Žárlivost je strach z konfrontace.
Pokud žárlíte, pak tedy proto, že o sobě nemáte příliš valné mínění. Máte ten špatný návyk, že o sobě smýšlíte velmi malomyslně. Sami sobě jste tím největším nepřítelem a kritikem. A jelikož sami sebe máte za bezvýznamné, neustále se obáváte, že při srovnání s druhými nepochodíte. A právě to by totiž dokazovalo - tak uvažujete -, že jste ve svém nevalném mínění o sobě měli pravdu.
Proto také lásku a uznání svého partnera pokládáte za tolik důležité. Láskou svého partnera se cítíte povzneseni a zhodnoceni. Jelikož však o sobě ustavičně pochybujete, stále také pochybujete o jeho lásce, popř. žijete v neustálém a hrozném strachu z toho, že jednoho dne objeví něco, co vy už víte dávno: totiž, že vůbec nejste tak atraktivní a žádoucí..
Jelikož sami sebe tak podceňujete, nevěříte svému partnerovi, když vám říká, že vás miluje. A tak tedy vyžadujete stále nové důkazy lásky a žárlíte na všechno, co se mu líbí a co mu připadá zajímavé.
Proto žijete v ustavičném strachu, že by si mohl najít někoho jiného, kterého by pokládal za atraktivnějšího a lepšího. Proto kolem svého partnera chcete vytvořit clonu vůči všem možným rivalům a zamknout ho do klece, ke které máte jen vy výhradní přístup.
Proto také možná žárlíte na jeho koníčky či na jeho přátele a karetní spoluhráče, neboť každá minuta, kterou nestráví spolu s vámi, je z vašeho pohledu důkazem, že pro něj nejste tak důležití. Neboť, podle vašich úvah, kdybyste pro něj opravdu měli význam, tak by každou volnou chvilku strávil pouze s vámi.
Když sami o sobě nemáme valné mínění, pak ani druhým lidem nevěříme, že nás mohou mít rádi. Neumíme si totiž představit, že by někdo miloval něco, co je "nehodné lásky", a proto o své atraktivitě pro ostatní máme stálé pochybnosti.
Člověk nemůže druhým dovolit, aby ho milovali více než on sebe sama, neboli vyjádřeno pozitivně: v té míře, v jaké se člověk sám přijímá a miluje, se cítí přijímán a milován také druhými lidmi.
Abychom to zopakovali zcela jasně: všechny vaše obavy ze ztráty, jež se vyskytují v souvislosti se žárlivostí, a vaše nedůvěřivost mají jen jedinou příčinu: Máte o sobě nízké mínění.
Pokud se naučíte akceptovat se a přijímat, pokud tedy o sobě přestanete negativně uvažovat, pak budete s to svou žárlivost překonat. Do té míry, do jaké se sami budete přijímat, bude se snižovat i vaše žárlivost.
Mnoho žárlivců se na základě strachu, že svého partnera ztratí, pokouší omezovat jeho svobody. Projevují pak velice silné ovládavé myšlení, jež v partnerství může vyústit do mnoha konfliktů a vzájemných rozporů.
Zdroj: Rolf Milke - Láska a žárlivost
Kniha se dá zakoupit na www.001shop.cz
Komentáře
Mám také výborné zkušenosti s metodou One brain a hledám někoho, kdo se touto metodou zabývá, v Brně. Díky
Před čtyřmi měsíci jsem náhodou přišla na manželovu nevěru(jsme spolu 25let). Manžel vše ihned ukončil a je moc pozorný - prý mě nikdy nechtěl opustit. No, a od té doby nemůžu najít zpátky tu důvěru(snažím se s tím vším vypořádat-zatím to moc bolí) a žárlím i když se to snažím skrývat.
Radím vám to samé,protože jinak budete do smrti trpět a každý se s vámi rozejde.Zít s žárlivcem je stršné.Ve vztshu má být klid a svoboda a ne že vám někdo bude dělat scény a kontrolovat vás a dělat na vás kyselé xichty,jakmile se s někým zapovídáte.
prožila jsem si to nedávno i obráceně a je to utrpení.Když jsem si uvědomila,že tohle jsem dělala partnerům,bylo mi ze mě na blití.
mam uplne stejny problem jako ty, pritel mi to taky dela. Musi, proste musi se podivat na kazdou ktera se kolem vyskytuje. Dost jsem se kvuli tomu natrapila, tolikrat se nastvala i dokonce mu udelala scenu. On tvrdi, ze jsem paranoidni, ze to vubec neni pravda - ale my to vidime na vlastni oci, ze? Myslim, ze problem je tak nejak na obou stranach.. na tve ve smyslu, ze si neveris, i kdyz sama vis, ze tyhle kolemjdouci holky pro tebe rozhodne nejsou zadnymi rivalkami... a na jeho v tom, ze to "ocumovani" dela moc napadne a nebere ohled na tebe, nezajima ho, ze se tim trapis a ze te tim ocumovanim vlastne ztrapnuje a ponizuje. Existuje spousta chlapu na jedne strane, kteri to ocumovani zapotrebi nemaji. tak proc bych mela ja tomu svemu toto trpet? rikas si. Mne na tom celem prave asi nejvic vadi prave ten pocit ponizeni a ztrapnenim, kdy ta holka vidi, ze na ni tvuj mily zira a samozrejme ji to dela dobre a o tobe si mysli, jaka jsi chudinka, ze si ani neumis udrzet pozornost sveho pritele. Postupem casu jsem se naucila se tomu prilis nepoddavat a ty hrozne deprimujici myslenky jakztakz potlacit. Proste se na to snazit kaslat. Paradoxne pomohla i jedna moje scena, kdy jsem mu vycetla prvni posledni. Od te doby to nedela tak okate, spis se jen mrkne a dal se nezajima. Nicmene uz ho znam a vim, jake typy se mu libi, takze jakmile se nejaka takova v okoli vyskytne, tak si dovedes predstavit, jak me to asi boli :) Na takovou holku pak treba v metru neustale a hlavne "nenapadne" hazi pohledem a ty v jeho ocich vidis, jak se mu strasne libi. A to uz se ti pak v hlave rysuji katastroficke scenare, jak po ni tvuj mily v myslenkach touzi a predstavuje si vsemozne eroticke sceny, ktere spolu provadeji... brrr... nekdy si rikam, ze jsem fakt zrala na psychouse, mozna by mi to pomohlo. Kazdopadne jsem si poridila knizku o zarlivosti, tak snad se z toho nejak dostanu.
mam uplne stejny...no abych ti řekla pravdu, tak to že ti vadí, že se kouká po jiných, když jde s tebou, tak to chápu. Musim říct, že jsem to u přítele nezažila. I po 6 letech když byl se mnou, tak ostatním sukním nevěnoval pozornost. Když je sám, tak ať se podívá, ale se mnou by si to měl přítel odpustit.
Taky jsem litovala ty holky, když jsem si všimla, jak na mě ten jejich přítel nestydatě kouká. Asi jsem najivní, ale řekla bych, že tak by to nemělo být, že že váš partner nestydatě kouká po každé! která projde okolo, když je s vámi. Já taky nekoukala na kluky, kteří okolo mě prošli. Věděla jsem, že prošli, ale proč na ně koukat - věnovat jim nějakou větší pozornost, když mám vedle sebe přítele a něco mi vypráví.
Máš to divně zařízený, když si vůbec dovolí na tebe držkovat. To seš chlap nebo podpantofláč? Buď jí máš jednu plesknout a nebo ji poslat k čertu.
Já bych si od takové pizdy život kurvit nenechal.
Když se něco na ženě nelíbí normálnimu muži, najde si jinou. taky to tak dělám a chlap nejsem. na mně kdyby jen napřáhnul muž ruku, jde do lochu-tomu věř.
- Odpovědět
Pošli odkaz