu,Je mi neustale spatne od zaludku,spatna stolice,jsem neustale napnuta.Jiz 5 mesicu uzivam AD Remeron,ze zacatku bylo vse v poradku,ale posledni tydny je mi hrozne.Mam strach,ze jsem vazne nemocna-hypochondr.Prodelala jsem vsechny mozne vysetreni a nikde nic.Muj lekar uz se se mnou odmita bavit,jasne mi rekl,ze mam vse jenom v hlave.Nedokazi se te myslenky zbavit,neustale hledam na internetu,co bych mohla mit za nemoc.Ma nekdo podobne potize.Diky za rady.Pa Monika

Pani doktorko,stale vaham, zda-li mam o svem problemu pomlcet, zd-li je to v porovnani s ostatnimi prispevky opravdu problem.Je mi 19 let mam rok po maturite. Vzdycky jsem sve problemy zvladala normalne, nikdy jsem netrpela komplexy menecennosti.Prislo mi hloupe drzet diety apod. Zkratka jsem vsechny krityky k me osobe prijimala s nadhledem a brala si z nich pouceni. Ovsem posledni dva roky me neustale provazeji problemy se sebevedomim.Zacalo to asi tim, ze mi zacali jiste zdravotni potize (gynekologicke)a nemuzu tedy vest normalni sexualni zivot(spime spolu treba jednou za dva mesice). S partnerem jsem 3 roky a on mi maximalne vychazi vstric, ovsem ja mam neustale pocit, ze ho omezuji(preci jen kamaradi v jeho veku maji asi jine predstavy o sexualnim zivote) a citim se hrozne.Pak take prisly problemy s praci, se skolou a v rodine(babicka ma alcheimerovu chorobu a moje matka zacala mit v dusledku toho znacne problemy s alkoholem a me to hrozne nici, nechci aby se druzi trapili, obzvlaste vlastni mama).. vzdycky jsem chtela byt perfektni,pomahat lidem s jejich problemy, jenze posledni dobou, kdyz jsem se snazila nekomu pomoci nebo poradit, on to odmitl! Nevim, cim je to dano, zrejme zaujimam k lidem spatny postoj(jsem totiz asi prilis uprimna, ale ja nechci nikomu ublizit..! navic mi take lide rikaji, ze jsem nafoukana a ze ze sebe delam intelektuala, ale ja si vubec niceho nejsem vedoma.jsem dost kriticka ke sve osobe a davam pozor na to, abych se nekoho nedotkla) nyni zrejme potrebuji pomoci ja. Uz vubec nevim jak se mam chovat k druhym lidem, kdyz na ne pusobim jinak, nez se snazim.Zacala jsem se nenavidet, neumim nic vyresit, ve vsem vidim problem. Posledni rok jsem opravdu neustale na dne, muj pritel je z toho zoufaly, nevi, jak mi ma pomoci. Nejdrive si myslel, ze je to tim,ze mam strach z maturity, ale ani po tom to nepreslo.Zase prisly dalsi a dalsi veci, se kterymi jsem se trapila a nevedela rady. Pritom jsem vzdy stresove situace zvladala skvele.Jsem perfekcionista a vse beru moc vazne. Muj pritel se me snazi utesit. Jenze cokoliv rekne o me hezkeho, tak ja to okamzite popru. Rika mi ze jsem hezka ze mam hezkou postavu ale ja zkratka nenavidim svoje telo a sebe samu a akorat se trapim. Navic si vubec neverim, protoze mi osud za tento rok prinesl dost zklamani, a tak mam pocit, ze vubec na nic nemam, ze jsem hloupa, ze ze me nic nikdy nebude.Snazim se zbavit tech vsech pocitu a toho pesimismu, jenze se to vubec nedari. Chci byt takova jako driv, mila a bezstarostna. Kdyz je mi mizerne tak se obcas premuzu,ale jindy zas nevydrzim, zacnu brecet, nekdy je mi treba i zima a zacnu se trast a nemuzu se vubec uklidnit. Tyto stavy mam ted pomerne casto. Mam pocit ze je vsechno k nicemu, ze nic nedokazu a ze jsem jen pritelovi na obtiz(protoze ten jediny vi o mych problemech a vse spolu resime).. pani doktorko, nezlobte se, ze obtezuji, ted se mi to vse zda tak banalni a hloupe, ale kdyz ten stav prijde, neda se to vubec vydrzet, je mi zle a mam pocit ze tu nemam co delat, ze ve mne neni nic dobreho, nenavidim se. .. Nevim, zda-li jsem vse nastinila spravne, ale ted se mi o tom nepise nejlepe.nezlobte se ze obtezuju, mohla byste mi poradit? Dekuji aaja

Zuzko, sama to nezvládneš. Hned s tím něco udělej, ať se Ti nerozvine do agorafobie. Navíc při atakách, což jsou velmi nepříjemné stavy, které PP doprovází, dostává organismus zbytečně zabrat. Běž se aspoň poradit, bude Ti stačit malinko, aby Tě to přešlo, ale jednej okamžitě. Přeju Ti hodně štěstí :)

Ahoj Pajko,moc dekuji za radu. Teda trefila jsi se presne!Kdyz jsem presla na chat panicke poruchy, jako bych se tam videla podepsana pod textem nekterych prizpevku. Z poctu prihlasenzch zjistuji, ze toto trapeni ma opravdu mnoho lidi. Tak budu bojovat! Zuzka

Zuzko, vypadá to na panickou poruchu. Přeskoč si na její chat a hned uvidíš. Kromě toho se o ní dočteš na www.lundbeck.cz v literatuře pro pacienty od MUDr.Praška.Taky bych Ti poradila, abys co nejdřív navštívila nějakého psychiatra a začala svůj problém řešit. Zafixuješ si do podvědomí co nejmíň špatných vzpomínek a dostaneš se rychle do normálu. Neboj, není to nemoc, jenom porucha, trpí jí kvanta lidí a má čím dál vyšší úspěšnost v léčbě. Mám ji taky a jsem podobně jako Ty (a většina panikářů) veselá a energická ženská :)

Ahoj vsichni. Prestoze nemam zadne problemy v rodine ani v zamestnani, zacal me posledni mesic trapit jeden problem.Jdu treba po ulici a najednou citim, jak se mi zacinaji chvet nohy. Mozek zapne - "uz je to zase tady" a ja najednou nejsem schopna udelat ani krok. Cela se rozechveju a musim se pridrzet na ceste treba nejake znacky. Stejne je to napr. v obchode, kdyz se mi snazi dat prodavacka zpet penize ( primo do ruky) . Najednou mam ruce jako ze dreva a cela se rozechveju.Nebo kdyz si v jidelne nalevam polevku, jsem uz krecovita, ze ten tres zase prijde a v momente, kdyz si na to vzpomenu , zacnu mit problemy. (cela jakoby zdrevenim, nebo se rozklepu!)Pritom jsem dost energicka a vesela zenska - a najednou tohle.Mate s tim prosim nekdo nejake zkusenosti a poradite mi? Dekuji

Já mám teď těžkou depku , rozešel se mnou po 14ti letech přítel kvůli mladé holce, připadám si stará a opotřebovaná. Ale beru antidepresiva, šla jsem k lékaři a pokecala s fajn kolegyní a doufám, že za půl roku si na toho mizeru už ani nevzpomenu....

Ahoj Pavle, nejsem zadny odbornik, ale presto bych te rada povzbudila. To ze jsi jeste nezil - to si rika mnoho lidi v tvem veku. A ze jsi ve slozite situaci je spatne, ale ne neresitelne. Z kazdeho trapeni vede cesta ven. Pokud te psychologie opravdu zajima, muzes si o ni precist mnoho literatury a zkusit se dostat treba na nejaky blizky studijni obor, pokud skolu potrebujes. Nebo misto vojny jit na nahradni vojenskou sluzbu a pomahat treba starym lidem nebo v nemocnici. Vsude se najde uplatneni a uvidis, ze jsou na tom lide mnohem hure nez ty a ty jsi pro ne treba v urcitou chvili strasne dulezity. S akne se v dnesni dobe take da uz hodne delat. Ver si, ze casem najdes i pratele, pokud budes mezi lidmi a budes jim naslouchat. A pokud si najdes fajn hodne devce, vytvoris si lepsi rodinu, nez jsi mel. Zkus to!

Můj život jsem ještě nežil. To není žádná přehnaná hláška, kdybych vám o všem řekl, možná že by ste stou větou souhlasily. Teď sou věci hodně blbý, nejvíc v celým mým životě. Mě samotnýho zajímá psychologie ale bohužel jí nemám možnost studovat. Teď mi je osumnáct, sem bez školy, přátel, naše rodina je odjakživa pokažená. Já vážně nevím co dělat. Je mi jasný, že si najít školu, ale to je teď dost těžký. Přátelé se těžko hledaj, navíc mi to příjde hodně zatracený. Nejhorší je teď vážně ta škola, pokuď neseženu tak mě za měsíc táhnou za vojákama. To je tak trochu konec. Protože veřte mi, že jsem si fakt neužil. Hodně mě všechno taky ovlivnilo akně, se kerým mám už vod 13. problémy. Vážně nevím jak skončím a nevím esi mě někdo může pomoct - je hrozný že sem na to sám, ale nevím. Je mi jasný že potřebuju hlavně tu školy. Ale určitě esi to přečte někdo "odbornej" dá mi určitě za pravdu že se to všechno zatraceně proplítá a tím je to stašně těžký.

Tak to jsem rada,že v tom nejsem sama.Kolikrat si pripadám jak mimozemštan,proste úplně mimo.Mam ze vseho strasnou uzkost,strach,nedokážu pocitovat pořádnou radost,jenom se přetvařuju a ve společnosti se bojím kváknout každý slovo,protože se bojím zesměšnění.Nevím jestli za to může moje dětství,týrali mě a otec mi zemřel,když mi bylo 5.Chodila jsem k psycholozce,k psychiatricce,která mě předepsala jarsin,ze zacatku pomohl,ale ted je to spis jeste horsi.Ta mi také řekla že mi pomůže jedině psychoanalytik,tak jsem k němu chodila ,ale bylo to dost drahý,ted si to nemůžu dovolit a nevím co dál.Nevíte o nějakém levném psychoanalytikovi v Praze??? Diky moc

ahoj stanko,kdyz jsem cetla tvuj mail,napadlo me, ze podobny bych mohla napsat i ja, rodice-rozvod, sestra narkomanka. Moje deprese zacala presne pred rokem.Bylo to desne,nemohla jsem nic delat, jenom jsem myslela na to, ze jsem desna, nikdo me nema rad, muj zivot nema smysl, nic nedokazu, nemohla jsem spat anebo jsem potom spala neustale. Zacala jsem brat citalec, aso po pul roce jsem ho vysadila a po 14 dnech jsem citila, ze se deprese vraci a tak jsem ho zacala uzivat znovu.Ted jsem v obdobi, kdy me nic nebavi, ale jsem jeste schopna normalne fungovat. Psycholozka rika,ze je to prechodne.

Renato, primar MUDr. Havran z nemocnice Fifejdy je vyborny odbornik. Zkuste se u nej objednat. Tel.c. 596 618 916. Drzim palce. F.

Chtela jsem se Vas, co mate take starosti s depresi a uzkosti, jestli dokazete myslet na neco jineho, nez na svoje potize a strach. Me se to vudec nedari.At delem, co delam, musim stale myslet na svoji depresi a uzkost. Lecim se uz rok, prasky mi nepomahaji a odpoutat se od toho se mi nedari. Mate stejne pocity?

Ahoj Ivano,vim co tim myslis, muj muz taky rika neco podobneho, rika ze je to vsechno v moji hlave a jestli to nekdo muze zase zastavit jsem ja, ale ja se mu snazim vysvetlit ze strasne chci, ze chci byt stastna, ale proste mi to nejde. Muj manzel se na druhou stranu hrozne snazi, ale ja ho odstrkuji dal a dal........Ja jsem brala nejake prasky, nevim co to bylo dostala jsem je u doktora kdyz jsem byla v takovem stavu, ze jsem jenom brecela, klepala se, citila uzkost, myslela na rozvod a jak budu sama......prasky zabraly po chvili, ale problem nevyresily. Brala jsem antidepresiva Fluoxetine a ty zabraly asi po trech tydnech a opravdu mi zacalo byt lepe, videla jsem svetlo na konci toho dlouheho cerneho tunelu, zacala jsem zase citit lasku ke svemu manzelovi, citila jsem se docela nad veci, tak jsem prasky vysadila a dobra deprese je zpatky. Takze v utery jdu k psychiatrovi a snad se to zase zlepsi.Ivy jsem rada, ze mas podobny pocity, nebyla jsem si totiz jista, jestli manzela jeste miluji a kdyby ne jak bych to poznala, ale rikas ze ty to mas taky.Dekuji