Cesta k moudrosti
Normálně jsem zkoprněl.A nejdříve jsem se lekl a zakřičel na toho vetřelce, aby vypadl z mého bytu. Chtěl jsem mu dát facku, protože nereagoval na moje výzvy, ale moje ruka se zastavila o zrcadlo a to se rozbilo. Moje babička říkala, že rozbité zrcadlo znamená 7 let neštěstí.A tím to začalo. Posadil jsem se na postel a nadával si, proč já blbec jsem se díval do zrcadla, co mě to napadlo. Zapsal jsem si své první poučení: "Nikdy se nedívej ráno do zrcadla, nikdy nevíš koho tam potkáš."
O hodinu později mi zavolala má přítelkyně a můj hlas jí vyděsil. Za dvě hodiny byla u mne. Snažila se ze mně vytáhnout, co se mi přihodilo, ale statečně jsem zapíral. Jen jsem řekl, že dnes mám blbý den. A tak mi odpověděla, že když už jsem v tom, tak až po uši, že mě jedna další rána už nepřekvapí a sdělila mi, že odchází za jiným.
Jo, to byla rána, zapomněla si u mne svou dřevěnou panenku a plyšového medvídka, o které jsme se vždycky rvali. Oba jsme se hádali, kdo je jejich největší kamarád. No a já to sbalil do kufru a chtěl to vyhodit z okna a taky se tak stalo. Jenže přitom spadl i květináč s kopřivou, jež jsem si pěstoval pro okrasu. A o pět minut později někdo zvoní u dveří, načež mě sebrala policie za pokus o ublížení na zdraví. No a to bylo teprve ráno. Napsal jsem si své další poučení: "Žena je jako květina a ani květinou jí neuhodíš, ale květináčem ano."
No samozřejmě mě pustili, uznali to jako nešťastnou náhodu. Ale policejní ředitel mě při odchodu poklepal na rameno a tiše mi pošeptal, že taková šťastná náhoda, jak se zbavit ženský se nestává každý den. A připsal jsem si další heslo: "Svět není takový, jaký se zdá být a někdy, když někdo odejde, je to štěstí." Aby ne,zůstal mi ten plyšový medvídek, konečně s ním můžu usínat jenom já a můžu se o něj prát leda tak s kocourem.
Doloudal jsem se domů a nevěděl co si mám myslet a najednou jsem si uvědomil, jak jsem v tomhle světě ztracenej a kdo jsem. Rozbolela mě z toho hlava a šel jsem si pro prášek a velkým obloukem jsem se vyhnul zrcadlu.Vzal jsem si pár prášků abych se ujistil, že usnu spolehlivě. A pak se posadil do křesla. Ale najednou jsem začal mňoukat a štěkat a kdybych měl ocas, tak s ním vrtím.Bože co se to se mnou stalo? Myslel jsem na ty prášky a utíkal jsem k poličce a zjistil, že jsem si vzal kočičí vitamíny.Chudák kočka na mě pitomě koukala a nevěděla, co si má myslet, jestli mě má obejmout, že jsem dobrovolně sám sebe přiřadil do kočičí společnosti, ale nakonec mě kousla, jak to že jí sahám na její žrádlo. Napsal jsem si další poučení: "Nikdy se neper s kocourem o žrádlo."
Rvačka s kocourem trvala dvě hodiny, Nevím, kde se to ve mě vzalo, asi z těch kočičích vitamínů.
Musel jsem vypadnout z toho bytu, abych ještě víc nezcvoknul. Loudal jsem se ulicí, až jsem narazil na skupinu lidí, jež cosi provolávali a hráli na kytaru.Zjistil jsem, že to jsou lidé, co provolávají Krista. Jejich spolek se jmenoval Nová voda života. Zapamatoval jsem si, co mi říkali a utkvělo to ve mne.
Myslel jsem, že to je ta pravá cesta a tak jsem došel domů. Tam jsem se zase popral s kocourem, který si preventivně bránil svoje papání, neměl jsem v úmyslu to jíst, ale skočil na mě. Nicméně jsem byl rozhodnut najít pravou cestu a vlezl jsem do sprchy. Radili mi, abych vždycky, když se sprchuju, se modlil a snažil si představit, že ze mne voda smyje všechny hříchy a tak jsem pustil vodu. Bohužel jsem pustil horkou a opařil se. A to tak, že jsem se už ani do toho zrcadla dívat nemusel, prostě bych se nepoznal. A zároveň jsem usoudil, že to asi není ta pravá cesta. Za pár dní mi splaskly puchýře a zůstaly jen jizvy. Napsal jsem si další poučení: "Pitomče, nečekej že horká voda z tebe smyje tvoje hříchy."
Najednou jsem to nebyl já a nikdo by mě nepoznal. Přemýšlel jsem o tom a najednou si uvědomil, že to je opravdu nový začátek, že začínám s novou podobou novou cestu. Jo a to duchovno ve mě zůstalo. Něčím mě to přitahovalo a něco mi říkalo, že tam musí být ten zakopanej pes.A druhý den jsem šel do knihovny a koupil si všechny možné knihy o duchovnu a duševnu.
A tak jsem se dočetl, že základem je například dech a jeho ovládání. A hned jsem začal svoje dechové cvičení.A šlo mi to skutečně rychle a dobře a dělal jsem pokroky. Dokázal jsem dechem rozehřát své končetiny a dokonce i jednotlivé časti těla. Nakonec jsem dospěl takového mistrovství, že jsem si na své zozpálené dlani dělal topinky. Ale jinak nic víc mi to nepřineslo. Naopak, sousedé mě málem vystěhovali. A já se divil koho může vyrušovat můj astmatický dech. Ale měli pravdu. Zaposlouchal jsem se do svého dechu a zjistil že zní jako vrzání starých dveří. Napsal jsem si další poučení: "Když chceš správně dýchat, namaž si nejdřív dveře"
Usoudil jsem z toho, že dechové cvičení je jen počátek a dostal jsem se tak ke zvukům a najednou se dočtu, že každý zvuk má účinek na nějaký orgán. A studoval jsem ty zvuky a ovlivňoval své orgány. Bohužel to mělo jeden účinek. Naučil jsem se zpívat. A taky jsem dostal průjem.
Chudák můj kocour ze mě nechápal a odstěhoval se ode mne do kuchyně. Cítil jsem, že se se mnou děje obrovská změna. I ten kocour to poznal. Začal jsem zpívat různé mantry a zaklínadla, abych urychlil svůj duchovní pokrok.A opravdu. Brzy i v tomto jsem dosáhl takové dokonalosti, že jsem dokázal zesílit sílu a vibrace svého hlasu. Ale pak začaly praskat žárovky a sklo a tak jsem s tím musel přestat. A na mé zdi se objevilo další heslo: "Zpěv je nádherná věc a povynáší ducha, ale praská sklo."
No a můj kocour už si balil kufry, že se ode mne odstěhuje. Přemýšlel jsem o tom a došlo mi, že kocour má asi pravdu, že něco dělám špatné, byli jsme přece tak dobří kamarádi. Boxovali jsme se jen jednou denně a ...... Napadlo mě, jestli to třeba není stravou. A změnil jsem svůj jídelníček. Stal se ze mě vegetarián. Začal jsem chroupat semena a pěstovat doma různé zrniny. A také byliny. Dočetl jsem se, že léčivá houba Kombucha je vlastně plíseň, a tak jsem tu plíseň pěstoval taky. Ale nějak se mi neulevilo. Naopak, skončil jsem v nemocnici. Lékaři se smáli a nechápali moje znalosti a snahu duchovně postoupit. Ale pustili mě rychle a druhý den jsem byl doma. Vzal jsem tu plíseň a spláchl ji. A otevřu další knihu o posmrtném životě a reinkarnaci. Bože to bylo to, co jsem hledal. Tak možná proto všechny ty problémy. A taky jsem tu plíseň neměl spláchnout, třeba to mohl být příští politik nebo president. No a já spláchl toho budoucího prezidenta do záchodu. Poučil jsem se a napsal další poučení: "Dej si pozor na to co děláš, nikdy nevíš, jestli je před tebou budoucí president nebo otravnej komár."
A naučil se chránit vše živé. Jednou, v létě jsem spal při otevřeném okně a bylo po dešti a spousta komárů mi přilítla do bytu. Ze spaní jsem jednoho zaplácl Ale hned jsem se probudil a litoval, že jsem zaplácl asi dalšího prezidenta nebo politika a bylo mi z toho smutno. Podíval jsem se na ty krásný komáry, na ty živé bytosti a zvolal: "Tak pojďte vy bestie, jen si mě sežerte ...... A kocour si zase ťukal na čelo. A já skončil zase v nemocnici. Známý lékař se už zdálky smál a těšil se na další moje vyprávění. Z toho vyplynula moje další poznámka: "To, že uctíváš všechny živé bytosti, neznamená, že se musíš nechat sežrat za živa."
Domů jsem se vrátil ještě ten večer. A v hlavě hokej z toho, jaká je vlastně pravda. A otevřel jsem další knihu o posmrtném životě a čtu, že je možné mluvit s duchy. To byla další obrovská škála možností, jak se dozvědět něco o universálních zákonech a pravdě. A kde k tomu bylo nejblíž? Samozřejmě jsem šel rovnou na hřbitov. Přelézal jsem v noci plot a to tak neopatrně, že jsem spadl obličejem do kopřiv. Popálen jsem došel k nějakému hrobu a dočetl se, že ho zakopali terpve včera. A tak jsem se uklidnil nad kopřivou a snažil se s úctou vnímat,co slyším a vidím. Koncentraci jsem měl vypěstovanou dobře už z dechových cvičení a ze zpěvu. A po chvíli jsem slyšel chrápání. Bože to jsem nevěděl, že nebožtíci ještě i po smrti chrápou. A hned jsem na nebožtíka promluvil a zeptal se, jak se jmenuje. Odpověděl, že Franta. Ptal jsem se dál, jak se cítí. Řekl, že dobře, jen má žízeň a bolí ho hlava, jestli nemám něco k pití nějakej.třeba rum. No to je pecka, tak některý ožralci chtěj chlastat i po smrti. Zeptal jsem se, jaká je pravda o světě, ale odpověděl, že jeho stará je ochlasta jako on a že svět stojí za bačkoru. To mě teda dostalo. A ještě jsem se ptal, co si jeho duše teď přeje a on řekl, že flašku rumu.A pak se kdosi zvedl a já si uvědomil, že jsem celou dobu mluvil s nějakým opilcem, co ležel za náhrobním kamenem.
Znechucen jsem se vrátil domů a napsal si další poznámku: "Když chceš mluvit s duchy, nemusíš kvůli tomu chodit na hřbitov."
A doma, kocour čekal za dveřma, sbalený kufry a že odchází. Vzpomněl jsem si na své poznámky, že když někdo odchází, může to znamenat i štěstí a popřál jsem mu hodně štěstí a na cestu mu zabalil nějaký žrádlo a jeho vitamíny. Když jsem zavřel dveře, najednou mi došlo, že jsem mluvil s kocourem. No to byla nová zkušenost, novej rozměr a nová schopnost. Tibeťané mluvili s kočkama telepaticky.
Doma jsem si chtěl dát svojí pravidelnou kůru na jizvy po horké sprše, ale najednou byly menší z čehož jsem pochopil, že kopřiva léčí a napsal si: "Tím, čím ses zkazil, tím se i naprav a když se někdy spálíš, může tě to i vyléčit."
Dostala se mi do ruky další kniha o akupunktuře a elektropunktuře. No já jsem dělal rychlý pokroky a proč se budu zdržovat s nějakým napichováním bodů, když může elektřinu čerpat rovnou ze zdroje, tak jsem strčil prst do zásuvky. Najednou se mi rozsvítilo a ztratil jsem vědomí ....
Probral jsem se zase až v nemocnici a lékař mě už zdálky zdravil a já ho pobavil svou novou historkou ?
A přibyla další poznámka do mého deníku: "Energie je dobrá k léčení, ale nikdy jí nečerpej ze zásuvky."
Zase mě pustili rychle. A doma na mě čekal naštvanej kocour a chtěl se prát, protože jsem mu dal na cestu místo jeho vitamínů moje prášky na spaní A svalil se hned za dveřma a zase usnul.
Konec prvního dílu
Autor: Peter Kulík
Komentáře
M.
- Odpovědět
Pošli odkaz