Deprese

Ahoj,máte někdo zkušenost s léky Citalec v kombinaci s Rivotrilem?Mám deprese,stavy depersonalizace,derealismu.Prosím poraďte.

Ráda bych přispěla do této diskuse odkazem na svoje stránky www.homeoterapie.cz, kde si můžete přečíst, jakým způsobem může Homeoterapie pomoci lidem s psychickými problémy.

Ahoj vsem, tak nejak se vsemi s vami soucitim. Loni jsem trpela ukrutnymi depresemi, snazila jsem se to zvladnout bez leku... chvili jsem brala Deprex, ale ten mi malem dohnal k silenstvi... Dostala jsem posleze Remeron, a ani nevim proc, prestala jsem ho brat a vzdy kdyz bylo nejhur vzala jsem si Lexaurin... Nasla jsem si dobrou praci a vse se tak nejak zlepsilo... ovsem hacek je zde...odjela jsem do Kanady... vse se vratilo a ja cvokarim.. do slova a do pismene...Takze Janinko a Ilco, naprosto vas chapu!!! .. Ja jsem zjistila, ze mi chybi domov, az kdyz jsem z nej odjela... jsem tu silene apaticka, a ty uzkosti no ani nemluvim....ehm ehm... tak jsem se tu vyrikala i kdyz bych toho mela vice na srdicku, tak mi drzte palce, at mi je zase lepe a neuleham a nevstavam s temi hroznymi pocity tam uvnitr nasi telesne schranky... M.

Ilono, ty nemas deprese, ale asi vetsi nez normalni strach. Podle mne jsi na spatnem foru: Zkus najed na Titulni stranku diskuzniho fora a pak do Psychickych problemu "Panicka porucha". Rekla bych, ze k tomu mas bliz, ta je cela o strachu a nekdy se ji dokonce rika "Emigrantska nemoc", protoze se casto objevuje prave u osob vystavenych stresu ze zivota mimo domovinu. Snad tam najdes i vic rad, je to takove celkem vesele forum :-)

Ahoj Ilco !!!!Nechces si se mnou psat??? Ja taky ziju v cizine,taky kvuli milackovi a taky jsem z toho nekdy na mrtvici :-))))Treba bychom se mohly vzajemne povzbudit. janinapietro"yahoo.com

muzes mi, prosim, poradit neco jineho nez prasky ? Nemyslim si, ze mam deprese, ale jsem strasne nervozni - bojim se budoucnosti (2 roky, s prestavkama, prebyvam v zahranici). Nevim a nedokazi si predstavit zivot tady, ale mam tady moji lasku. Muze. Citim se strasne sama a mam strach. Ze vseho. Z lidi, ze jsem cizinec tady, z toho, ze to tady proste nezvladnu. Nejsem hloupa (mam IQ 136), ale jenom ten hroznej strach ze vseho. Porad jak z nej ven. Diky moc.

Ahoj všem,měla jsem stejné problémy, čtyři roky se léčím. Lékaři diagnostikovali panickou poruchu-depresi. Teď užívám Zoloft a je mi fajn, ale vím, že jakmile přestanu brát léky, do dvou měsíců jsem tam, kde jsem byla. Chodím do FN v Plzni na Lochotíně dr.Janků a jsem s jeho přístupem spokojená. Vše jde přes pojišťovnu, takže doplácím jen na léky. Janině: pokud má maminka špatné zkušenosti v Praze a jinde, zkus jí objednat u nás v Plzni. Nemám zrovna u sebe číslo do psychiatrické ambulance (tam si chodím pro léky), ale můžu ti ho zjistit. Taky vím, že tam je stacionář a myslím, že i na lůžkovém odd. se o pacienty starají dobře. Někdy je asi opravdu nutné nemocného člověka tam doslova odvléknout, protože už je tak unavený a nenávidí svět, že nemá sílu něco dělat. Někdo tu ještě psal, že se člověk může zamilovat jen jednou v životě. Ale myslím, že je to tak není. Ale souhlasím, že pokud ztroskotá vztah a člověk už před tím měl problémy s psychikou, zdá se, že je konec světa a nic nemá cenu.Můj manžel mou nemoc taky nechápe, když jsem se mu snažila popsat moje pocity a stavy, když jsem měla krizi, řekl mi

Ahoj vsichni,tak je to tu nejake depresivni...prekvapive.. :-}Jestli Vam alespon trochu pozitivni pribeh zvedne naladu,budu rada..jeste pred mesicem jsem tu psala zoufale vykriky, vsechno bylo cerne, jedine uklidneni mi prinasela predstava vlastni esteticke smrti {mam to promyslene do detailu} a lahev vina....ne, ze by se stal nejaky zazrak, ale preci jenom je to lepsi...beru Aurorix{zmena tak 10% nahoru} a chodim na terapie {tak 15% plus}. Ty terepie beru jako takove odbahneni...pekne to tam vsechno na toho doktora hazim, at si ty krvave penize zaslouzi, ze.....vlastne to vsechno ma jediny smysl, abych sve dceri prichystala lepsi zivot, nez tu hnusku, co mi pripravili moji rodice, s nimiz {hlavne s mamou} se zivot taky nemazlil...proste nekdo ten kolotoc zastavit musi...Je mi lito Vas, u kterych nic nepomaha, znam tu totalni beznadej, zkuste vydrzet, nic se nedeje nahodou..O.

janinapietro"yahoo.comDiky moc.Ja uz se chytam kazdeho stebla.Jak jsem psala vyse o navsteve u toho p.Dragomireckeho,tak to nedopadlo nejlip. Je to odbornik,vzdelany ,slusny clovek ,ale mamce pomoci nemuze.Ona totiz bere tolik leku,ze je z toho oblbnuta a nesoustredi se.Zkousel s ni regresi do minulosti asi 2 hodiny a nic.Musela by vysadit leky a to ona se boji,ze ji bude hure.Ale je to cestny chlap:rekl,ze kdyz ji nemuze pomoci,nevzal si od ni ani korunu.

Janinko, to vůbec není problém.Krizové centrum mělo před přečíslováním číslo 84016666 (takže teď asi 284016666). Dá se tam i jít rovnou - je to v Bohnické léčebně.Číslo na doktorku ti rád pošlu na soukromý mail (aby jí každý nevolal).Jinak Ahojky

Tomasku,nedal by jsi mi kontakt na to krizove centrum v Bohnicich a tu tvoji doktorku?????Prosim,prosim smutne koukam!!!!!janina

Po delsi dobe jsem se podivala na tyto stranky.mam tento problem ze trpim depresemi uz terti rok.Chvilku mi zabirala efectin,ale ted se mi ty stavy stridaji.Mam pres dvacet let a pripada mi, ze mi zivot proteka diky teto nemoci mezi prsty.Je to neustaly boj s myslenkami na smrt, abch to neuskutecnila.

Nevim, jestli ti pomuhu, ale já mám doktorku v Praze a zdá se mi super, tabé jsem byl (ambulantně) v krizovém centru v Bohnicích a byli také fajn. Mimochodem teď beru Zoloft a zdá se mi, že mi pomáhá (zabral, ale asi po 7 týdnech).

Asi to je opravdu rodove. Z matciny strany tim take trpi jeji matka,jeji sestra a ona. Mozna se to casem bude tykat take moji sestry,ona je takova,zakrikla a hodne smutna,zamyslena.(??????????)Ja se depresi nebojim-jsem to takova bojovnice. Jen tak neco me neporazi a rikam:co me nezabije,to me posili.Snad budu takhle v pohode porad.

Ahoj Karlo, ja jsem na tom podobne. U nas v rodine trpi depresemi maminka, teta, babicka a bratranec - no a taky ja (obvykle to u nas postihne prvorozeneho). Asi 6 let se lecim. Beru ruzne prasky. Nejvice se mi osvedcil Seroxat v kombinaci s Anxironem, spatny nebyl ani Zoloft. Musim rict, ze jsem celkem v pohode, jen k podzimu byva potreba se hlidat. Ruzne terapie a sezeni se mi zdaly na nic.

Ahoj Helu,diky za povzbuzeni.Mamca trpi depresemi.Mamku jsem kdysi doprovazela k jejimu psychiatrovi a dojem z toho mam prachmizerny. Choval se ke me jako k male holce-bylo mi 22 let.Byl na mamcu zbytecne tvrdy a misto reseni a snahy ji jen napsal leky. Porad do ni cpe nejake nove a nove.Obcas mam pocit,ze z ni dela pokusneho kralika.Ma hodne pacientu a tak je s kazdym hned hotovy..Nemam ho rada.Minule ho mamca prosila pul roku aby ji napsal doporuceni na leceni do Hradce Kralove. Snad ho i podplatila a nakonec se tam teda dostala. Ale delal s tim desne drahoty a nechal se prosit.Ja jsem chtela dojet s mamkou uz x krat k jinemu doktorovi,ale marne.Ona proste si mele svou,ze v Praze i v Boleslavi ,pacienty tyraji a nechce za zadnou cenu to zkusit.Zna pomluvy od spolupacientu a boji se zkusit neco noveho.Taky nechce zmenit doktora ,ze by si ho pohnevala a uz by se k nemu nemohla vratit.Je to slozite. Zatim dekuji za pochopeni.

Janino,došla jsem na tyto stránky z naprosto jiných důvodů,hledám radu,nápad ohledně sexu ve vztahu který se moc asi nedaří.Ale tvůj povzdech na konci,že ti nikdo nepomůže,no asi ti taky nepomohu.Je mi 44,vždy jsem si se vším věděla rady,teď už ale ne.Tvé matce nepomáhá vypovídat se jen s babičkou,psycholožka by jí rozhodně pomohla,zkus ji objednat na termín kdy jsi tu i ty,jdi s ní,doveď ji a pak třeba odejdi.Názor nezasvědcené osoby někdy hodně pomůže,když je to odborník.člověka potká spousta facek a ran,ale musí mít důvod bojovat,pak to jde.Maminka ten důvod musí najít,vy musíte najít někoho kdo ji ten důvod alespoň nastíní.Přesvědčit ji že to za to stojí.Promiň,nedívala jsem se na předešlé stránky,nevím co tvé matce vlastně je,ale vím že nesmí v sobě nic dusit,já sama jsem možná protivná okolí tím že se ze všeho musím desetkrát vypovídat,problém mi to nevyřeší,ale"vykecám se" a je mi na chvilku líp.Snaž se dostat maminku k psychologovi,zkoušej to dál.No,nepomohla jsem ti asi.H.

Tak to jste mi lidi nepomohli...kazdy se zabyvate jen sam sebou a svymi problemy. Ani jeden z vas se nenasel,kdo by mi dal nejakou radu a pritom o svych nemocech pisete romany. Je mi to lito.

Ahoj lidi, jako ostatně většina z Vás(s vyjímkou těch ,kteří chtějí pomoci),jsem i já na těchto stránkách proto,že samostatný boj je u konce a nezbývá nic jiného ,než si tu hroznou porážku přiznat a hledat pomoc tam,kde to snad bude mít nějaký efekt a kde chyby jiných budou účinou prevencí před stejnými vlastními chybami. Začátek toho všeho bych položil tak do roku 1987,kdy se zhroutil nenávratně můj klukovský sen o svém budoucím povolání. Od školky byl neměnný,pro něj jsem se snažil vynikat ve všech oborech lidské činnosti,které mi osud postavil do cesty. Pak to přišlo,zákeřně a plíživě,naprostá apatie.Do té doby premiant,úplně vypustil poslední ročník střední školy a odmaturoval jen díky setrvačnosti jeho předchozího snažení.naprosté nerespektování autorit a jekýchkoliv režimů, řádů,protože je člověku úplně jedno,jaké důsledky to bude mít,vždyť vše je jen marnost nad marnost. Pak pochopitelná ztráta jistot a zaměstnání rafinovaně skryta v mysli pod přechod do jiných vyšších kvalit. "Houby",pád podobný Ikarovu a k tomu i fyzické projevy,jako usínání v kteroukoliv denní i noční dobu a dokonce i poloze ,kterou jsem v tuto chvíli zaujímal.(čiže i ve stoje) A pak přišel sled událostí,kdy na pokraji fyzického bytí(padající vlasy a viklající se zuby),přišlo poznání,že existuje vyšší vědomí(na rovinu říkám Bůh) a hned na to zázrak v podobě mé ženy. Jedinný účinný lék na všechny nemoci a strasti,nejen depresí a stavů,které s ní souvisí a jiných přilehlých chorob. Miloval jsem ji celým srdcem,celou duší ,každou buňkou . Život se změnil v procházku Rajskou zahradou. Ona ,později ony s mou dcerou byly smyslem mého života a pro ně jsem se stal "raketou",která míří vzhůru,opět na všech frontách,do kterých jsem se pustil. A bylo by tomu zřejmě až do smrti(úplně jako v pohádce) Protože jsem je miloval i po těch osudných 7.letech tak jako první den,kdy jsem každou z nich poznal. Do okamžiku,kdy si má (teď už bývalá)paní uvědomila,že se strašně spletla,že chlap,který nemá Off road,vilu s bazénem a nejlépe vlastní ranč,je vlastně hrozně neschopný. a opustila mne. V té době jsem přišel i o základní jistoty,které jsem před tím měl ,jakým je především vlastní byt. Ony naše zákony jsou tak vymyšleny. Takže teď,bezmála po třech letech marného zoufalého boje bezdomovce s vlastními depresemi. K tomu se,přidá jeden neůspěšný pokus o podnikání,který vás připraví o poslední špetku nadějí ,zakope do dluhů a sada je kompletní. Jsem na pokraji propasti,které není vidět dno a otevřeně říkám,nemám sílu se ani zvednout ráno do práce ,proto ji už od června nemám,obtěžuje mne chodit i na pracák,ale nakonec tam jdu,on pud sebezáchovy je silný. příspěvek stejně nestačí ani na pokrytí trvalých příkazů,tak o co vlastně jde,že?! Děkuji,z té celé doby,jen jednomu okamžiku,to,že jsem tehdy potkal Boha ,jen díky němu a znalostí o něm jsem ještě naživu. Proč jsem nevyhledal odborníky dříve? Ale vyhledal,v dobách rozvodových radovánek,jsem byl u psychologů i psychiatrů,dokonce léčitele a i samozřejmě ,jako každý zoufalec i šarlatánů.Jediná disciplína,která nepatrný efekt přinesla a tu doporučím,alespoň vyzkoušet všem,je Kyneziologie One Brain. A jak to u odborníků dopadlo? U (a schválně chci jmenovat) pí.Dr.Turbové z Brna?která chce za hodinu "jen" 1.200,- Kč se za dvě hodiny dozvíte jak slavná je jejich rodina ,ona sama především,kolikrát byla v televizi a hlavně ,že největší její chlouba je její dcera,která je tak úžasná,že se z toho patrně v noci odkopává. Potom velmi zabodoval,a tady si jméno už nepamatuji,pan Dr. z Krizového centra V Brně -Bohunících(ten člověk vypadá jako Boris Rössner,tak od toho jsem se dozvěděl,aniž by se mne na cokoliv zeptal,že když jeho babičce zemřel dědeček,tak vygruntovala svůj byt,potom jeho nebo jeho sestry,omlouvám se mu, zapoměl jsem pořadí a že měla po problémech. To netušil,pan doktor ,že už jsem se v té době podruhé stěhoval z podnájmu do podnájmu a oba byty dal do žitelného stavu s vynaložením úsilí rovnajícího se tak 5.Vánočním úklidům. Když jsem tam byl podruhé(Krizové centrum) tak jsem si vyžádal někoho jiného,asi přes troje dveře jsem se dostal do rukou Panu doktorovi Blažkovi,chvála jemu,byl to asi první člověk,kterému na mě záleželo,nebo se tak aspoň tvářil. Jenže jeho praxe byle dětská a ta soukromá se platila. Respektoval jsem to i cena byla příznivá,ale když ty peníze dojdou,nebo máte zvolit mezi zaplacením alimentů nebo 6. návštěvami u něj,asi by vás do lochu nenavštěvoval. A tak jsem tam ,kde jsem . A názor na zdravotnictvím(zdrav.pojišťovnou)placené doktory. Soubor všeobecných ,nic neříkajících keců,které jistě každý z nás milionkrát prohnal hlavou i bez jejich dlouholetého studia. Říkám si ,že Euthanázie není zas tak špatná a nemorální věc. Na ten jedinný účinný lék ,s okamžitou platností - LÁSKU,už čekat nemůžu,neboť ta pravá a opravdová se dá potkat jen jednou, a já mám vyčerpáno. 15 let marného boje je u konce a na závěr zbylo něco jako Únavový syndrom,šílenství,beznaděj a deprese,díky kterým ,už si člověk není schopen vidět dál než na špičku nosu. Jestli někdo ví jak z toho ven,zná někoho(lékaře),který se ujme i člověka,který mu za to není schopen zaplatit a nebere lidi jäko "kusy". A to vše v Brně ,ať mi dá vědět. Tuším,že mám na to poslední pokus.Mějte se Pavel (pmiza"volny.cz)

Ahoj,tak tu zase sedím a pročítám si nové příspěvky a nevím....lidi se tu změnili ale problémy zůstávají.Na mojí depresi jsem našla způsob jak jí oddálit,dlouho jsem sem nepřispívala,protože nemám čas.Prostě zaměstnávám mysl sportem a prací a nevracím se do minulost,která už těžko ovlivním.Nadále mi zůstávají problémy ve vztazích a když někomu normálnímu povím o svých depresích tak taktně zmizí z mého života...přátelé nechápou nemoc,která není vidět a z mého oklolí,nebo na pracovišti lidi psychycky nemocné odrovnávají svým postojem k nim.....přitom oni si nic nepřipouštějí a jsou sebevědomý a nehodlaávají slevovat ze svých zásad...že každej trochu jinej než oni je cvok a dávají to patřičně najevo.No a tak secítím trochu lépe,jen když jsem sama což mě taky ničí.Prostě se nacházím v bludném kruhu.Beru Seropram a neřekla bych,že není návykový jak psal Přemek...jen týden jsem vydržela nebrat předepsané dávky..začlo mě být tak zle,že po týdnenní pauze jsem se vrátila k léčbě, přesto,že jsem cítila,že bych to už mohla zvládnout bez těch prášků...asi to bude doživotní trápení s léky dobře bez léků opětné roztočnení kolotoče závislosti.Jsem sama. A někdy se stejně v koutku duše cítím na sebevraždu...ale našla jsem způsob jak ty myšlenky úspěšně oddálit.Práci a sport..na zábavu nemám náladu,na pozitivním myšlení se snažím pracovat některý den se mi to docela daří,ale není to vždy takové jaké bych si to přála mít.Jen pouhý náznak úsměvu signalizuje mozku,to,že máme dobrou náladu a tak se podle toho chová a tak říkám "Usmívejte se" Každý si musí prožít ten svůj život a naložit s ním podle jeho potřeb.Mějte se všichni moc dobře a nedejte podzimním depresím šanci Vás skolit na kolena.ILONA