Deprese

Milá Lucie,přesně tohle cítím při záchvatu deprese taky. A taky to říkám svému muži, chci být prostě v tu chvíli sama, nezvládám něčí společnost. To ale neznamená, že ho nemám ráda, nebo své děti. Jenže můj muž to nechápe, nejdřív byl uražený a teď je už lhostejný, nevšímá si mě ani když zrovna depresi nemám. Je mi z toho hrozně smutno, ale nevím ,jak mu to vysvětlit. Vždycky chtěl manželku, která by byla veselá, společenská, ale já jsem čím dál tím víc zamlklá a smutná a po společnosti netoužím. Myslí si, že kdybych jen trošku chtěla, tak tu depresi překonám. Ale já to neumím!!!Taky bych se chtěla zeptat, jestli je tu někdo, kdo bere léky a stejně se mu záchvaty deprese vracejí.

Ahoj,cetla jsem si Vas prispevek k depresi a myslim si, ze mate uplnou pravdu bez leku se to proste lecit neda. Ja mela depresi zacatkem roku brala jsem antidepresiva asi 3 mesice a fakt zabrali, uz jsem se zacala citit lepe, furt jsem nepremyslela o "blbostech", ale bohuzel po dvou a pul mesicich je deprese zpatky, neverila jsem doktorovi kdyz rikal, ze antidepresiva se musi uzivat alespon 6 - 12 mesicu.Ja nevim kdo jak to citi, ale ja kdyz jsem v depresi tak citim, ze lidi blizko sebe nemiluji, ze k nim vubec nic necitim, manzelovi rikam at si sbali sve veci a jde, ze uz ho nechci a ze ho nemiluji a strasne me to zranuje, protoze ve skrytu duse vim, ze ho miluji a pak o tom zacnu premyslet tak hluboce, ze jsem z toho uplne blba a nevim co citim, co chci a ci jsem. Je to sileny. Citim jaky muj zivot ma vubec smysl, citim jako kdybych nezila v realite, citim se zit v jinym svete, delam veci automaticky a premyslim tak jako divne jako ze mluvim a odpovidam, ale pripadam si jako kdybych to ani nerikala ja.......... je to normalni, je to vubec deprese nebo jsem se zblaznila?????????????

ja myslela, ze deprese se neda lecit...ja jiz 4 mesice v tom litam, jak na houpacce, chvili normalne, chvili hlavou dolu...snazim se bojovat, ale vetsinou zvitezi moje slabost a ja nevylezu cely vikend z postele a nebo jsem radeji od rana do vecera v praci...nic se mi nechce, nechce se mi ani jist, ani pit, ani dychat...ke vsemu se nutim...abych neudelala nekomu spatne, kdyby me nasel...clovek si to musi asi vybojovat...ale jak...jak zase najit smysl zivota?

Franto,zajimame, zda je nekdo specializovany na depresi.Renata

Franto,zajimame, zda je nekdo specializovany na depresi.Renata

Renato,napište konkrétněji co Vás trápí, možná bych o někom věděl. F.

Pane Zdeňku,lecim se na depresi a úzkost uz rok a zatim bez vysledku. Nekdy mam opravdu hrozne stavy, ale leky mi nepomahaji. Brala jsem nekolik druhu SSRI-bylo mi po nich hrozne zle, Prothiaden, nyni mam 3 nedele Miabene a ted nove Zoloft a zase uz citim ,jak mi je spatne. Mam syna, hrozne se z toho chci dostat, ale nevim jak. Prepada me strach a zoufalství, kazdy den se premaham. Dlouhe mesice chodim na individualni kognitivne behavioralni terapii, nemuzeme na nic prijit, v zivote mi vlastne nic nechybi.

Dobry vecer vsem. Prosim timto o pomoc. Psala jsem i do diskuse o panickych stavech. No ale semhle to zkusim taky :-) Tri mesice mam podivne stavy- zacalo to jako pocit na omdleni (ale neztratila jsem nikdy vedomi), postupem casu jsem vypozorovala, ze to zacina jako tah nebo teplo za levym okem, jako by tam neco probehlo, tad uz se pridava i mravenceni na cele hlavne, trnuti krku (jako ze se mi hur dycha), ... Vetsinou mi pichnou horcik (beztak ho mam malo- to ja zatim jedina diagnoza). Ptam se- (a myslim si, ze odpoved bude pise kladna:-) mohlo by to byt zpusobeno psychickym stavem? Pred rokem jsem se lecila s depresi (zrejme kvuli problemum v rodine- rozvod rodicu, bratr narkoman , chaa chaa :-), no ale mela jsem pocit, ze uz jsem se s tim nejak vyporadala, Deprex byl vysazen. A az asi pul roku na to prislo tohle. Mam pocit, ze v te dobe, kdy to zaca, jsem byla psychicky vporadku. Nebo jsem si nic moc nepripoustela. Je fakt, ze jsem mela par nehezkych zazitku jako operace (zubni implantat, problemy s palcem na leve noze, pak mi pritel predvedl epilepticky zachvat- u nej nastesti o epilepsii nejde... ). Uz nevim co dal, je to porad horsi horsi a castejsi. Rusim dovolene a kazdy druhy den se slozim, mam pocit, ze je konec, ze uz to nemuzu vydrzet. Dekuji za cokoli. Zdar vam vsem.

Dobry den,muzete mi prosim dat jmeno dobreho psychiatra v Ostrave, ktery ma s touto nemoci zkusenosti?Predem dekuji.Renata

Paní doktorko, trpím endogenní depresi, zdědil jsem ji po matce. Chtěl bych se zeptat, zdali přestávky mezi depresemi mají vliv na délku léčby poslední deprese. Měl jsem teď totiž 8 let klid, předtím jsem měl depresi po 4 letech a zdá se mi, že jsm se cítil lépe už dříve. Teď se z toho pořád nemůžu vyhrabat, už to trvá přes 3 měsíce co užívám antidepresiva. Možná jsem netrpělivý. Děkuji za odpověď. J.

Dobrý deň.Prosím o radu, ak je možné, pani doktorku. Už rok sa liečim na depresiu, užívala som Zoloft+Rivotril, neskôr Seropram+Atarax, posledné 2 týždne Fevarin. Mám pocit, že žiadny z týchto liekov nemá na mňa ten správny účinok. Som ve?mi nervózna, takmer stále unavená, ospalá, mávam bolesti brucha, nafukuje ma, mám nepravidelnú stolicu. V minulosti som prekonala operáciu žlčníka, myómu na vaječníku, mala som vredy na dvanástniku a dokázaný helikobakter pylori, liečim sa na hypotyreózu. V posledných 2-3 mesiacoch ma nič nebaví, v práci ledva stíham termínované úlohy, doma nič nerobím, iba sadnem k TV a občas čítam. Trpí tým aj môj dlhoročný priate?, lebo sa mi snaží pomáhať. Som naňho už väčšinou alergická, posielam ho preč a chcem končiť s našim vzťahom. Prosím Vás, poraďte, čo robiť. Takto predsa nemôžem žiť!

tak toho macka ode me pozdravuj...

Cau, marketko, tak, jak nam to slape, jak vidim, mame strasne problemy, mam nebo nemam s nim chodit, oooch????To je fakt drsny....

Dosud jsem neměla štěstí na muže, dá-li se to tak nazvat. Vychovávala jsem sama syna, který už je nyní dospělý. Nedávno jsem se zamilovala do muže, který odpovídá mým představám muže, na kterého je v mnoha ohledech spolehnutí, je mi oporou. Má to však jeden velký háček, spíše hák. Má stálou přítelkyni, kterou nechce opustit a já se trápím, závidím jí, mám z toho deprese, nevím, jak dál. Vztah ukončit nechci, ale ani nechci takto žít ve třech. Jak dál? Poradíte mi, prosím?

Dobrý den. Poslední půlrok trpím zvláštními stavy, a mám pocit, že by to mohla být deprese. Často pláču, trpím pocity nechutenství, obviňuji se z drobností (jako třeba, že můžu za to, že jsem omdlela, jak jsem jednou tvrdila svému příteli). Navíc ještě jedna věc, která se týká mého přítele. Procházím tou fází mezi zaslepenou láskou (tou, co bývá na začátku vstahu) k té lásce reálné. Svého přítele moc miluju a chci s ním být napořád, ale zdá se, že ten přechod nezvládám. Pořád se obviňuju, že na něj nemyslím a něco ve mě mě nabádá, ať se s ním rozejdu, což NECHCI, protože ho miluju. Potřebuji poradit, co mám dělat. Děkuji a s pozdravem. Markéta Weissová

Nu jak to tady tak ctu tak vidim ze depresemi trpi opravdu strasna spousta lidi.Ja jsem byla vzdycky naprosto pohodovy clovek az....nevim dodnes proc se to stalo a jak nebo co bylo pricinou..ale vlitla jsem do tak hrozne deprese ze jsem si myslela ze uz to nikdy neprejde.S pomoci pani doktorky na psychiatrii jsem se dala tak nejak dohromady a doufala jsem ze uz se to nikdy nevrati a ze je to vsechno jen zly sen.Vratilo..a bylo jeste hur.Takze opet navsteva pani doktorky..leky a nekolikamesicni neschopenka.Nejsem zadny zbabelec...alespon si to myslim...ale v tu chvili jsem mela pocit ze muj zivot proste skoncil.Pak jsem si rekla..ze to teda ne!!!!Zacala jsem chodit na solarko..to byl prvni pocin.Prece jen opalena jsem nevypadala tak prepadle:))Pak jsem si zasla k holici.Nakoupila par novych haderku a snazila jsem se uplne zmenit image!!!Docela se povedlo:))Sebevedomi stoupalo a me zacalo byt o moc lip:))Pak jsem se vratila do prace.Prisla jsem na to ze nema cenu se tomu nejak branit..stejne to nejde..ale uplne nejlepsi je se s tim proste smirit.Priznat si ze trpim depresema a delat si z toho treba i srandu.Obcas v praci podotknu ze ja si to muzu dovolit..protoze mam papiry na hlavu:))))A pak to chce naprosto a uplne prehodnotit svuj vztah k zivotu a lidem kolem sebe!!!Je to dost tezky..ale jde to.A zmenit mysleni a priority!!!Neni to jednoduche..ale po nejake dobe zjistite ze to fakt funguje:)))Takze drzim palce vsem aby to dokazali!!!!Zbavit se depresi opravdu jde..ale clovek musi predevsim zapracovat sam na sobe.Preji vsem moc a moc stesti!!!!

Tedy Jano, pokud je to vsechno pravda co tu pises, tak pred tebou smekam a preju hodne uspechu.

Me problemy s depresemi prisly kdyz se nasi rozvedli, to mi bylo 16. Z jednickarky jsem se propadla na 4karku a svyho otce jsem pote nevidela po 3 roky [nejevil zajem]. Potom jsem se dalsich 10 let prosmykavala mezi neuspesnymi vztahy, nespokojenosti a depresemi. Pred 3 roky moje deprese vyvrcholila, kdy jsem travila vikendy [kdyz jsem nemusela do prace, to bylo nejhorsi] tim, ze jsem lezela v posteli cele 2 dny, bez cile koukala na TV, kourila a pila. Premyslela jsem o zivote, bylo mi 26 let a mela jsem pocit ze mi je uz 70, zivot mam za sebou a proste me v nem nic nebavi. Myslela jsem na smrt, protoze jsem nemela partnera, bylo mi oznameno ze budu propustena a nebylo nic v mem zivote co by me drzelo nad vodou. Ani jsem nevyhledala zadnou pomoc, i kdyz jsem o tom dost premyslela. A pak nahodou jsem uvidela OH v Sydney [5-6.zari 2000]. Uplne me ohromil zahajovaci ceremonial a hlavne tolik stastne usmivajicich lidi v nadherne prirode. Pristi den jsem si koupila ucebnici anglictiny, kazety a od toho dne mi zacal novy zivot. Veskerou svoji frustraci jsem namirila na jazyk a ze to dokazu. Ucila jsem se 6 hodin denne [za 6 mesicu uz jsem byla v Anglii] po dobu 1 roku, dalsi rok jsem uz zacala navstevovat skolu a ted studuji na anglicke universite. Nepisu to, ze se chci vytahovat, ale ... Moje stare zname deprese pomalu odpluly, protoze jsem si zacala sama sebe vazit a me sebevedomi dostalo novou dimenzi. Zase jsem studovala, tak jak jsem chtela vzdycky, ale bohuzel jsem to v mych teens zvorala. Ted mam novy cil, svoji energii ventiluju na uceni a verim, ze se vsechno v mem zivote k dobremu obratilo. Tim ze jsem odjela pryc, jsem vypadla z prostredi, ktere me tolik svazovalo. Moji rodice spolu nekomunikuji uz po 13 let, ja to respektuji, ale tohle mi dost ublizilo. Driv jsem za to obvinovala sama sebe, ale ted si ziju svuj zivot. A posledni vec, mi rodice jsou na me ted pysni a zda se, ze ta ledova bariera mezi nimi zacina tat. Prala bych si, aby zustali prateli. Vsem tem, kteri trpi, nevzdavejte to a snazte se najit neco, co vas rozesmeje. Kazdy z nas ma slabiny, chvilky, kdy to stoji za nic, ale nikdo neni dokonaly. Budme k sobe tolerantni a spis nez odsoudit se zeptat, jestli ten druhy nema problem a jak mu muzete pomoci. Nashledanou.

Ahoj pane x, tak vidíš kolika lidem nejsi hlostejný. mám to také za sebou. v první fázi pomohl psychiatr, ale pak jsem začla číst a měnit se sama. Používat různé techniky na uklidnění. Alfa - Velechovský,.L.Hay a mnoho dalších. hlavně to nevzdávej. Překonat to je tvůj úkol, ber to jako výzvu. Už to, že jsi napsal znamená, že se nevzdáš. hodně sil Radka

Dobry den,naala jsem vaae stránky a chtla bych se jejich prostYednictvim poradit.Beru dlouha leta kortikodidy,davky jsou v poslednich letech vicemene stabilni,nicmene pocituji v poslednich letech stridave zmeny nalady a chuti do zivota.Proste jsou dny,kdy mi chybi chut neco delat,musim se ke vsemu nutit,mam nenaladu a pochopitelne tim obtezuji sve okoli.Predstava v te dobe, ze bych musela jit do zamestnani,je nepredstavitelna.Ja jsem v invalidnim dochode,takze si to mohu prozit doma, nicmene me to vadi v kvalite zivota,protoze me v tu chvili nic nebavi.Uz drive jsem zkusila Zoloft, pred dvema lety Seropram,ale musela jsem tyto o¨leky do jednoho tydne vysadit,protoze to bylo neunosne,jenom jsem lezela a bylo to vse 100xkrat horsi nez normalne. Takze ted beru sem tam Lexaurin, ovaem ten tyto nalady a nechute nereai.Krome toho samozejme mam pocity menecennosti,neschopnosti,bezcennosti atd.Chtela jsem se zeptat,zda nemate zkuaenosti s njakými léky povzbuzující chut do zivota, pri kterých se daji brát kortikoidy a které by nemli tak negativní a ne~ádoucí úinek jako ty pYedchozi,okterých jsem psala. Toho se vyslovene bojím.Chodím uztaké tYetím rokem na psychoterapii,to bylo ale hlavne kvyoli manzelskym problemum a problemum s tim, ze jsem nevedal co zesebou, protoze deti odrustaji, moupomoc uz tak nepotrebuji a to byla take moje napln zivota,kdyz jsem v plnem inv.duchode. Takze jsem tam zacala chodit take proto, abych nasla zpatky sebe a nasla svou chut se pustit do neceho jineho, do nejake aktivity. A to si prave myslim, ze nejsem schopna, protoze me v tom opravdu brzdi moje chorobna nechut se do cehokoliv poustet, obava,ze to vydrzim chvili,a pak se zase dostanu do svych neschopnych stavo. Verim, ze by pripadne dobre vybrane antidepresivum me mohlo od techto problemu pomoci.Dekuji.